Věra Adlová životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Prozatérka zaměřená na otázky mravní odpovědnosti a socialistického životního slohu, a to jak v tvorbě pro dospělé, tak v knihách pro mládež; mezi těmi mají zvláštní místo originálně pojaté práce uměleckonaučné.

Spisovatelka, dívčím jménem Studená, se narodila 22.7.1919 v Praze v rodině malíře pokojů. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Praze (1938) studovala na pražské filozofické fakultě řečtinu a latinu; po uzavření vysokých škol za okupace pracovala v archívu města Prahy, kde z úkolu původně odborného vyrostla její první beletristická práce (Vestonie). Studia dokončila r. 1948 a pracovala zpočátku v ČKD Sokolovo jako redaktorka závodního časopisu. V letech 1949 – 52 byla redaktorkou Světa sovětů, 1952 – 55 žila s manželem, malířem a spisovatelem Zdeňkem Adlou (sňatek 1949) v SSSR a pracovala v české redakci moskevského rozhlasu. Po návratu do vlasti působila jako redaktorka Státního nakladatelství politické literatury v Praze a od r. 1960 byla redaktorkou a posléze šéfredaktorkou Státního nakladatelství dětské knihy, nyní Albatrosu (1972 – 75). Mezitím působila v letech 1964 – 67 jako tajemnice Kruhu přátel dětské knihy, národní sekce organizace IBBY.
V r. 1942 vyšla sbírka parafrází latinské poezie v Čechách šestnáctého století Med a hořec, které podle překladů Adlové vytvořil Kamil Bednář.
První autorčiny práce vyšly ještě pod jejím dívčím jménem. Jsou to romány Vestonie (1946) a Život, který jsme milovali (1948). K tvorbě pro dospělé se Adlová vrátila až r. 1966 románem Výprodej spravedlivých. Po románu Růže z Flander (1976) prokázal další román Adlové její umělecký vzestup. Jde o knihu Říkáte, abych věřil? (1979).
Adlová je také autorkou rozsáhlé románové fresky Trpká vůně podzimu (1983).
Tvorba Adlové pro mládež vykazuje několik žánrových rovin a také její určení podle věkových stupňů se různí. Ve svých prvních knihách využila zkušeností z pobytu v Sovětském svazu: Kouzelná skříňka (1960) a Krásná a slavná (1961). Obě tyto knihy jsou výsledkem spolupráce Věry a Zdeňka Adlových. Do r. 1960 spadá však ještě samostatná práce Adlové o dobrodružstvích dvou českých chlapců v Moskvě, Na shledanou, Mořský vlku. Řadu naučných prvků přinášejí i pohádkové prózy Adlové Honička nad Prahou (1962) a O zmrzlé elektřině (1963). V dalších letech se Adlová snažila připravit hodnotnou četbu pro dospívající dívky v edici Veronika, pro niž sama napsala dvě beletristické knihy, Mirka to ví nejlíp (1964) a Blues pro Alexandru (1966).
Novou linii v tvorbě Adlové pro mládež zahájila Jarní symfonie (1973). V r. 1974 vyšel Adlovým encyklopedicky pojatý obraz SSSR Vyprávění o veliké zemi, a v r. 1975 pohádkový soubor Pohádky pro Kačenku. Na typ biografického románu navazuje životopis Marxovy ženy nazvaný Jenny (1980), méně zbeletrizovaný než Jarní symfonie, na pohádkové práce půvabná knížka Vojta a medvěd Petr (1982).
Z jiných prací Adlové je třeba jmenovat překlad knihy V. A. Osejevové Správní kluci (1960), výbor z literárněhistorických studií Julia Fučíka určený mládeži Zářivé poselství (1973) a převyprávění Ovidiových Proměn s vloženými veršovanými pasážemi Proměny lásky (1980). Se Z. Adlou a B. Foltýnem zpracovala Čítanku pro 5. ročník ZDŠ, podle níž se na školách učilo v letech 1963 – 79. Také časopisecké příspěvky Adlové (hlavně ve Zlatém máji) souvisejí s otázkami literatury pro mládež.