Šárkaxx komentáře u knih
Podle mě naprosto zásadní čtení pro psychoterapeuty - výborně se čte, praktická, nabitá tipy do praxe. Samozřejmě jsem se učila o výzkumech vazby, ale to jsou jen teorie, které jsem netušila, jak přeložit do praxe, resp. jsem to dosud dělala stylem pokus-omyl a mám implicitní zkušenost. Tady mi to autor naservíroval na zlatém podnose, takže mám konečně explicitní strukturu, do které tu zkušenost vložit, skvělé!
Od autorky jsem četla už Anglické listí, které se mi dost líbilo a tato kniha je snad ještě povedenější - líbí se mi, jak popisuje místa bez zvláštních příkras, okořeněné osobními zážitky.
moc jsem nepochopila ten systém příběhů - na začátku autor vysvětluje, jak vznikly jednotlivé mýty, přičemž ovšem zmíní ten mýtus - a pak jeho reálný průběh. Ale ve druhé půlce se zase ty mýty opakují, tentokrát už tak, jak je známe.. To mělo být k čemu?
dobře se četlo, za mě jako odborníka jsem vždycky ráda nad osobní výpovědí člověka s nějakou poruchou, protože je to lepší než suchá fakta v učebnici, kam často lidi navíc ani přesně nezapadnou...
Moc nevím, co mi kniha měla dát - udělala jsem si dotazník ohledně svých perspektiv (zajímavé), ale podle výsledků bych měla všechno zlepšit, i když jsem v životě dost spokojená, což mě pobavilo a uvědomila jsem si opět, že jedna šablona nepasuje na všechny.
Asi jsem čekala víc toho psychologického, měla jsem pocit, že jsou to takové obecné rady do života, ale vlastně nic nového
Básně mi přišly takové monotematické, nebavilo mě to. Myslím si, že většině jsem ani nerozuměla, ta kultura je hodně odlišná.
Některé básně jsem nepochopila a některé mi přišly fajn, ale úplně mě ohromila báseň o patologickém truchlení, které je děsivě ze života:
Přivést mrtvého k životu
Přivést mrtvého k životu
lze bez velikých kouzel.
...
Vrať mu zapomenuté žaly
a jeho zvadlé naděje mu vrať;
své pero poddej jeho rukopisu,
až svedeš zcela přirozeně
podepsat jeho jako dříve sebe.
..
Shromáždi věci, jež mu byly drahé,
pečeť a pero, jeho plášť;
a kolem nich pak postav dům,
na nějž se snadno rozpomene
ten lačný navrátilec z odnikud.
Tak propůjčíš mu život, ale pamatuj,
že hrob, který ho pozval do svých stěn,
nemůže přece zůstat pustý!
Ty sám tam ulehneš -
do jeho potřísněného roucha zahalen.
Název je podle mě zavádějící. Pokud chcete něco vědět o psychologickém pozadí motivace (což jsem si myslela, že tak asi bude), tak tu knihu nečtěte, protože o tom to není. Pokud chcete něco na osobní rozvoj, tak to taky nečtěte, protože o tom to taky není.
Myslím, že knížka je pro ty, co chtějí vědět něco o M. Tysonovi a počíst si (většinou) o sportovních úspěších pár lidí, kteří to zřejmě dotáhli daleko, ale vzhledem k tomu, že mě sport nezajímá, tak pro mě naprosto zbytečný čas. Nevím, co mi měla dát strana vypsaných úspěchů nějakého basketbalisty, o kterém jsem v životě neslyšela?
Mj. ten Jágr mě tam fakt bavil - trochu mi to připomínalo historku o Jmelí v Africe od Cimrmanů, nepřišlo vám to taky tak? :) Myslím, že Cimrman by se nad uspořádáním a provedením knihy docela bavil...
Četla jsem vydání od Portálu z 2021.
Knihu určitě doporučuju jak lidem, kterých se to týká, tak i odborníkům (psycholog, psychiatr), i když ze 13 typických témat pro děti rodiče/alkoholika nemusí splňovat všechny, jak se na terapii s těmito lidmi ukazuje. Nicméně pro mě jako odborníka to je jedna z těch knih, která mi skutečně něco dala, protože mi to v kontextu jejich příběhu dává větší smysl, než kdybych tu knihu nečetla a věnovala se jednotlivým problémům jako na sobě nezávislým.
Co je bohužel u nás horší než v Americe, jsou méně dostupné podpůrné skupiny (pokud vůbec existují) typu AA apod., takže kniha může sloužit jako začátek porozumění tomu, co se se mnou děje (+ praktické kroky, jak to překonat), avšak pokud by člověk chtěl pokračovat v sebe-vývoji, asi nejpřístupnější je pak vyhledat nějakou formu terapie.
Proti jiným autorovým knihám, co jsem zatím četla, se tato liší - první část je hlavně o škodlivosti nadměrného hloubání a obecně nestřídmosti v emocích (naučit se ovládat); velká část je popis poruch, jak bychom to našli v učebnicích. V podstatě pro mě nejzajímavější je popis tzv. alfa meditace; a 7. kapitola - Popis vlastní hodnoty, kde jsou i typické vzorce pro 4 nejčastější poruchy osobnosti - ale ani to nebylo nic nového.
Jednoduše shrnuto: žijte tady a teď, pravidelně meditujte a nehloubejte!, nepodléhejte konzumnímu životu a najděte si vlastní styl - ideálně nezávislý na vnějších odměnách, stavte se vlastnímu strachu.
Možná to někomu stačí, ale to píše kde kdo.. Nemůžu říct, že by mě kniha něčím extra obohatila.
Jednoznačně kniha pro ty, kdo se v dané oblasti orientují. Hned zrovna první příspěvek bych úplně nepochopila, nebýt toho, že jsem zrovna dočetla knihu Molekuly emocí, kde je to podrobně vysvětleno. To se pak opakovalo i v jiných sekcích, tj. kdybych neměla předchozí vědomosti, tak spoustu věcí nezaregistruju - takže mě napadá, že je to spíš taková ochutnávka toho, jak se uvažuje o psychosomatice. Pak je tam i drobek psychologie těch několika směrů, které jsou tam zmíněné. A pak kapitoly typu historie, výzkum.. no, celkově mě zaujaly tak čtyři příspěvky a nemůžu říct, že by mě kniha do reálné praxe nějak obohatila
Soukromé poznatky jsem povětšinou přeskakovala a četla jsem jen to "důležité", což podle mě je hlavně potvrzení, že primární je myšlenka, která následně spustí biologické reakce, aneb nejsme bezduchý stroj naučených podmiňovacích reakcí.
Myšlenky v knize jsou bezva, ale to podání míchané s životopisem mě fakt nebavilo
Až na výjimky (část Jak se zamiluješ) jsem se vůbec nechytala. Netroufám si hodnotit, když tomu vůbec nerozumím.
Číst to byl fakt zážitek. Poslední třetina mi přišla trochu lehčí, tak nevím, jestli jsem si už zvykla, anebo se lehce změnil styl - např. kratší věty. Obsahem mě to celkem odradilo podívat se na film, je to dost drsné...
Nádherné básně, navíc obohacené dopisy pro a od Puškina; a vzpomínkami od lidí, kteří ho znali. Mj. jsem se tam dočetla, že se mu líbily u žen malé nohy.
Závidím moři: vlnu s vlnou
spojoval nedočkavý chvat,
když pospíchaly láskyplnou
hrou jejím nožkám poctu vzdát.
Tolik jsem toužil cítit na rtu
tep krve v ohbí něžných nártů!
...
Malá knížečka básní o době covidové, rozdělená vtipně do čtyř částí: patogeneze, mátohy, terapie a relaps. Básničky dost trefné, např.
Živelná pohroma
Šel kdosi vyvenčit Charybdu,
jen byla venku, neposlouchala.
Z řetězu kutého z molybdu
utrhla se - situace zoufalá.
Vlna za vlnou Prahu zaplavuje
a lidé tonou ve vlnách,
odnáší rozum, stolky, tuje,
podél zdí se dávno plazí hrách.
Kolik lidského skončí Charybdě v útrobách?
Ten moderní styl vyprávění v dialozích mi ke starořeckým a egyptským bájím nesedl, příběhy pak vyzněly lacině. Občas jsem měla i pocit, že autorka tu "erotickou část" zveličila, aby se to vůbec do knihy hodilo. Některé originály, ze kterých byly příběhy převzaté, bych si ale klidně přečetla.
Kniha se výborně čte, napínavá, krátké kapitoly. Trochu jsem se toho obávala, protože nemám ráda kruťárny, ale takových scén je tam jen hrstka. Výborný popis antisociální osobnosti.