Aldous Huxley životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

britská, 1894 - 1963

Životopis

Aldous Huxley, celým jménem Aldous Leonard Huxley (26.7.1894 – 22.11.1963) byl britský spisovatel a filosof.
Narodil se roku 1894 do rodiny patřící v Británii do vyšších vrstev intelektuální elity. Jeho otec byl synem Thomase Henryho Huxleyho, velkého biologa, jež pomáhal vyvinout teorii evoluce. Jeho matka byla sestra spisovatelky Humphrey Wardové, neteře básníka Matthewa Arnolda.

Huxleyho dědictví a výchova měly nepochybně vliv na jeho dílo. Gerald Heard, jeho dlouholetý přítel, se vyjádřil, že Huxleyho předkové „na něj přenesli tíhu intelektuální autority a morálních závazků“. Důkaz takovéhoto rozpolceného přístupu k autoritě ve vládnoucí třídě můžete vidět v knize Brave New World (Konec civilizace).
Stejně jako Anglie za Huxleyho časů, i jeho utopie obsahují strnulou třídní strukturu, dokonce ještě silněji než v konzervativní Anglii, protože je biologicky a chemicky vyprojektována a psychologicky dále upravována. Členové vládnoucí třídy v Konci civilizace skutečně věří, že mají právo činit lidi šťastnými odpíráním jim lásky a svobody.

Vlastní zkušenosti ho přiměly se od společnosti, v níž se narodil, distancovat. Dokonce už jako malé dítě vykazoval odlišné vlastnosti od ostatních: zvýšenou pozornost, inteligenci – jak řekl jeho bratr – nadřazenost. Byl ale pro své vlastnosti respektován a milován, ale pocit odcizení a odloučení od společnosti vyjádřil v Konci civilizace: Bernard Marx a Helmholtz Watson, oba členové vládnoucí třídy mají problémy, protože jsou odlišní od svých kolegů. Huxley cítil, že duševní dědictví činí každou lidskou bytost jedinečnou, a jedinečnost jednotlivce je základním předpokladem svobody.
Stejně jako jeho rodina, i on, cítil morální závazek – závazek bojovat s představou, že štěstí může být dosaženo skrze třídní otroctví a to i v případě jakékoliv volnosti v tomto systému.
Další událostí, jež ho poznamenala, byla smrt matky. Zemřela na rakovinu, když mu bylo 14. V šestnácti, už jako student na Etonu, téměř oslepl kvůli oční chorobě. Vidění se mu vyléčilo do té míry, že mohl graduovat na Oxfordu s vyznamenáním, ale už nemohl nastoupit do války, jako ostatně mnoho jeho přátel, a nemohl se věnovat ani vědecké práci, o níž snil. Vědě ale zůstal nakloněn a často se ji snažil prezentovat ve svých knihách. Otázka vidění je pro něj taky důležitá. Ne zřejmě náhodou jeho první novely připomínají scénáře k filmu. Později se stal scénáristou.
Do literárního světa vstoupil na Oxfordu: potkával spisovatele jako Lyttona Stracheyho a Bertranda Russela a spřátelil se s D. H. Lawrencem.

Svou první knihu, soubor básní, publikoval v roce 1916. O tři roky později se oženil s belgičankou Mariou Nys. Jejich jediné dítě, Matthew Huxley, se narodilo v roce 1920. V té době neustále cestovali, většinou mezi Anglií a kontinentální Evropou, ale v letech 1925 až 26 podnikli i cestu kolem světa a poprvé navštívili Indii a Spojené Státy. Jeho zkušenosti ve fašistické Itálii, kde Benito Mussolini vedl svůj autoritativní režim, jež bojoval proti kontrole porodnosti za účelem získání lidské síly pro připravovanou válku, ho také inspirovaly. Konec Civilizace aneb Báječný nový svět (Brave New World) napsal za tři měsíce v roce 1931. Objevil se tři roky po vydání jeho prvního bestselleru Point Counter Point. Během těch tří let napsal šest knih příběhů, esejů, básní a her, ale nic většího.

Brave New World pojednává o světě spatné utopie a je často srovnáván s Orwellovým 1984 (ten Orwell napsal v roce 1948, krátce poté, co Spojenci porazili nacistické Německo a Západ si poprvé uvědomil stejnou zrůdnost sovětského totalitarismu). Je ale důležité si uvědomit, že napsal Konec civilizace předtím, než se Hitler dostal v Německu k moci a Stalin začal teror na vlastních lidech v sovětském Rusku. Neměl žádný pádný důvod pojmout diktaturu a teror jako hlavní motiv své knihy.

V roce 1937 se Huxleyovi přestěhovali do Spojených Států; v roce 1938 odjel do Hollywoodu, aby se stal scénáristou. Mezi jeho filmy patří i adaptace Pýchy a předsudku Jane Austenové, kde hrál mladý Laurence Olivier. Po většinu svého dalšího života setrval v Kalifornii. V jednom ze svých románů karikuje tamnější život: After Many a Summer Dies the Swan. V této knize se Jo Stoyte snaží dosáhnout nesmrtelnosti skrze vědecké experimenty, a to i v případě, že to znamená vzdát se lidskosti a návrat do zvířecího stavu.
V roce 1946 napsal předmluvu ke Konci civilizace a také antologii vlastních filosofických textů: The Perennial Philosophy pojednávající o lidské společnosti společnosti.
Roku 1958 napsal Brave New World Revisited, kolekci esejů na současné problémy (jako přemnožení lidstva, psychologické techniky přesvědčování lidí, hypnopedie… atd.) stejně jako na možné problematické myšlenky v Konci civilizace.
V 50. letech se stal slavným pro svůj zájem o psychedelické a halucinogenní drogy jako LSD, které zjevně mnohokrát během deseti let užíval (i pod lékařským dohledem). Tyto experimenty vyústily v napsání několika nebeletristických knih jako Brány vnímání (Doors of Perception, 1954) a Nebe a Peklo (Heaven and Hell 1956). Někteří čtenáři tyto knihy brali jako pobídku k experimentování s drogami, a to i přes jeho varování. Dalším dílem pojednávajícím o drogách a duševním zdraví byl Ostrov (Island 1962). Je to jakýsi protiklad Konce civilizace – svět, kde lité berou něco jako vylepšené LSD při náboženských obřadech.

Ve svých knihách vždy upřednostňoval myšlenky před postavami či příběhem. Proto někteří kritici tvrdí, že byl lepším esejistou než novelistou. Nicméně nejsou to eseje, které lidé stále čtou, ale právě jeho romány jako Konec civilizace.

Jeho manželka Marie zemřela v roce 1955 a on se po roce znovu oženil (vzal si Lauru Archeraovou). Zemřel 22. listopadu 1963, stejný den, kdy byl zavražděn Prezident J. F. Kennedy. Jeho ostatky byly zpopelněny a je pochován v hrobě svých rodičů v Anglii. (zdroj životopisu: ld.johanesville.net)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.