• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Laurence Sterne

Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho

„Na svou dobu velmi experimentální kniha a vlastně se Skoumalovi nedivím, že Sternea srovnal s Joycem a Proustem. Při čtení jsem měl totiž úplně stejný pocit - vytvořil totiž takový proud vědomí, kdy román vlastně ani není tím, čím se prohlašuje být a stává se tak antirománem. Místo života a názorů blahorodého Tristrama Shandyho tak sledujete každého, jen ne titulního hrdinu a přecházíte z jedné odbočky ke druhé, než se dojde ke zdárnému konci.“... celý text
— ArkAngel

---

Sentimentální cesta po Francii a Itálii

„Vtipné, ze života ... Jenže pán cestuje pouze po Francii, Itálii je věnovaná jedna kapitolka - dohromady asi stránka ... tedy nic moc, vzhledem k tomu, že jsem se těšila hlavně na příhody z Itošky ...“... celý text
— Andi

---

Sentimentální cesta po Francii a Itálii

„Podstatu svého cestopisu vlastně Sterne shrnuje větou, že by rád pátral „po obnažených místech [...] srdcí a vyhledával si, co je v nich pod různými rouškami zvyků, podnebí a náboženství dobrého [...].“ Jeho pouť tedy vede spíš od člověku k člověku než z místa na místo, počínaje františkánským mnichem v Calais a konče cizí dámou, s níž je autor nucen sdílet pokoj na italských hranicích. Mezi těmito „body“ potkáváme řadu dalších zajímavých bytostí: pařížskou komornou či grisetku, zchudlého rytíře prodávajícího paštiky, sluhu, jenž umí jedině tlouct na buben, nebo třeba Sternovu vlastní literární postavu, Marii. Jako celek chce dílko podat svědectví o dobrotě člověka. V každém případě svědčí o laskavosti, jemnosti a takřka neuvěřitelné cudnosti Laurence Sterna. Podvědomě jsem jeho „Cestu“ srovnávala s Diderotovým „Jakubem fatalistou“. Obě prózy s filosofickým laděním vznikly ve stejné době a jsou sbírkou samostatných příběhů, rámovaných cestou pána a sluhy. Diderot se však neštítí sprostoty až oplzlosti, kdežto Sterne zůstává gentlemanem. „Muž, který nemá jakýsi citový vztah k celému ženskému pokolení, není schopen milovat jednu jedinou z nich tak, jak by měl,“ vysvětluje francouzskému ministrovi. Další přirovnání, které se mi vnutilo, bylo ke „Třem mužům ve člunu“. Doufám, že to nezní jako dehonestace klasika; když ony mají cestopisy obou pánů stejný humor (skvělý) prokládaný úvahami (skvělými). Kombinace šprýmů a senzitivity („... já jsem totiž přecitlivělý jako žena ...“) je sternovsky unikátní. Cením si toho, že dílko umožnilo mužům nastupujícího romantismu vyjadřovat i jiné emoce než náboženské, například soucit a lásku k bližním, bez obav ze směšnosti. Někdy ovšem působí Sternova citlivost poněkud samoúčelně. Lituje například uvězněného špačka, ale když se mu nepodaří vysvobodit ho z klece v prvním záchvatu empatie, koupí ho a později přeprodá dál. Mně se nejvíc líbil příběh německého venkovana a jeho oslíka. Ale i řada dalších obrazů (cesta večerní Paříží s mladičkou „fille de chambre“, měření tepu grisetce, rozhovor s důstojníkem v opeře, ...) ve mně pořád doznívá. Bohužel je to tenká knížka (skoro jsem ji přečetla během pár hodin na pláži); a nikdy mi předčasné úmrtí žádného autora nelámalo srdce tak jako nad Sternovou nedokončenou větou. Tenhle roztomilý pastor by si zasloužil žít co nejdéle.“... celý text
— JulianaH.

---

---

Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho

„S touhle knížkou jsem bojovala dlouho, předloho. Ale vytrvala. Občas jsem se výborně bavila, občas by to bylo lepší znát literárně-historický kontext, občas jsem byla úplně ztracená a tak pořád dokola. Rozhodně zajímavý počin z hlediska formy vyprávění a hravosti, který neuvěřitelně předstihl svou dobu, číst v kuse se to ale dá jen s vypětím všech sil. Jsem hrdá, že jsem to zvládla a nelituju toho času, i když vracet se k tomu spíš nebudu.“... celý text
— JeKa

---

Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho

„Nebyla jsem schopná - došla jsem na stranu 72 a nevím z toho absolutně nic...“
— Šárkaxx