leny.wood komentáře u knih
Tohle mě bavilo, protože číst knihu od konce k začátku není obvyklé a donutí vás to k většímu soustředění. Dopředu jsem listovala snad jen dvakrát, abych se ujistila, že mi nic neuniklo.
Říct si o někom, že je magor a "divnej", je snadné. Ale kdo z nás ví, jestli dotyčný netrpí nějakou poruchou? Knížka je výborným pohledem do života rodiny, jejímž členem je kluk s těžkou formou autismu. Nelíbily se mi některé dialogy, které působily nepřirozeně (hlavně mezi dospívajícími). Celkově ale jednoznačně doporučuji ke čtení.
Schindlerův seznam jsem četla pomalu a rozvážně. Oskar byl neuvěřitelný člověk, který alespoň trošku zmírnil neutuchající bolest z minulosti. Nikdy se s žádnou válkou nesmířím a opovrhuji lidmi, kteří neváhají sáhnout k násilí.
Nepamatuji si, kdy naposledy mě pohltil něčí příběh. Faktem je, že Kit s Danim si mě získali na plné čáře, a to nejen díky skvělým autorovým slovním obratům, ale celkovým uchopením tématu. A ačkoliv vám první díl jasně řekne, jak to s hlavními hrdiny dopadne, stejně u dvojky čtete jako diví, mnohdy se zatajeným dechem, úsměvem na rtech nebo nadávkou směřující na jiné postavy.
Příběh se čte lehce, až se jen těžko věří, co je jeho obsahem a vlastně i sdělením. Mj. jsem si odnesla, co vše může v rodině napáchat náhoda v kombinaci s neupřímností.
Za mě paráda! Výborně popsané pocity, které dokreslovaly vhodně časově umístěné flashbacky. Časem se k autorce vrátím, umí parádně vtáhnout do děje. Dala bych 4,5 hvězdy, ale protože půlky nejdou...
Naprostá paráda, konečně neotřelý thriller, který si na nic nehraje. Věřím, že i u nás vyjde další díl (a případné další a další) a hlavně že si udrží svou kvalitu. Jediné, co mi není jasné, tak proč jsou na českém přebalu ty ryby. Kdyby měl někdo vysvětlení, budu ráda za zprávu. :)
Černooká mě vtáhla do sebe a pustila mě až po přečtení poslední řádky textu. Pro mě jako pro laika bylo téma deprese po traumatizujícím zážitku zpracováno skvěle. Každý se se vzniklými situacemi vyrovnáváme po svém a já jsem jen ráda, že žádná Černooká ke mně nikdy nepřišla.
Je zbytečné cokoliv psát, neboť skvěle to shrnuli již mnozí přede mnou. Možné přece jen - děláte chybu, pokud jste Válku s mloky ještě nečetli.
Knížky od An Leysen jsou natolik okouzlující, že by byl hřích je nemít ve své skromné knihovničce.
Malého prince jsem četla poprvé a jsem spokojená. Dle mého je vidět střet dospělého a dětského světa, že každý to vnímá jinak, dospělý samozřejmě svým "rozumovým" pohledem o mnoho přichází (což je nesporný fakt).
Navíc do rukou se mi dostalo loňské vydání nakl. Práh, které má pro mě osobně kouzlo - je to klasickým písmem, kterým dnes píše málokdo, kresby jsou od české ilustrátorky. Je to jiné, je to působivé...
To je tak krásný a uvolňující návrat do dětství, který jasně ukazuje, že i v dospělosti bychom si měli tu a tam dětskou knížku přečíst :)
Nenechte se mýlit názvem, který navozuje dojem lechtivého čtení. Není tomu tak. Čtenář sleduje osud Václava, jeho rodiny, přátel a i nepřátel, o kterých ani neví, že je má. Jako vždy vás autorka vtáhne do děje tak, že máte pocit, že vedle hrdinů sedíte. Děj zasazený převážně do období komunismu dává nahlédnout, jak to tehdy chodilo.
V téhle knížce je náznak všeho - toulavost, lidská nenávist, láska, množitelé... A to z pohledu psa. Odtrhnout se bylo nemožné, tak moc se mi dostal příběh pod kůži. Často jsem od čtení vzhlédla a zadívala se na našeho hafana. Donutilo mě to k zamyšlení, nejednou jsem musela sáhnout pro kapesník... Tohle čtení prostě stojí za to a po přečtení poslední věty potvrzuji, že skutečně "Žádný pes tu není jen tak."
Ze začátku mi to přišlo jako úplně obyčejné čtení, bez kterého bych se obešla. Pak ale konečně přišla chvíle, kdy jsem musel číst pořád dál a dál a užila jsem si to. Celkově se však jedná o nejslabší z knih JM.
Již pátý díl série Katova dcera a ani náznak ztráty čtivosti. Autor vás nenechá vydechnout, pomalu čtenáře vede k poznání pravdy a když už si myslíte, že víte, vyvede vás z omylu. Navíc zasazení příběhu do 17. století dává poznat, jak šílená doba to byla. Knihu znevažuje spousta překlepů a chybně označených uvozovek, ale to je chyba korektury, proto ponechávám plný počet a už teď se těším na další díl, ačkoliv jeho vydání je plánováno až na podzim 2017.
Oddechovky od Julie Caplin mám moc ráda, protože i když je děj předvídatelný, je to napsané skvěle a sem tam vás něco málo překvapí. Tady mi ale něco chybělo, možná právě ono drobné překvapení. De facto skoro všechno bylo přímočaré, kde jsou tajemné safíry by došlo podle jediné věty snad každému, až na Izzy. Prostě to tentokrát nestačilo. Dala bych 3,5, protože o kousek lepší než Vinice ve Francii to bylo.
Thriller jsem četla po hodně dlouhé době, což přispělo k tomu, že jsem si čtení užila (první díl mám v paměti matně). Přesto bylo pár věcí, které mi vadily, byly zbytečné a mnohdy na sílu, ději nijak neprospěly.
Možná trochu pomalejší rozjezd, ale pak už to byla jízda. Je to sice v kategorii YA, ale i dospělák si to užije, dokonce si myslím, že víc pochopí některé části příběhu. A taky hlavně ty šachy! Neumím je, nerozumím jim a přesto jsem si připadala jako profík.
Užila jsem si švýcarskou krajinu, všechny ty milé lidi, ale něco mi tam chybělo, nějaká ta pořádná romantická zápletka.