Nové komentáře u knih Alicia Kopf

„Kniha není uceleným dílem, ale mozaikou, koláží, nebo, jak i sama autorka přiznává, jejím projektem na pokračování. Mně se líbila, sice části o rozmanitých polárních výpravách jsou mnohem podrobněji rozepsány v jiných knihách, ale není na škodu si je připomínat a přemýšlet o nich v jiných souvislostech. Co mě zarazilo, byly místy faktické chyby v textu, například někde je záměna Arktidy a Antarktidy (str. 75 a 76, správně má být Arktida). Nevím, zda se chyby dopustila sama autorka, anebo je chyba v překladu, ale srážím za to dvě hvězdičky.
Co se týče niterných pocitů autorky, každý máme nějaké, já je respektuji a nemám potřebu je kritizovat. Rozbor chování jejího autistického bratra, "zamrzlého v ledu", pak může být užitečný pro každého, kdo se setkává s podobně postiženým člověkem.“... celý text
— BabaJaga11

„Řekla bych, že leitmotivem knihy je autorčin pocit odstrčenosti a nemilovanosti v dětství, podpořený ještě rozchodem rodičů a odchodem otce, kterého měla zřejmě hodně ráda a on se jí pak přestal ozývat. Autorka si všechnu svou ublíženost tahne s sebou až do dospělosti a evidentně nemá sílu se s ní vyrovnat, naopak se v ní ještě utvrzuje a nimrá. Snaží se najít odpovědi na své pocity, snaží se hledat sama sebe, vidí paralely mezilidských vztahů v chladu, ledu a nedostupnosti polárních končin.
I na mě její zpovědi působí nedospěle a nesympaticky a přikláním se k názoru její matky.
Za plno faktů včetně fotografií a citovaných zdrojů ale dávám aspoň 2*, ty byly přínosem. Jinak mě kniha nijak neoslovila.“... celý text
— Inka063

„Knihy z této řady vždy trochu vybočují, ale jistojistě i obohatí. I tato kniha není monolit, ale soubor postřehů a črt, některé velmi zajímavé a některé, přiznám se, vyvolaly otázku "co to čtu?!" Nakonec vše dává smysl a knihu mohu doporučit.“... celý text
— Hall3006

„Co na to říct. Dočetla jsem, ale byla to fuška. Půlka knihy je takřka dokument o dobývání pólů, vzniku vločky, zprávy o nejstudenějších oblastech, naměřených teplotách, oblacích, ledovcích. Do toho se prolíná autorčin příběh - autistický bratr, rozvrácená rodina, její cesta životem. Nemůžu si pomoct, ale autorka mi sympatická není.
Druhou půlku knihy jsem vůbec nepochopila. Věty, které mi nedávají smysl. Myšlenky, kterým nerozumím. Ať mi někdo prosím vysvětlí, co znamená: informelová figurace je redundantní (str. 158). Netuším, kdo má být cílovou skupinou této knihy.“... celý text
— Mindy

„Je těžší a důležitější dobýt severní pól nebo svůj vlastní vnitřní pól? A stojí to za to? Kniha která není román, je to vlastně vnitřní boj autorky, která se snaží něco napsat. Spousta odkazů, mouder, zajímavostí, prolnutí s příběhem s autistickým bratrem. Moc mne to bavilo a moc mi to dalo.“... celý text
— kitja