Životopis
Zorica Dubovská, rozená Horáčková, se narodila 11. dubna 1926 v Praze. Dětství prožila jako jedináček na pražských Malvazinkách. Jako gymnazistka zažila příjezd německých vojsk do Prahy. Do oktávy Zorica Dubovská nenastoupila, místo toho byla od podzimu 1944 nuceně nasazena ve firmě Wegena, kde se za války vyráběla křídla k letadlům a plynové masky. V květnu 1945 viděla, jak zbytky armády generála Vlasova táhly ze Smíchova přes Malvazinky, kde se poté armáda utábořila v jednom z údolí. Ještě na gymnáziu se začala učit italštinu a později marockou hovorovou arabštinu na nově otevřeném Orientálním ústavu. Na Vysoké škole hospodářských věd, kam nastoupila v září 1945, se začala věnovat indonéštině. Roku 1950 nastoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž se stala prvním diplomovaným indonésistou u nás. Umístěnku dostala na ministerstvo zahraničí, v letech 1958-1959 pracovala na Československém velvyslanectví v Indonésii, kde spravovala administrativu a účetnictví. Roku 1964 se stala vedoucí Orientálního oddělení Jazykové školy v Praze, kde učila indonéštinu až do roku 1990. O rok později založila se svými kolegy Společnost přátel Indonésie. I v době natáčení rozhovoru pamětnice externě učila na FF UK. Zorica Dubosvká zemřela na sklonku roku 2021. (zdroj životopisu: Paměť národa)
Zorica Dubovská knihy
| 2020 |
 Veselé a strašidelné povídky z Jávy |
| 2005 | Dějiny Indonésie |
| 1998 | Indonéština |
| 1966 | Indonéské lidové pohádky |
| 2017 | Bajky a pověsti Indonésie |
| 1975 | Úvod do javánštiny |
Žánry autora
Literatura světová Povídky Literatura naučná Historie Učebnice a slovníky Pohádky a bajky
Štítky z knih
povídky bajky pověsti Indonésie javánština lidová slovesnost lidové pohádky dějiny národů a států Jihovýchodní Asie indonéská literatura
Dubovská je 1x v oblíbených.