baru_lienka přečtené 429
Wing Jonesová
2024,
Katherine Webber
Když jsem se hlásila do konkurzu o knihu, tak jsem upřímně neměla od příběhu moc velké očekávání. Anotace o kvalitách knihy v tomto případě vůbec nevypovídá :( Autorka používá krásný jazyk, květnaté slova a neobvyklá přirovnání, jako: „… v hlase slyším náznak soucitu jako hrudka másla na spálené topince. Jako kdyby věděla, že mi z jejích slov bude mizerně, ale pokud to řekne hezky, budu v pohodě.“ Wing v životě potkává jedna rána za druhou, ale po boku má svoji lvici a dračici (jo, tohle je ten magický realismus v knize), takže ji nemůže nic zastavit. Kniha je plná smutných událostí. Životní situace Wing není ani ve škole, kde si ji kvůli jejímu vzhledu neustále dobírají, ani doma dobrá. Jak mi ale někdo napsal: „Občas je třeba číst i depky.“ A tohle byla moc příjemná depka kniha :) Naštěstí v sobě příběh nese kromě důležitého poselství i ty dobré věci, které život přináší: pevná kamarádství, o která se můžete v těžkých časech opřít. Jablečné koláče, které sice nezalepí rány na duši, ale hej, kdo by nechtěl koláč! A hlavně běh, respektive jakýkoliv pohyb, který pomůže na chvíli nemyslet na svoje trápení. Za zaslání knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům, maximálně jsem si příběh užila!... celý text
Co dělala Abigail v létě
2023,
Ben Aaronovitch
Světe div se, tohle už je moje 13. kniha ze světa Řek Londýna. Souběžně s dějem v této knize (vydaná 2021) se má odehrávat také příběh dílu Záludné léto (vydaná 2014), což je jeden z mých nejoblíbenějších dílů (a ne, není to proto, že v tom díle jsou jednorožci, ale proto, že ta kniha na vás prostě dýchá atmosféru horkého letního dne). Chyběl mi Peter, pořádná detektivní práce a napětí a taky víc toho čarodějnického učení, ale jsem moc ráda, že Abigail dostala prostor se realizovat a mohli jsme se toho dozvědět víc o jejím životě. Trochu ji i závidím, že může být čarodějnický učeň! Líbilo se mi sledovat, jak si Abigail buduje své místo ve společnosti a její vztah s mluvícími liškami je nečekaný, ale dobrý prvek knihy. Ze zápletky s mizícími teenagery jsem až tak nadšena nebyla, ale asi stále vyhlížím, kdy přijde další příběh od Aaronovitche, od kterého se nebudu moct odtrhnout.... celý text
Mráz
2024,
C. N. Crawford
Vzhledem k tomu, že z YA mám načteno celkem dost, tak mě už kdejaký romantasy příběh neohromí. A Mráz je přesně jako mix klasických prvků z YA čtení, celou dobu jsem měla pocit: „Jo, tohle už jsem někde četla.“ Vílí království (Krutý princ), souboj mezi adeptkami o trůn a manžela krále k tomu (Selekce), při kterém se bojuje na život a na smrt (Hunger Games) a hlavní hrdinka samozřejmě nezapadá do vílího světa a „není jako ostatní holky“. Abych ale nebyla jen negativní, v tomto příběhu se propojuje svět víl a lidí, konkrétně tady víly používají telefony a vílí souboj sledují lidští diváci na obrazovkách televizí, protože tohle je reality show, což je za mě celkem neobvyklý prvek knihy. Bohužel ani romantická linka zde nezabodovala. Ava a Torin se nenávidí a pak po sobě najednou strašně touží, ani jsem nepostřehla, jak se to stalo, protože k žádnému pořádnému budování vztahu zde nedochází. Oba dva se vídají, když spolu trénují na závěrečný souboj, ovšem dokázal by mi někdo vysvětli, kde vílí panovník bere tolik času, že každý den věnuje několik hodin času Avě? Nemá tak náhodou na starost celé vílí království? První půlka kniha mě vůbec neohromila, druhá byla mnohem lepší, hlavně když Ava začala odkrývat různá tajemství vílího světa. Sečteno podtrženo se pustím i do druhého dílu, ale jen kvůli tomu cliffhangeru na konci knihy a taky proto, že se to četlo ultra rychle.... celý text
Radio Silence
2024,
Alice Oseman
Ahoj. Doufám že mě někdo poslouchá. Příběhem u nás provádí Frances, která ví, že univerzita = práce = peníze = štěstí a proto je odhodlaná dostat se na Cambridge. Shodou okolností se spřátelí s Aledem - svým sousedem a tvůrcem jejího oblíbeného podcastu Universe City. Jenže i bublina šťastného přátelství po čase praskne. Že autorka umí skvěle psát realistické uvěřitelné postavy jsem si ověřila už v knize Bez lásky. Příběhy Alice Oseman jsou vždycky miloučké, plné světýlek a končí dobře. Jenže než jsem se tentokrát k tomu dobrému konci dostala, tak jsem se pěkně zapotila. Naprosto jsem se totiž ztotožnila s Frances, která vkládá 120% své životní energie do skvělý studijních výsledků a přijímaček na univerzitu. I když - je angličtina opravdu její vysněný obor? A musí člověk vůbec mít výšku? Tímhle kolečkem otázek si určitě prochází hromada lidí (včetně mojí maličkosti). Myslím, že Radio Silence vám neřekne, jaké rozhodnutí je dobré. Ale aspoň vás utvrdí v tom, že žádné rozhodnutí není špatné. Řekla bych, že to ale není hlavním tématem knihy. Těch nejbolestivějších 50 stran je totiž o tom, že né všichni lidi, mají hodné a podporující rodiče. Jsou o tom, jak může vypadat manipulace a toxické chování od člověka, který vám má ve světě udělat bezpečné místo. Já jsem měla na rodiče mega štěstí a o to víc mě osud Aleda a Carys mrzel, protože mi je jasné, že to, co Oseman v knize popisuje, může být jen slabým odvarem dětí a mladých dospělých okolo mě. Držela jsem palce Frances i Aledovi, až mi málem pukla žilka, takže pro tuhle knihu si do knihkupectví nechoďte, ale běžte! Za poskytnutí knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům :)... celý text
Ona je přízrak
2024,
Trang Thanh Tran
Tajně jsem doufala, že se mi pod ruky dostaly další Temné sestry, ale dočista jsem se spletla. Ona je přízrak je příběh o dívce, která se vrací do země svých rodičů - Vietnamu - za otcem, který opustil svou ženu a děti, aby si tam přetrpěla 5 týdnů letních prázdnin a získala od otce na oplátku peníze na studium na univerzitě. Obsahuje spoilery Jade se ocitá v domě se svým nenáviděným rodičem, kde ji začínají pronásledovat přízraky. Závoj mezi tím, co je realita a co je nadpřirozeno/výplod Jadiny fantazie, je prakticky neexistující. Možná to bylo cílem autorů, ale mě tato nejasnost akorát zbytečně mátla. Autoři se celému příběhu snaží nasadit vážnou a ponurou atmosféru, což jim celkem šlo, dokud se na scéně nezačalo objevovat Florence, jejiž přítomnost dělala z příběhu vtipnou romanťárnu. Kdyby se příběh aspoň četl hezky rychle, zvažovala bych 3*, tady jsem se ale horko těžkou prokousávala hortenziemi a mrtvými mravenci a doufala jsem, že konec přijde brzo. Všechno, co v tomto příběhu mělo být mrtvé, ožilo. Vše co mělo žít, umřelo. Paraziti, duchové, dům, romantika, hledání sebe sama, komplikované vztahy s rodiči, finanční problémy, kolonialismus a válka, přistěhovalci v USA, Vietnam, komplex prvorozené dcery, která se o všechny postará, spánková paralýza…. Uff, takovou hromadu random témat jsem už pěkně dlouho neviděla :( Ke konci knihy už řeknu jen to, že to bylo jako ukázka „deux ex machina“ - zdánlivě neřešitelný problém, který autoři vytvořili, byl vyřešen náhlým nástupem boha (v tomto případě matky) na scénu. Jo a pochopil někdo, proč je na 13 leté dítě svalována vina za otce, který opustil rodinu, protože mu metaforou naznačilao, že je to v pořádku?! Konec spoileru... celý text
Uvidíme se včera
2024,
Rachel Lynn Solomon
Samotná Barrett by o sobě řekla, že je „člověk, který si ze sarkasmu a nonšalance kolem sebe vybudoval brnění,“ což je pravda jen tak napůl, protože pro skořápkou tvrďačky se skrývá křehká dívka. Celkově se mi na knize neskutečně líbilo jak lidská byla. Barrett uvízla s Milesem v časové smyčce a při hledání cesty ven se dostávali do trapných situací a vedli težké rozhovory. A přesně tu lidskou zvláštnost dokázala autorka bravurně vykreslit. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohla oslovit i pomalá romantická linka, ale tady to tak bodlo! Krom toho se i zasmějete nad pohotovými poznámkami Barrett, tohle je pro mě hlavní hrdinka, kterou bych chtěla potkat v opravdovém životě - není na ni nic speciálního, jen se snaží najít si své místo ve světě. V knize jsou dále naťuklá témata: Židovské víry Holek, které nejsou žádné hubené tintítka Rodině o dceři, matce a její partnerce Přechodu ze střední na výšku A jak by řekl Miles: prvního milování Je toho dost, ale zároveň to není až moc. A jestli jsem vás doteď nenalákala, tak je tam i lehká podobnost s Gilmorovými děvčaty! Za zaslání knihy děkuji Humbooku #humbookblogeri ... celý text
Je to jenom sranda
2024,
Blanka Luxová
S příběhem Sam, Aarona a Mii… mám takový hořkosladký vztah. Kniha se četla jedním dechem, ale v prvních 2/3 knihy jsem neměla moc pocit, že bych se na hrdiny nějak emocionálně navázala. Množství problému a krizí, které museli hlavní hrdinové mi přišlo celkem přemrštěné - chápu, asi za tím stála snaha upozornit na problémy současnosti v rámci jedné knihy, ale tady to bylo přepísknuté: PPP, šikana, rozvrácená rodina (adopce, nezájem rodičů, rozvod…), závislost, vitiligo (depigmentace), toxická maskulinita, tělesná dysmorfie, vztahy, finanční problémy… Téma, které knize v ovšem velice oceňuji, protože mám pocit, že ani v knihách ani na veřejnosti se mu nedostává dost prostoru je problematika „mužství“. Často slýcháváme, jak neférové očekávání má vůči ženám společnost, ale když se podíváme na to, co se čeká od „správného chlapa“, tak můžeme narazit na stejný problém. Jsem proto moc ráda, že tomuto dala autorka v knize prostor. Každopádně poslední část knihy byla skvělá, pomalejší tempo příběhu dovolilo, abychom víc nahlédli do hlav a životů postav a nakonec se vše vyrýsovalo v povedený závěr. Od začátku jsem předpokládala, jak kniha dopadne a opravdu tomu tak bylo (i když jsme se k tomu konci dopracovali jinak, než jsem si myslela, bonusové body za překvapení). Závěrečná řeč Sam byla dobrým zadostiučiněním všem záporákům a přihlížečům. Sečteno podtrženo - pokud vás baví heavy contemporary, přečtěte si i tento příběh. Za zaslání knihy děkuju Humbooku #humbookblogeri.... celý text
Dny v knihkupectví Morisaki
2024,
Satoši Jagisawa (p)
Trochu se obávám, aby moje hodnocení knihy nebyla tak trochu vykrádačka toho, co již o japonských příbězích řekla Míša Voltnerová, ale ona to prostě ve svých hodnoceních skvělé shrnula (navíc toho má v tomto ohledu načteno mnohem víc než já). Každopádně čtení japonských autorů je v dnešní době jako kdyby vás někdo hodil do studené vody. Jsme v příbězích zvyklí na akci, zvraty, intriky v tak rychlém sledu, abychom udrželi pozornost víc než 10 vteřin. A pak čtěte příběh, který plyne pomalu, zaměřuje se na myšlenky a klid duše, objevování krás života a konečnost každého okamžiku. A máte problém. O tom jsem se přesvědčila už při čtení Podivného počasí v Tokiu a hořce jsem plakala, když jsem zjistila, že můj attention span čtení příběhů tohoto typu naprosto sabotuje. Nemám potřebu zjišťovat, co bude s protagonisty dál. Klidně knihu bez výčitek odložím. S knihkupectvím Morisaki mám podobnou zkušenost, ale nejsem si jistá, jestli to nebylo i tím, že to pro mě byl prostě nudný příběh bez větší pointy. Jestli máte rádi japonské autory, přečtěte si to. A jestli ne, tak raději věnujte čas jiné knize.... celý text
Okouzlení
2024,
F. T. Lukens
Magie. Láska. Technologie. Sama jsem byla zvědavá na to, jak tento koktejl témat může fungovat v jednom příběhu a překvapivě to šlo! Toto je za mě krásná ukázka příběhu s přidanou hodnotou v podobě motivů jako hledání sebe sama a svého místa ve světě, nejistoty a opatrnosti ve vztazích, důležitosti spokojenosti se sebou samým vše, co byste mohli od feed-good knihy očekávat a ještě víc! Moje fav postava je určitě Antonie, i když jsou hlavními hvězdami tohoto příběhu Havran a Slunce. Naprosto jsem žrala každou scénu, ve které se objevila, jednak mi naprosto učaroval její šarm a aura obávané čarodějnice a za druhé naprosto chápu její posedlost kávou. Každopádně vztah mezi Havranem a Sluncem se pomalu nenásilně vyvíjí, nebojí se utahovat si ze sebe navzájem, ale pomoct si, když je potřeba. Já jsem hrdým zastáncem toho, ať knihy nekončí 100 % šťastně (ano, vyžívám se v emotional damage ze strany fiktivních světů a postav), ale teď jsem tak ráda za šťastné konce, přesně takové pohlazení po duši jsem potřebovala. Za knihu mockrát děkuju @humbook #humbookblogeri ... celý text