• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Alexander Sutherland Neill

Summerhill

„Líbí se mi kolik kniha obsahuje novodobých a hodnotných myšlenek, ačkoliv Summer Hill není až tak novodobá záležitost. Zajímalo by mě jak by se s touto myšlenkou vypořádávalo české školství s některými věcmi souhlasím s jinými naopak Ale to je čistě o výchově. Líbí se mi ale myšlenka samorozvoje toho že by prostě děti nebyly do něčeho tlačeny ale sami si vybrali A co se chtějí zajímat Nicméně bez nabídky by nebyla poptávka celkově knihu hodnotím Jako přínosnou i když místy zdlouhavou“... celý text
— DreamerX9

---

Summerhill

„Zpracování knihy bylo velmi dobré, ale s Neilovými myšlenkami rozhodně nesouzním. Nepopírám, že některé prvky fungovat mohou (a také v praxi fungují), ale nad dalšími jen vrtím hlavou. Můj pocit je takový...jakoby by škola byla jednou velkou Petriho miskou na zkoumání dětí a vztahů.“... celý text
— Emik87

---

Summerhill

„Ufff... hutné čtení. První část se věnuje škole jako takové. Některé části se mi libily vic, nektere méně. A ta druha část je autobiografie Neilla. Pasáže samy o sobě mnohdy neměly hlavu a patu a autor psal, co ho zrovna v tu chvili k tématu napadalo. Musím uznat, ze Neill byl fakt zajimavy člověk. A hlavně otevřený, ale zřejmě i tim, ze měl možná vsechno v sobe zpracované (sexualni hratky se setrou atd.). To, jak pristupoval k dětem a celkově k vedení skoly mě někdy až šokovalo (cigareta pro 14 kluka, vsichni se koupali nazi v rybníce,...), ale je to svoboda, co si budem... on asi taky nebyl uplne moralista. Rozhodně ale kniha k zamyšlení...“... celý text
— Potolu

---

---

Summerhill

„K Summerhilu jsem se dostala díky zmínce v knize Bdělost. První polovina popisuje fungování školy (samosprávu a školní schůze, hry, práci, stravu, přístup k sexu, k náboženství, hraní divadla, učitele atd.), druhá část je autobiografie. Obojí mi přišlo hodně zajímavé a čtivé, navíc autor měl smysl pro humor, takže kniha je občas fakt vtipná. Summerhill byl založen cca 1920 a knihu autor napsal kolem roku 1970 ve svých skoro 90 letech. Po tolika letech vedení školy se snaží zmínit úspěchy i neúspěchy a fungování školy co nejobjektivněji popsat. Základní myšlenka celé školy je v tom, že emoce dítěte jsou důležitější než jeho intelektuální pokroky. Dával větší váhu životu, svobodně prožitým emocím a štěstí než výuce a vzdělávání. Proto také např. byla v Summerhillu docházka do vyučování dobrovolná. Nejsmutnější mi přijde, že se toho vlastně od doby, kdy knihu napsal, ve školství nic až tak převratného nezměnilo. Pořád musí žáci poslušně sedět a poslouchat výklad, který je obvykle vlastně nezajímá, raději by běhali, něco vyráběli nebo se učili něco jiného. Výborné mi přijde, že tu knihu napsal po tolika letech zkušeností, takže nemluví jako teoretik, ale z praxe. Knihu určitě doporučuji. Silně narušuje naše přesvědčení, konvence a představy. Prostě skvělá kniha. "Upusťte od všech konvenčních domněnek ohledně čistoty, nepořádku, vyvádění, nadávání, sexuální zvědavosti a neúmyslného ničení hraček (zdravé dítě by naopak mělo v průběhu dospívání zničit značné množství hraček zcela úmyslně). " "Nenapadám zde studium, ale učení by mělo přijít až po hře."“... celý text
— Petrush

---

Summerhill

„Upřímná kniha, kterou jsem četla i jako autoportrét člověka věřícího ve svobodu. Důležité myšlenky, ze kterých praxe jeho "internátní" školy vychází, jsou jednoduše a jasně formulované (najdete je např. v oddělení citátů u autora tady v databázi) a díky tomu myšlenkový systém a praxe působí přehledně, čistě a autenticky. Na jedné straně naprostá dobrovolnost ve vzdělávání, kdy se dítě učí jen tehdy, když má samo chuť a zájem. A na druhé kázeňská samospráva, v níž si děti navrhují a schvalují pravidla a následně sankce (tresty) za jejich nedodržování. Společně tak řešili problémy komunity včetně šikany a otázek bezpečnosti menších dětí (šokujícím způsobem na mě působila zmínka o tom, že se jeden bystrý chlapec v Summerhillu při koupání utopil). Autor nezastírá temná místa, ale celkově se přiklání k tomu, že ze Summerhillu odcházejí lidé s rovnou páteří, vyléčení ze strachu z autorit a schopní najít si místo ve světě podle vlastních potřeb a zájmů. Zřejmě je to opravdu tak.“... celý text
— Bonda