• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Roberto Saviano

Gomora

„Jako by si autor nemohl vybrat jestli tuhle knihu bude psát formou příběhu nebo prostými fakty. Na mě to působilo jako taková směs obojího. Ale, asi nikdo se u téhle knihy nebude pozastavovat nad její formou. Myslím, že to není hlavním předmětem knihy. Koho mafie zajímá, měl by si to každopádně přečíst! Musím říct, že je to děsivé, je to asi pro ty, kteří mají silnější žaludky, ale taky je to nesmírně zajímavé a poučné. Nemyslete si, že se o mafii něco dozvíte z Kmotra. V porovnání s touhle knihou mi Kmotr přišel, jak pohádka pro děti. Je neskutečné kolik toho mafie má vůbec pod kontrolou, ta šílená čísla zavražděných, o jejich praktikách je známo, to asi mnoho lidí nepřekvapí. Ale, kolik se toho děje v tak malé oblasti je prostě šokující. Že pouze Camorra strčí do kapsy celou Ruskou mafii, to by taky člověka nenapadlo. Pro mě tam bylo opravdu dost zajímavých věcí. Z knihy mi vyplývá hlavně jedna podstatná věc, mafie tu byla, je a vždycky bude. Protože tohle nemá šanci nikdo, nikdy ukončit. A velice se divím, že po napsání je autor (ať už pod ochranou nebo ne) stále naživu. Vůbec by neškodilo zmínit co ho vedlo k napsání téhle knihy, a trochu víc rozebrat jeho zdroje. Ale chápu, že už takhle riskuje život, proč se v tom ještě víc pitvat. Každopádně doporučuju všem, kteří chtějí opravdu vědět, jak to v mafii vůbec funguje. Z filmů (ač mnohdy dost podobných a dobrých) se to nikdy nemůžete dozvědět. Tohle se musí jedině zažít, aby to člověk mohl napsat. A to také autor udělal.“... celý text
— Katy_vKnihách

---

Gomora

„Šokující, děsivé, rezonující dlouho po dočtení. Chce to silný žaludek a nečíst před spaním. Horší čitelnost neodpovídá pěti hvězdám, ale pro statečnost autora nejde jinak. Každá země potřebuje takové hrdiny.“... celý text
— Hopulka

---

Piraně

„Mě to docela nudilo. Za prvé jsem si říkala, jestli je to opravdu možné. Za druhé kniha neměla žádný spád, žádné emoce a za třetí mi to místy přišlo hodně úsměvné.“... celý text
— HŠ

---

---

Piraně

„Ze začátku jsem se musel poprat s lehkým šokem. Pověst, jaké se Saviano těší, mi vnukla očekávání realistického románu, který může mít přesah k beletrizované reportáži. Gomoru jsem zatím nečetl, ale od té přesně tohle očekávám. Nicméně, pokud jsou autorovy ostatní knihy takové, jako z mého očekávání, u La paranza dei bambini si u reportérů vzal volno a naprosto se utrhnul z řetězu. Kniha přichází s béčkovou jízdou se všemi klady i zápory této kategorie. A pokud na hru přistoupíte, dostanete velice slušnou zábavu. Jestli se něco autorovi povedlo, jsou to jednoznačně postavy. Rapem ovlivněná mládež, která vidí úspěch jedině v obrandovaném oblečení, která hledá návod na střelbu na Youtube (extrémně zábavná scéna), která má pohled na sex znatelně posunutý díky pornu. Nicméně jejich jednání, kdy je každý ochotný hned střílet, (vražda bosse jedné čtvrti nejmladším členem budiž ilustrativní scénou), mi u chlapců 15-18 let přišlo přeci jen přitažené za vlasy, byť vyrůstají v prostředí, kde jim je podobné jednání po generace vzorem. Stejně jako scény, kdy vyrážení na skútrech dobývat čtvrti tím, že střílí na všechno, co se hýbe. To bylo strašně hloupé, jako by si autor při tvůrčí krizi pomáhal hraním GTA. Přitom předcházela vcelku mrazivá scéna, ve které chlapci vyrážejí na trénink na živých terčích na nádraží plné migrantů, protože na jejich životy každý kašle. Já jsem si četbu v hlavě obhájil tím, že čtu poloviční dystopii, jež jde záměrně na hranici absurdna. V takovém rozpoložení jde o zábavnou četbu, která mi svou ujetostí bohužel zabraňuje pociťovat výraznější znepokojení. Což by člověk u knihy o vraždících puberťácích tak nějak očekával. PS: Za jiných okolností bych šel s hodnocením níž. Ale před pár lety jsem Neapol navštívil a vzpomínky plné okouzlení i zhnusení mi perfektně umocňovaly atmosféru.“... celý text
— sick.boy

---

Zuřivý polibek

„Trošku slabší a předvídatelnější než Piraně, na které Zuřivý polibek více méně volně navazuje. Ale i tak stránky sviští, výborně to odsýpá a baví. Nejsilnější devizou je prostředí a zapamatovatelní antihrdinové, kterým čtenář fandí, ale potkat by je nechtěl. Což je tedy podobný princip, jako u Puzova Kmotra, jen tady je to celé špinavější a méně romantizované. Konec byl poměrně předvídatelný, byť se autorovi mnohokrát povedlo mě znejistit, jestli to ještě nedopadne trochu jinak...“... celý text
— sharik