uzivatel6780
komentáře u knih
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Já Vám nevím, vidím to přesně opačně než většina čtenářů zde. Kundera mne bavil okolo dvacítky, když jsem poznávala kvalitní literaturu. Dnes cokoli otevřu (včera Život je jinde, vloni Nesnesitelnou lehkost), tak skoro nedokážu číst. Pro upachtěnost jazyka. Pro překombinovanost šustící papírem. Pro násilná kompoziční řešení. Pro vidění světa, které snad bylo přežité už v šedesátých, z něhož se nikdy nevymanil. Někteří jej nazývají světovým. Netuším v čem. Román-esej je v jeho podání neuvěřitelně krkolomná záležitost (vůbec radši nezmiňuji Nevědění, to je jak špatná slohovka a Slavnost bezvýznamnosti je špatný vtip.) Dle mého názoru je to náš nejpřeceňovanější autor (s možná jednou dvěma lepšími knihami). Kohout, Korner, Hrabal jsou bezesporu vysoko nad ním.
Bojím se znovu otevřít Nesmrtelnost, která mne před zhruba dvaceti lety uchvátila.
Hvězdná hodina vrahů
Pavel Kohout
Čtivý až strhující příběh, napsaný skvělým stylem, není co dodat.
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Miloš Doležal
Nevím, jestli si mám připadat necitelná, ale já z toho necítila nic, prošlo to mnou a nic na mne nepřeneslo. Bolest básníka bohužel dobré verše nezaručuje a mnohdy ani netvoří.
Uvědomuji si, že verše o ztrátě musí být už povahy věci subtilní, nicméně i v tom případě by jako veřejně prezentované umění podle mého názoru měly přinášet i něco navíc. Pro mne je to zde plné klišé, je mi líto, čekala jsem opravdu víc.
(Ocenění Magnesií beru jako ocenění za bolest, za ztrátu, nikoli za sbírku.)
Úterní poledne
Tomáš Král
Výborně napsané, věty jako vyřezané břitvou. Chtěla bych jen reagovat na předchozí komentáře, zmiňující hlavně milostnou linku, a trochu ignorující jiné. Dlouho jsem nečetla nic tak temného, drsného až na dřeň, jako některé pasáže zde. Ty mne osobně dostaly nejvíc.
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
Více se mi od Márqueze líbily Kronika ohlášené smrti a O lásce a jiných běsech než Sto roků samoty a tato. Takže asi spíše ty kratší. S přibývajícími stranami se mi zdá monotónní. Ale to neznamená, že je to kniha špatná. Pouze dojem z ní nijak zvláště silný.
Andrstán
Filip Klega
Společenská kritika na úrovni páté cenové, žádná přidaná hodnota, kde nic tu nic prázdnota.
Tři kapitoly
Daniel Hradecký
Nadšení nesdílím, snad trochu proto, že mne neoslovuje životní postoj, ale to by až tolik na překážku být nemělo, četla jsem mnoho děl, s nimiž jsem se neztotožňovala, a přesto mne provokovaly, lákaly. Zde... literární exhibicionismus, který je zpočátku poutavý, později ale jen unavuje. Psát o ničem a vlastně o všem, zajímavě, akrobaticky... a nakonec povrchně. Přijde mi to proškrtatelné, ale zase na druhou stranu, co ponechat, co by zůstalo?
Písně dne a noci / Písně noci a dne
Tomáš Král
Tohle se stalo velmi rychle mou srdcovou záležitostí. Autor (zřejmě ve své prvotině) stvořil něco, co se velmi těžko uchopuje. Za prvé to na mne ani nepůsobí, jako kdyby to bylo napsáno v Čechách, člověk má pocit, jako by se ocitl v jakémsi bezčasí. Hlavně to není běžná sbírka básní, které by mohly stát o sobě. Tvoří příběh, navazují, gradují, zapadají do sebe jako skládačka. Je to skoro jako román, novela v poezii. Osobně se mi možná vůbec nejvíce líbily prozaické pasáže, které si chci brzy pročíst znovu, líbí se mi jejich chaotičnost a provokativnost :-) Udělalo to na mne dojem.
Obrazy zmizelého světa / Lunapark v hlavě / Startuji ze San Francisca
Lawrence Ferlinghetti (p)
Prostě obrazy, a krásně namalované k tomu, v různých výtvarných stylech, jen se nechat unášet a snít...
Poslední půlšilink
William Somerset Maugham
Zanechalo to ve mně dojem, přesto jako by napojení událostí bylo trochu křečovité. Samotné líčení ale skvělé, zvláště konec.
Básně
Petr Borkovec
Borkovec sám sobě vydal soubor, nutno dodat vizuálně podbízivý ke koupi. Nejvíce se mi líbí jeho devadesátá léta, pak je sestupná tendence téměř rovna volnému pádu. Současná poezie už je jen snůška hloupostí, na které jsem už neměla nervy.
Myslete na děti!
Ian McEwan
O dost slabší než nejlepší McEwanovy romány (Solar, Cizinci, Pokání).
Na cvičišti. Bojiště
Daniel Hradecký
Hradecký mne tolikrát zklamal a přesto jsem si ho zase koupila. A konečně se trefila. Za mne jeho nejlepší kniha. Bavila jsem se ohromně, místy jednoduše geniální.
Deště Maierniggu
Klára Goldstein
Klára G. má talent pro básnické obrazy, bohužel už nemá dar myšlenky. Výsledkem je krásně opisované nic, nový rozměr monotónnosti.