Petrush komentáře u knih

Když jsem knihu koupila, děti nijak zvlášť nezaujala, přečetli jsme jen pár kapitol. Ale po půl roce jsme se k ní vrátili a dětem se líbí. Spoustu z vyjmenovaných skřítků máme samozřejmě doma a děti si jich začaly všímat. Je to bezva kniha, díky které se s nimi lépe mluví o jejich náladách a ony si je lépe uvědomují. Tematicky srovnatelné s knihou Emušáci - Ferda a jeho mouchy (Emušáci jsou vhodnější spíš pro menší děti).

11.11.2024

Váháte-li, zda číst či nečíst, snad vám pomůže následující citát z knihy. Hodnocení nedávám, knihu jsem nečetla celou.

"...protože každé dítě má hříšnou povahu a jedná hříšně."

Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání a docela mile mě překvapila. Hlavní myšlenky by se daly shrnout na menším počtu stránek, ale četlo se to celkově dobře. Kniha je určena terapeutům, psychologům, studentům psychologie atd. - usuzuji z recenzí v úvodu knihy a z velkého množství odkazů a průběžného srovnávání různých přístupů, autorů, klasifikace a terminologie.
Hlavní myšlenka knihy je velmi stručně řečeno v tom, že spouštěč (často někdo nám blízký) vyvolá naše jádrové přesvědčení (např. "nemohu se na nikoho spoléhat", "nesmím nikoho zklamat" apod.), nastává niterná bolest (např. stud, méněcennost) a aplikuje se obranný mechanismus (např. nenávist, zaslepenost, apatie, pýcha, bezohlednost, nekonečné pochybování apod.) a projeví se symptom (agresivní verbální útok, nadměrné pití alkoholu apod.). Tento proces se děje v důsledku zraněného Já. Typicky se objevují tyto varianty zraněného Já: ztracené (z dětství nesený pocit existenciálního ohrožení, tj. často chyběl pocit ochrany a bezpečí), opuštěné (kosmická osamělost a prázdnota - nebyly dostatečně naplňovány potřeby péče, blízkosti či domova), méněcenné (nedostatečnost, bezcennost, toxický stud - v dětství chyběl pocit rodičovské podpory, uznání a ocenění) a nafouknuté (nadřazenost a omnipotence, které oscilují s pocitem bezcennosti a studu, jde o podvariantu méněcenného Já - obvykle důsledek liberální výchovy bez hranic, ale může být také důsledkem extrémě tvrdé a citově chladné výchovy).
Léčení zraněného Já probíhá hlavně přes všímavost (všímavé uvědomění si zúženého stavu vědomí při aktivaci výše uvedeného schématu) a soucit. (To jsem to ale opravdu hodně zjednodušila).
Autor zmiňuje také narativní Já (aneb náš příběh o nás samotných, který sobě i ostatním vyprávíme, ať nahlas nebo v duchu) a zdravé autentické Já (k tomuto přikládá soubor otázek k vlastnímu otestování). Závěrečné kapitoly jsou o transcendentním Já, intenzivní meditaci a psychedelikách.
Co se týká transpersonálních zkušeností, podle autora je naivní se spoléhat na to, že tyto samy o sobě vyřeší naše každodenní osobní a vztahové problémy. K uzdravování rigidního zraněného Já totiž dochází až po meditaci/psychedelické zkušenosti (a nejspíše prostřednictvím vztahu s průvodcem/terapeutem/komunitou), teprve když se náš nový pohled na sebe samé začne projevovat v našem každodenním životě - vztazích, rozhodnutích atd. Meditace/psychedelická zkušenost ale není jediná cesta.
Za typické projevy vlastního sebepřesahování autor považuje etickou čistotu, nesebestřednost a soucit.
Každopádně jak vyplývá také ze závěru, to co kniha představuje, je jeden z přístupů ve velkém množství jiných teorií a přístupů.

"Současní rodiče se někdy pokoušejí VYSVĚTLOVAT dětem, že nemají důvod se bát. Tím ale v podstatě nutí děti strach potlačit a pouze předstírat, že se nebojí. Ve skutečnosti ale teprve když je pocit strachu AKCEPTOVÁN, může se transformovat. Rodič by tedy měl chápat, že když se dítě bojí, potřebuje ochránit. A nezáleží přitom, proč nebo čeho se bojí. Je to jednoduché. Když se dítě bojí, rodič má ochraňovat. Ne nutit dítě, aby se nebálo. Dítě má nárok očekávat, že se o ochranu postará rodič. Jestliže toto rodič odmítne třeba proto, že se mu strach dítěte zdá neopodstatněný, strach dítěte nezmizí. Dítě ho jen přestane ukazovat navenek. Uvnitř ale stále bude strach cítit a navíc vnímat jako něco, co by "nemělo mít". Aby dítě vyhovělo očekávání rodiče, vytvoří si tedy jakousi ochrannou "masku". Můžeme říct, že vlastně převezme odpovědnost za to, aby se RODIČ cítil dobře. A právě taková maska zakrývající pocit existenciálního strachu je typickým doprovodným jevem "ztraceného Já".

"Ideální rodiče samozřejmě nepodmiňují svou lásku tím, že by dítě muselo naplňovat nějaká jejich očekávání. Jsou se svým životem spokojení. Zvládají všechny výzvy, které život přináší. A jejich základní životní spokojenost přitom nijak nezávisí na tom, co dělá nebo nedělá jejich dítě."

"...jedním z úkolů všímavého dospělého je naučit se vědomě soucítit s niternou emoční bolestí."

"...fáze osobního i transpersonálního vývoje se nejlépe poznají podle toho, jak se CHOVÁME ke svým blízkým."

"Sebestřednost a individualismus nás dovedly na pokraj planetární krize. A zdá se, že celý Západ nyní naléhavě potřebuje změnit "kulturu vědomí", abychom jako lidstvo vůbec přežili."

1 19.10.2024

Kniha je souborem článků na různá témata. Četla jsem ji hodně dlouho, protože se mi četla hodně těžce. Některé pasáže plynuly, byly mi srozumitelné. U jiných (a těch bylo více) jsem naprosto netušila, o čem je řeč. Uvítala bych vysvětlivky, klidně obsáhlé. Něco mě oslovilo, s něčím se naopak vůbec neztotožňuju. Zaujalo mě např. soustředění do nohou, podřizování duševních stavů své vůli ("radostivost, optimismus, nezranitelnost zlobou jiných, nadšení nadsvětského charakteru a pocit vnitřní svobody").
Nehodnotím, některé kapitoly jsem přeskočila.

"A pokud se k mentální kázni přidružuje i kázeň mravní, vede i k rozvoji inteligence. Neboť inteligence nemůže být spojena se sobectvím, osobitostí a přízemními zájmy.
Když někdo trpí těmito vadami charakteru a přece se zdá být inteligentní, pak je to opravdu jen zdání. Je to projev inteligence dravců, kteří dovedou dobře chytat kořist, ale kteří si nedovedou ani noviny přečíst. Tím chci říci, že v takových případech jde o vyniknutí ve velmi úzkém oboru, ale to už je ovšem jen specialisace, nikoli inteligence."

Pěkný příběh o dobrodružstvích ztraceného pejska. Děti napjatě poslouchaly a šťastný konec se moc líbil.

15.09.2024

Kniha se skládá ze dvou částí, první je teoretický úvod a druhá obsahuje rozhovory s mladými pacienty a jejich rodiči. Po každém rozhovoru je vloženo intermezzo autorky (kde často zazní dobré otázky, které ale zůstávají bez odpovědi) a komentář psychiatra. Ten se snaží poradit rodičům, kteří u dětí řeší popisovaná témata jako je sebepoškozování, úzkosti atd., jak se k dítěti chovat a nasměruje k dalšímu postupu a péči. Kniha celkově ale neporadí s prevencí, přestože v první části jsou shrnuty možné příčiny současné epidemie psychické křehkosti dětí. Každé příčině se věnuje krátká kapitola, často s citáty Aristotela, Nietzscheho a jiných myslitelů, ale už bez hlubšího vysvětlení a rozebrání. Čtenář se dozví o příčinách jako je princip odložené spotřeby, koncept pasivního štěstí, závislost na sociálních sítích, pokles odolnosti v důsledku hyperprotektivní výchovy aj. a pochopí nutnost denního režimu, sportu, podpory zájmů dítěte apod. Některé z možných příčin jsou zařazeny zvlášť jako faktory specifické pro koronavirovou krizi (o důsledcích lock-downů se v knize hovoří velmi často). Jedním z těchto faktorů jsou např. média koncentrovaná na negativní zprávy. (skutečně se toto týká jen koronavirové krize?).
Kniha sice neobsahuje konkrétní rady co do prevence, rodiče však aspoň trochu nasměruje. Jak ale z knihy vyplývá, jednak jsou věci, které rodiče neovlivní, a jednak je v populaci několik procent dětí, pro které není žádný z univerzálních receptů účinný (a jako cestu těchto dětí autor první části knihy doporučuje psychoterapii). Těmi zmíněnými recepty se zde myslí např. nalezení smyslu v tvorbě, službě vyšším ideálům, posilování odolnosti ve sportu, skautu ad.
Celkově jsem od knihy očekávala mnohem víc.

"Lidé v současné konzumní společnosti preferují před vzdálenými perspektivami a odříkáním jednoznačně to, co nese okamžitý a hmatatelný užitek."

"Nadměrné používání sociálních sítí a závislost na nich jsou dalšími faktory, které podporují koncept pasivního štěstí, kdy jedinec svěřuje svou životní spokojenost vnějším faktorům se všemi negativními důsledky."

1 07.09.2024

Autorka se snaží vidět digitální technologie v širším kontextu - řeší od jakého věku, co za obsah, proč, kdy. Autorka (zjednodušuji) o technologiích říká, že čím dříve, tím hůře. Čím rychlejší střihy a agresivní obsah, tím hůře. Vzdělávací a kreativní obsah hodnotí pozitivně, strávený čas u technologií se ale nesmí brát z času vymezeného spánku, vzdělání, sportu, rodině a kamarádům. Je důležité si uvědomit, o jaké aktivity dítě přichází v čase, kdy kouká do tabletu. Ohledně technologií rozhodně doporučuje domluvit pravidla a předem se dohodnout, co se stane při jejich nedodržení.
V průběhu knihy se dozvíme řadu tipů a rad jako nepoužívejte tablety k uspávání, posilujte to, co se daří, pravidla tvořte společně s dítětem, jděte příkladem, využívejte rodičovský software (ze začátku, než se dítě na webu osamostatní), mluvte včas o pornu (porno viděla téměř čtvrtina českých dětí ve věku 8-11 let), motivujte děti k tomu, aby si našly záliby ad.
Nejzajímavější mi vlastně přišla až poslední část knihy, která je mj. o spánku, dopaminu, sportu.
Autorka popisuje škodlivost multitaskingu (narušuje schopnost soustředění a spánek) a modrého světla (které mimochodem vnímá v noci miminko přes zavřená víčka, pokud maminka u kojení kouká do mobilu). Nedoporučuje digitální technologie 60-90 min před spaním, a to nejen kvůli modrému světu (které lze odstínit), ale také kvůli nadměrné kognitivní stimulaci. K takové stimulaci dochází nejen večer, ale také během denního používání technologií, takže i toto může ve výsledku vést ke kratšímu a méně kvalitnímu spánku. Stres nahromaděný v důsledku vysoké kognitivní stimulace (hry, rychlý mediální obsah, komunikace) lze uvolnit fyzickou aktivitou.
"Dnešní teenageři si na problémy se spánkem nejčastěji zadělávají tím, že si večer píší s kamarády, scrollují na sociálních sítích nebo sledují videa." A v noci by měly být mobily jinde než kde se spí! Kupte normální budík. Spánek autorka považuje za zcela zásadní, protože jeho dlouhodobý deficit má u dětí a dospívajících důsledky jako zhoršené soustředění a paměť, poruchy nálady, úzkosti, deprese, hyperaktivita, užívání drog, alkoholu, nadváha atd. Za zmínku stojí, že z jednoho rozsáhlého výzkumu se zjistilo, že dnešní děti spí v průměru o hodinu méně než jejich rodiče nebo prarodiče, když byli dětmi.
Pro podporu bdělosti, zlepšení kognitivních funkcí, paměti a nálady autorka doporučuje, aby byly děti ráno aspoň 10 minut venku. Pro podporu zdravého vývoje zraku a prevenci krátkozrakosti doporučuje denně alespoň 2 hodiny pobytu venku. Zhoršení zraku dětí se (už dnes) nepřičítá obrazovkám, ale pobytu v převážně vnitřních prostorách.
Schopnost unitaskingu lze podpořit aktivitami, při kterých je zapotřebí soustředění, naučit děti rozumět svým emocím (když sedne k úkolu a najednou je neklidné, podrážděné, hledejte příčinu a jak s ní pracovat), rozdělit úkoly na menší kroky, při úkolech odložit mobil do jiné místnosti. Pozornost věnovaná obrazovkám je hyperpozornost (úplné pohroužení), ale při učení potřebujeme tzv. zaměřenou pozornost. Příliš mnoho koukání do obrazovek může schopnost zaměřené pozornosti narušovat.
Další zajímavé tipy: digikupóny (časy na papírcích, které vydáte na týden a dítě s nimi hospodaří), tech-free zóny (kde jsme bez mobilu a podobných zařízení), rodinné sešlosti bez technologií, rozkreslit denní aktivity do koláčového grafu, digitální dohoda (autorka dává odkaz na ukázku).

"I pouhý fakt, že děti častěji zhlédnou reklamu na čokoládové tyčinky a limonády, zásadně mění jejich chuťové preference a stravovací návyky."

"Někdy se rodiče obávají učinit velká rozhodnutí nebo omezení. Taková nejistota ale vytváří nejistotu i v dětech. Spolehněte se na to, že k porušování limitů bude docházet. Pokud jsou však hranice pevné a otevřeně jste si o nich promluvili, dítě ví, na jakém poli se může pohybovat a co už je "přes čáru". Buďte si jistí vlastními pravidly a nebojte se je vyžadovat od svých dětí, ale i od dětí navštěvujících vaši domácnost."

"Během života a skrze emocionálně náročnější situace, které s přibývajícím věkem přicházejí, se pak obrazovky mohou stát hlavním způsobem, jak překonávat složité situace. Tento motiv používání digitálních technologií je pak jedním z nejnebezpečnějších zejména proto, že přispívá k vytváření závislosti na nich."

"Všudypřítomné telefony a lákavé digitální obsahy naši pozornost neustále svádějí a perou se o ni. Často pak odbíháme myšlenkami i jednáním z reálného světa do toho digitálního a tam přepínáme z jedné aplikace na druhou. Schopnost hluboké práce a soustředění tak může být značně narušena. Dlouho se učit, vytrvat myšlenkami u nudného výkladu ve škole, ponořit se do intelektuálně náročné práce - to vše se pak stává těžší a těžší. Pomáhejte dětem najít a používat strategie, jak se soustředit, nenechat se vyrušit notifikacemi na telefonu a myšlenkami na novou hru nebo to, co se asi právě teď děje na sociálních sítích."

2 10.08.2024

Jako vždy se nám Fiškus a Pettson líbili. Příběh je docela krátký. Ilustrace skvělé.

2 28.06.2024

I kdyby byla pravda jen polovina z toho, co autor předkládá, tak posazovat děti před obrazovky (ať už jde o televizi, počítač, mobil...) je docela průšvih. Vývoj mozku je závislý na tom, jak se používá. A dětský mozek ve vývoji je. Autor považuje za škody způsobené digitálními médii např. desenzibilizaci v důsledku hraní násilných her a sledování násilných filmů, povrchní uvažování, osamělost, deprese, nadváhu, narušené sebeovládání, poruchy pozornosti a mnohé další.
Kniha obsahuje řadu zajímavých poznatků. Třeba že multitasking je vlastně aktivní trénování povrchnosti a neefektivnosti. Také způsob, jakým čteme na netu ("surfujeme" po povrchu, čteme zkratkovité titulky, překlikáváme) zmenšuje hloubku zpracování (mozek se tím trénuje v povrchnosti). Jak používání navigace otupuje naši schopnost zorientovat se. Jak si kvůli tomu, že ihned můžeme vše vygooglit, uchováváme méně vědomostí. Že u bilingvních lidí propuká demence později. Že člověk s mozkem s projevy Alzheimerovy nemoci v pokročilém stádiu může být duševně naprosto normální a čilý (souvislost s předchozím způsobem života jako vzdělání, duševní výkonnost). Že dítě poté, co sleduje moderní dětský animovaný film (tj. s rychlými střihy), má po shlednutí filmu výrazně sníženou schopnost sebeovládání (naopak koncentrace při tom, když si dítě kreslí, sebekontrolu výrazně zlepšuje).
V závěru knihy dává autor stručné praktické tipy, jak se udržet mentálně fit. Co se týká digitálních medií a dětí, doporučuje omezit dávkování, protože to je podle něj jediné účinné opatření.
Kniha je napsaná dost těžkopádně. Možná je to překladem (např. se slovem "vposledku" jsem se zatím nesetkala). Nesedl mi ani autorův styl, jakým vyvozuje závěry a kombinuje témata. Přestože kniha obsahuje řadu zajímavých informací, jako celek mi přijde průměrná.

2 27.06.2024

Globální pohled na svět. Autor neřeší jednotlivce ani jednotlivosti. Předkládá statistiky, fakta a výpočty. Třeba o objemech cementu, oceli, plastů a čpavku (potřebný na výrobu hnojiv), které jsou podle něj zákaladními pilíři moderní civilizace. Na množstvích světové spotřeby těchto materiálů ukazuje, jak moc jsme závislí na fosilních palivech.
Zajímavé jsou také autorovy přepočty energie potřebné k získání chleba, masa, rajčat atd. vyjádřeno množstvím nafty. Dále se kniha věnuje tématu globalizace od úplných počátků (plachetnice) až po dnešní dobu.
Na základě historie předvídá autor další pandemie (2-3 do roku 2100) a klade otázku, zda svět podnikl nějaké rezolutní kroky po předchozích pandemiích. Konstatuje, že ne a že příště budeme stejně napřipravení (např. nepřejdeme na nákladnější decentralizovanou výrobu).
Autor se nepovažuje za optimistu ani pesimistu, ale za vědce. Opakovaně se pozastavuje nad tím, jak lidé věří předkládaným zprávám a nepodloženým odhadům vývoje budoucnosti.
Kniha rozšiřuje obzory a směruje pohled dál než jen na osobní potřeby a vlastní domácnost.

"Snahy vyhnout se zbytečné spotřebě energie, snížit znečišťování vzduchu a vody a zajistit příznivější životní podmínky by měly být trvale naléhavými požadavky, nikoli náhlými zoufalými kroky k odvrácení katastrofy."

"Aby jekékoli účinné závazky přinesly požadovaný výsledek (výrazné snížení, ne-li úplné odstranění emisí skleníkových plynů), budou nákladné a budou muset trvat minimálně dvě generace, jenže dokonce ani drastické redukce daleko překonávající cokoli, co si dokážeme reálně představit, nebudou po desetiletí vykazovat žádný přesvědčivý přínos. To nastoluje mimořáně složitý problém v podobě mezigenerační spravedlnosti - tedy našeho neutuchajícího sklonu takzvaně diskontovat budoucnost."

"Budoucnost není nikdy předem daná. Její podoba záleží na našich skutcích."

2 04.06.2024

Knížka obsahuje hlavně obrázky, textu jen málo. Je to hodně na představivost. Četli jsme rovnou několikrát za sebou.

01.04.2024

Obsah knihy bych shrnula asi takto: láska je volba, je to rozhodnutí (zamilovanost ne, ale láska ano). Pokud se rozhodneme pro lásku, může tato kniha pomoct v tom, jak dávat partnerce/partnerovi najevo lásku tak, aby to chápal, tj. v jeho primárním jazyce lásky. Pokud je pro manžela důležité a považuje za projev lásky to, že má navařeno a je uklizený botník, tak manželka mu bude vařit (ač vaří nerada) a uklízet botník (ač jsou jí rozházené boty úplně jedno). A pokud je pro manželku důležité a považuje za projev lásky to, že si s ní manžel bude povídat a pozorně jí naslouchat, tak manžel jí věnuje denně třeba čtvrt hodinu plné pozornosti a půjde kutit do garáže o něco později (ač by se svému kutilskému projektu nejraději věnoval 24 hodin denně).
Autor rozebírá jednotlivé jazyky lásky vč. jejich dialektů - slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt. V závěru knihy dává tipy, jak poznat svůj a jak partnerův primární jazyk lásky, krátce se věnuje také tématu rodičů a dětí.
Hlavní poselství knihy je v tom, že máme sami možnost zlepšit vztah a atmosféru ve vztahu. Po změně našeho přístupu je velká pravděpodobnost, že partner zareaguje ve stejném duchu. Podobnou myšlenku rozvíjí např. kniha Vztahy bez stížností.
Kniha je celkem útlá, ale klidně mohla být ještě stručnější. Způsob psaní mi moc nesedl.

4 01.04.2024

"Bong-kchrrr-bong-kchrrr-bong-kchrrr." Opravdu moc povedené, líbilo se.

2 24.03.2024

Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Autor považuje za nejdůležitější vědomé dýchání a úsměv. Můžeme tak prožívat radost a vnitřní mír. A pokud v sobě má člověk mír, může mír předávat dál, svému okolí.
Autor ukazuje, jak využít běžných situací (mytí nádobí, jízda autem apod.) k praktikování pozornosti a vědomého způsobu života. Věnuje se také emocím, např. tomu, jak je pozorovat.
Na to, jak je kniha útlá, má docela široký záběr, od vnitřního prožívání, přes vztahy, výchovu až po ekologii.

"Zlost a nenávist jsou kameny, z nichž je vybudováno peklo."

"Pochopení a láska nejsou dva pojmy, ale jeden."

15.03.2024

O příběhu se dá dobře popovídat, dětem se kniha líbila.

15.03.2024

Hlavně obrázky, méně textu, přiběh mohl být klidně delší a mít trochu propracovanější vývoj. Ale líbilo se.

15.03.2024

Povedené, napínavé, všechny tři díly se líbily.

1 15.03.2024

Stručný přehled hormonů, vlivu hormonů na zdraví, velmi nezáživně napsáno, pořád dokola opakování téhož: udělejte si test ze slin, odhalíte nerovnováhu hormonů (jelikož ta stojí za velkým množstvím zdravotních problémů) a hormony doplňte ne umělými, ale tzv. přírodně identickými hormony (na předpis vyrobí v lékárně, ale ne v ČR). Kdo jako já čeká téma o vlivu stravy či cvičení na hormonální rovnováhu, tak se v podstatě nic nedozví.

1 22.02.2024

První část knihy vysvětluje, co je glukóza, jak vzniká, proč je důležitá. Druhá část popisuje, proč jsou prudké vzestupy a poklesy glykemické křivky škodlivé. Často je řeč také o fruktóze a o tom, že škodí víc než glukóza (což neznamená, že nemáme jíst ovoce, ale že ho máme jíst celé a ne ve formě smoothie, džusů a fruktózových sladidel). Třetí část představuje 10 triků, jak glykemickou křivku zploštit a vyhnout se tak negativním následkům nevyrovnané glykémie jako jsou neustálý hlad, neodolatelné chutě, chronická únava, špatný spánek, akné, artritida, deprese, srdeční onemocnění, cukrovka atd. atd.
Autorka doporučuje např. jíst jídlo v pořadí vláknina, pak bílkoviny/tuky a až nakonec sacharidy, hlídat si vyrovnanou glykemickou křivku především ráno, sladkosti připojit k jídlu jako dezert a nejíst je jako samostatnou svačinu, hýbat se po jídle, dát si před samostatnou sladkostí sklenici vody s lžící octa, sacharidy konzumovat v kombinaci s bílkovinami a/nebo tuky apod.
V knize je spousta příběhů posbíraných na instagramu autorky a spousta grafů. Kniha je čtivá, místy vtipná a velmi srozumitelná (někdy se mi zdálo zjednodušené vysvětlení na úkor přesnosti). Autorka se odkazuje na studie, takže koho zajímá víc, může si dohledat další zdroje.
Faktem je, že nejvíc glykemickou křivku zploštíme, když vynecháme sacharidy. Ale toto doporučení by většina lidí nestrávila. Takže jde autorka mírnější cestou, snaží se o relativní přístup (zda je dané jídlo pro nás vhodné nebo ne záleží mj. také na tom, co bychom si dali jiného místo něho) a říká, že i malá změna je lepší než žádná změna.
Kniha je vhodná hlavně pro ty, kdo chtějí pro své zdraví (a obvod pasu) něco udělat, nechtějí svůj životní styl ani stravu nijak zásadně měnit a jsou ochotní k malým změnám. Některé z doporučovaných triků jde skutečně zařadit velmi snadno. Většina triků je vlastně v souladu se současnými výživovými doporučeními - zařadit zeleninu, nebát se tuků, jíst pestře, sportovat.

2 19.02.2024

Kniha se nevěnuje tuku z pohledu výživových doporučení nebo receptů. Autorka ani nezmiňuje např. kontaminaci tuků nebo jejich vliv na mikrobiom. Kniha je o něčem jiném. Víc jak polovina se věnuje velmi podrobnému popisu vědeckých dohadů o škodlivosti nasycených tuků pro srdce - výběry vhodných subjektů do studií, aby mohla být hypotéza potvrzena, zamlčování závěrů, které hypotézu vyvracejí, zavádějící interpretace výsledků, zesměšňování nebo ignorování vědců s jiným názorem, následné zapojení státních institucí do tohoto tématu a nakonec institucionalizaci většinového, byť vědecky vlastně dostatečně nepotvrzeného, názoru, že nasycené tuky zvyšují cholesterol, a proto škodí.
Autorka dál popisuje, jak potravinový průmysl nahradil nasycené tuky hydrogenovanými, o kterých se tušilo, že obsahují pravděpodobně škodlivé trans-tuky, ale průmysl se pečlivě staral o zpochybňování těchto poznatků. Když se ale stejně nakonec kvůli transmastným kyselinám přetaly používat ztužené tuky, nastoupily místo nich rafinované rostlinné oleje. O těch se toho zatím moc neví, ale už se ví, že při jejich rafinaci a pak při zahřívání vznikají škodlivé látky - autorka tuto kapitolu nazvala "Transmastné kyseliny odchází, přichází něco horšího?".
Docela neuvěřitelný byl popis propagace středomořské stravy. Podle autorky se tato strava stala tak známou a doporučovanou hlavně díky marketingovým schopnostem jejich zastánců, nikoli díky vědecky podložené prospěšnosti.
Závěr knihy je věnován výsledkům studií o nízkosacharidové stravě a popisu zajímavých zjištění ohledně cholesterolu. Ukazuje se, že výskyt civilizačních nemocí koreluje se spotřebou sacharidů (především cukru a mouky), nikoli se spotřebou nasycených tuků, jak se to už několik desetiletí traduje. Tento mýtus je díky svému dlouhodobému působení zakořeněný velmi silně.
Kniha je zajímavá, četla se dobře. Co do popisu událostí, konferencí, článků a studií mi přišla často moc podrobná, ale chápu, že autorka chtěla podat co nejucelenější pohled. Místy se autorka dost opakuje (např. tvrzení, že nasycené tuky zvyšují LDL cholesterol, ale také HDL cholesterol, nebo že se nikdy neprokázalo, že celková hladina cholesterolu koreluje s vyšším rizikem).
Kdo hledá spíše výživová doporučení, nebude pro něj tato kniha vhodná. Je víc pro nadšence do oboru výživy jako takového.

15.02.2024