hankapimi komentáře u knih
Naše sestřičky v posledním díle ošetřují válečná zranění od ran na hlavě a trupu až po rozstřílené či amputované končetiny, zavěšené na složitých kladkách a dodávají pacientům optimismus a vůli žít dál. Trošku v rozpacích jsem byla z nerozhodné Millie a z jejích kotrmelců. Její partneři měli bohudík víc rozumu... Některé sestřičky zmizely, některým byl popřán větší prostor. Celá série nám přiblížila náročnou práci všech sestřiček ve zdravotnictví a je jedno, jestli v minulosti nebo v současnosti. Mám ráda šťastné konce a tato série skončila optimisticky . Doporučuji k přečtení za sychravých podzimních dnů a zkusím od paní autorky ještě něco pohledat.
Nejsmutnější díl Sestřiček v době války, kdy nacistické Německo v čele s Hitlerem bombarduje cíleně a opakovaně i s nemocnicemi celý Londýn . Ale jeho obyvatelé měli na paměti slova starého Churchilla : Vydržíme až do konce, ale nikdy se nevzdáme! Nemocniční personál žil s pacienty v podzemí jako krtci. Pracovali, jedli a spali v kalně osvětlených chodbách a sklepích, na denní světlo se vynořili jen na chvilku, aby se přesvědčili o venkovní zkáze a že se jim nemocnice bortí přímo nad hlavou... Autorka dovede přesnými slovy skvěle vystihnout atmosféru války, obavy, náladu i strach, že má člověk dojem, že je tam se sestřičkami a slyší padající bomby i nářek zraněných. Doporučuji a jdu na poslední díl.
Další osudy našich známých sestřiček i nových postav z nemocnice Nightingale. Sílící obavy ze začínající neodvratné války čtenáře opět přiková k novým příběhům sestřiček, jejich touhy, lásky, obavy, úspěchy i prohry. Nutno poznamenat. že Donna Douglas má perfektně propracované profily a charakteristiky jednotlivých postav, čtenář se tak může vžít do jejich přání, snů, pohnutek a jednání. Doporučuji k přečtení, zejména jako oddechovku pro sychravý podzim s horkou kávičkou.
Sestřičky se musely prokousat přípravným kurzem s úklidem a vařením, po složení zkoušky jsou puštěny mezi pacienty a tři roky putují z oddělení do oddělení, aby získaly potřebné zkušenosti. Ale v prvním roce jen uklízejí, vynášejí mísy a dělají všechnu špinavou práci, které se ostatní vyhýbají. Proto se žákyňkám studentkám prvního ročníku říká špindíry. Ale naše holky toto už mají za sebou a řítí se do závěrečných zkoušek, tak jim držíme palce... Doporučuji a jdu na další díl.
Sestřičky jsou taková návyková, poučná a oddechová telenovela perfektně napsaná. Taková normálka služba sestřiček na úrazovém oddělení : vrchní sestra obchází čekárnu a kontroluje, zda některý z pacientů nezemřel, sestra za recepčním pultem zapisuje pacienty, hledá karty, objednává pacienty a další sestřičky asistují chirurgům při zákrocích. Sestřičky žákyňky pomáhají ve vyšetřovnách, chlácholí, mění obvazy, zařizují převozy, uklízí a vytírají podlahy, převlékají postele a vyplňují formuláře. A volno mají jednou za týden na propustku na půl dne. To je pak fakt těžké, domluvit si rychlé rande... Autorka má můj obdiv, doporučuji a jdu na další díl.
Musím uznat, že paní autorka D.Douglas píše velice čtivě a drží zvědavé čtenáře v napětí, aby se jim ani na chvíli nechtěla kniha odložit. Na oddělení dlouhodobě nemocných mně pacientka Maud mluvila z duše : "Tomu říkáte pomoc? Kdybyste nám chtěli pomoct opravdu , tak to naše trápení ukončíte jednou provždy! Myslíte, že ty ženské baví ta bezmocnost a bolest? Že se jim líbí, když je krmíte a umýváte? Každá z nich by nejradši usnula a už se neprobudila. Když člověk nemá proč žít, proč by sám nemohl rozhodnout, kdy odejde !!!" A proto se i v dnešní moderní době u nás nedůstojně nemocní zoufalci vrhají pod vlak, do Macochy, z vysokých pater a balkónů, polykají prášky nebo se střílejí do hlavy !!! Neuvěřitelné ....
Každý zdravotník a každý pacient musí ocenit nelehkou práci zdravotních sestřiček. Autorka píše velmi poutavě a čtenář je zvědavý, jak si holky povedou a jak to bude pokračovat. Každá sestřička je z jiného prostředí, má jiné zázemí, jiné priority, jiné starosti. D. Dougas si mne přikovala ke knize trefným vylíčením např. počasí :" ve vyhřátém pokoji bylo příjemně, i když venku skučel listopadový vichr, jenž hlučně házel déšť na sklo jako hrsti plné oblázků ..." Jako bych tam byla, až mně naskočila tou představou husí kůže... Jdu na další díl, jsem zvědavá, jak si holky poradí se životem... Doporučuji.
Před několika desítkami let jsem kolem maturity objevila Kastrátku a Maják v Alexandrii. Autorka Kastrátky má úplně jiný rukopis, je psána rozvláčněji a v některých momentech se opakuje. V Itálii nesměly zaznít v kostelech ženské hlasy, žena má tváří v tvář k všemohoucnosti boží jen mlčet. Což byl důvod, proč se nadaní chlapci dávali kastrovat. Jejich hezké jasné hlasy musely nahradit hlasový rozsah žen a v pubertě bylo vyloučeno mutování. Gulia se mockrát ptala sama sebe, jestli je to skutečně boží vůle, která polovině lidstva zapověděla zpívat na veřejnosti a kvůli tomu tu druhou nechávala ve svém jménu mrzačit. Zajímavý náhled do minulosti, ale Maják v Alexandrii mne bavil víc ...
Já prostě můžu číst cokoliv od Kena Folletta a spolehlivě mne zastihne svítání...Tohle je jedna z mála Follettových knih, které jsem ještě nepřelouskala. Zase jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí z letectví, opředených různorodou společností osob na palubě. Můj oblíbený pan autor je skutečně mistr slova a skvělý vypravěč !! Doporučuji cokoliv od něj k přečtení a samozřejmě plný počet...
Moje první kniha od Kate Quinn ze starověkého Říma. Tajným neřestem se oddával Tiberius, který si potrpěl na nedospělé chlapce, Caligula spal se svými sestrami a Titus si vydržoval milenky. Řím žije gladiátorskými hrami, krutovláda se musí pro plebs vyvažovat - chléb a hry, cukr a bič. Hlavní i smyšlené postavy autorka perfektně vykreslila, včetně císaře Domitiana, muže mnoha protikladů. Státním záležitostem se věnoval s puntičkářským nasazením a zároveň proslul jako nevyzpytatelný paranoik, který posílá své přátele bez řádného soudu na smrt, nenáviděl Židy a miloval gladiátorské hry. Knížka se dobře četla, byla napínavá, čtivá a uvěřitelná, doporučuji.
Sám autor poznamenal, že Zajatci bouře jsou jeho zhmotnělá noční můra. Hlavní postavy se ocitnou v situaci, která je nutí nedbat na vlastní bezpečí víc, než na splnění svěřeného úkolu. V nepřátelské afghánské zemi, drsných zimních podmínkách neustále padajícího sněhu, s nepřáteli všude okolo. Někteří z nich pravděpodobně bývalí pastevci, kteří dobrovolně vyměnili svá stáda koz za mučednickou smrt. Napínavé, zajímavé, uvěřitelné, poutavé, doporučuji.
Taková pravěká kriminální jednohubka o Bal-Besovi, který nenávidí boje, války a nesmyslné zabíjení. Nelíbí se mu ani prastaré zvyky lidí, kteří své děti obětovali bohům, těch, kteří jedí své poražené nepřátele i těch, kteří drží lidi jako zvířata. Nespravedlivé náčelníky a kruté kouzelníky. Nerozumí tomu. Chodí a hledá chýše, kde by ho měli rádi, chránili ho, kde je teplý oheň a kde by se mu líbilo.
Walther Fichtner se v Texasu stal vlivným a zámožným mužem, zúročil svoje studie v Německu a má zdravý a spravedlivý pohled na svět okolo sebe. Autorka se podrobněji zaměřila na německé vystěhovalce, kteří už nemohou žít v rodné vlasti. Kdo tam otevře pusu a řekne něco, co se nelíbí vrchnosti, ocitne se ve vězení a na bochník chleba musí dělník pracovat celý den. Texas chce odhlasovat zákon, jímž se bílá texaská hvězda stane jednou z mnoha hvězd na vlajce Spojených států amerických, ale Mexiko se nevzdává... Doporučuji, Iny Lorenz píše čtivě a poutavě.
Zajímavé historické období amerických dějin, kdy Texas patřil ještě Mexiku. A zase se vedou krvavé války, vojáci umírají na bojišti nebo na válečná zranění dřív, než se naplní jejich čas, nemluvě o civilistech. Texas bojuje za svobodu, aby žádný samozvaný diktátor nemohl zastřelit každého, kdo před ním dostatečně rychle neohne záda. Mexičané říkali o Americanos, že je to neuhlazený, plebejský národ, který se modlí s puškou v ruce a přitom počítá, co mu to vynese... Autorka musela prostudovat haldy historického materiálu o tomto období, doporučuji si četbou rozšířit obzory...
Troška romantiky, špetka historie, hrstka lásky, kopec závisti i nenávisti a oddechovka od Iny Lorentz jak vyšitá.... Doporučuji k horkým letním dnům na dovču či k vodě.
Od autora první kniha. Napínavá, čtivá, překvapující. Největí překvapení bylo, že v polovině osmdesátých let CIA operovala mimo území a FBI na území USA. Vyjímkou bylo, když je o to požádala zahraniční vláda nebo když si vyžádali jejich souhlas.... Zajímavý politický thriller, doporučuji.
Velmi zvláštní příběh bez jediného jména, kdy lidé bez příčiny náhle přijdou o zrak. Všechno zachvacuje rozklad, nemoci mají dveře otevřené, dochází voda a potraviny se mění v jedy. Hrozná představa... Portugalský rodák José Saramango, nositel Nobelovy ceny, si rád pohrává s realitou a fikcí. Ve svých dílech kritizuje uspořádání a fungování světa i společenské pořádky, řízené penězi, majetkem a mocí, "slepou spotřebou". Slepota má paradoxně otevřít oči těm, kteří už slepí byli ... Velmi zajímavá kniha, doporučuji.
Autorka psát čtivě a napínavě bezesporu umí, ale takové tajemství mi vyrazilo dech. Chápala jsem váhání a pochybnosti Cecilie, ale co je moc, to je příliš... Vylíčení ženské psychologie ostatních hlavních postav přímo úžasné, doporučuji.
Pro mne to byla taková zajímavá netradiční četba. Autorka velmi dobře zachytila pochybnosti obou útěkářek, touhu dokázat svoji nevinu a strach ze znovudopadení a návratu do vězení. Rozesmála mne mladá policajtka Diana, která na svobodě dávala přednost mozku před svaly, čímž se jí výběr v řadách policejního sboru značně smrskl. Zato o dlouhodobě zavřené Gail bylo rozhodnuto předem. Jíte, kdy vás nakrmí a čím vás nakrmí, chodíte jen kam vás pošlou a děláte, co vám řeknou. A tak to jde rok za rokem... Držela jsem holkám pěsti, aby ty své války zdárně vybojovaly. Líbilo se mi to, doporučuji.
Chris Ryan píše čtivě a napínavě. Blackout je velmi nemilá událost, výpadek veškeré elektřiny vede k chaosu a panice, panika vede k rabování. Zavírají se továrny, úřady a školy. Nemocnice musí přerušit provoz, nefunguje dopravní signalizace, ruší se letecký provoz. Josh Harding je typický "neprůstřelný Standa", ale pokud najdete při četbě slušnou dávku pomyslné tolerance, dá se dojít při občasném kroucením očí až na konec...