• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Alžběta Kulíšková

Zápisky sedláka Josefa Dlaska. Měl jsem nestálé štěstí

„Tohle jsou autentické zápisky z počátku 19. st. sedláka z Dolánek u Turnova. Zakoupil jsem knihu přímo ve statku, ve kterém sedlák Dlask žil. Zápisky jsou cenné tím, jak jsou staré přece jenom každodenní život vesničana v takhle dávné minulosti, se hodně liší od pozdější už lépe zdokumentované době. Je zajímavé, jak málo nebo zkreslených informací měl takový člověk o světě. Dlask patřil určitě mezi menšinu renesančních lidí. I tak ale vycházel v podstatě z jednotek knih, ke kterým se tehdy mohl dostat. Kniha bohužel obsahuje pouze přepis jedna k jedné Dlaskova přepisu tehdejší encyklopedie. Což může být zajímavé pro historiky, ale ne tak pro populární čtenáře. Já bych spíše uvítal vybrat zajímavé pasáže a k nim dodat dostatečný kontext. Pouze malá část knihy je věnována Dlaskovu deníku. Dlask píše hlavně o počasí, což je pro zemědělce samozřejmě důležité. Jeho zápisky o rodině jsou často strohé (např. "dnes jsem se oženil", pobavilo mě, že nenapsal ani koho si vzal :-)) Protože statek byl u řeky, autor často píše o povodních a utonulých, kteří do řeky spadli. Příznačné je, že sám nakonec zemřel utonutím v řece, o které tak často psal.“... celý text
— valda

---

Zápisky sedláka Josefa Dlaska. Měl jsem nestálé štěstí

„Josef Dlask byl hospodář na přelomu 18. a 19. století, který sice neměl žádné vyšší vzdělání a gramatika mu byla dost vzdálená, ale zato velmi dobře rozuměl přírodě, nejrůznějším znamením, předpovědím a politice, která se ho týkala. Za svůjj život zvelebil tzv. Dlaskův statek, který je dnes národní kulturní památkou a vřele ho doporučuju navštívit. (Za Turnovem směr Harrachov hned v Dolánkách doprava.) Zapisoval si všechno, co slyšel od rodičů, od lidí, a pak to, co mu přišlo jako důležité. Půvab jeho zápisků je v tom, že vedle sebe jsou velké a malé dějiny, ponejvíce o počasí a o úrodě, takové nepodstatnosti, jako že se oženil, tam jsou jen nepatrně - jednou zmínkou, že to byla středa a ani tam není jméno jeho ženy. Kromě toho si ale zapisoval i své sny, a pečlivě opisoval staré kroniky, dělal si (nebo pro děti) takové výtahy z toho, co mu přišlo prostě pro život nejdůležitější. Bohužel neznáme jeho podobu. Kniha, kterou uspořádala Alžběta Kulíšková, je půvabná - je to směs jeho autorských zápisků i přepisů a intepretací, doprovozené fotografickými doklady. Je to velmi pečlivá edice, opatřená poznámkami pod čarou (resp. na straně) a všem, kdo by chtěli nasát duch českého písmáka, vřele doporučuji. Níže uvádím několik kouzelných zápisů spíš pro ilustraci, a na konec ten, který si napsal o svém otci: - Byl robotní patent od Jozefa, císaře, první v Haliči prohlášen a také se české divadlo na Koňském trhu povolilo v češtině. (1786) - Dne 12. Juli byl sem křtěný v Turnově u s. Mikuláše. Dne 13. Juli dostali pramen dobré vody v naší studnici, vždycky řeč byla, že sem pramen přinesl sebou. (1782) - Toho roku přijal pan hrabě panství a šli jsme ho všicky lidi přivítat a dostali všicky po 1 žejdlíku piva. (1822) - Toho roku vycházela hvězda ocasatá od východu zimního a stála až na Turnov a šla až nad Prahu a chodila od října až konec listopadu. Snad to byla výstraha, smrt císaře ruského, neb umřel. (1825) - Hrubý kostel byl rozbořený za 4 neděle a také se grunty vyházely hluboký 6 loket, široký 5 i místem 6 loket a mnoho mrtvých těch a 2 cejnový truhly se našli. V nich byli páni z Rohosce. Vládli Malou Skalou, Semilema, Hrubou Skalou a nad Turnovem. Ležali tam 213 let. (1825) - Toho roku sem koupil od Kopala les a koštoval mne dohromady s outratami 520 zl w.w., pak zápis a krajská komis dohromady 63 zl., summa 583 zl w. w. (1929) - "Toho roku dne 2. března, masopustní pondělí večer, umřel František císař pán. Pak outerý večer se to juž v Turnově zvěděl - z Vídně za 24 hodin!" (1835) - Toho roku dne 28. srpna přijel císař pán v neděli na večer do města Jičína se svou paní od Hradce a tam mnoho tisíc lidu a 4000 párů koní na něj čekalo. Velká okrasa ve městě byla a na vrších na sta ohňů a z moždířů stříleli a kolik tisíc ran. Střelba na noc dlouho trvala. I na Táboře u kostela 3 ohně velký byly a také lomnickou stříkačku tam měli a množství vody stříkali a z moždířů stříleli, byly muziky, rozličné světla, rachejtly a s tisícero lampami. (1836) - Na svatého Tomáše 21. prosince se ledy hnaly a vzaly lávka vranovský a lišenský po půl noci. Pak dne 26. prosince na svatýho Štěpána se hnaly horský ledy. Když sem šel z kostela v 10 hodin, musel jsem svou ženu na druhou lávku přes louku skrze ledy přes vodu donýst na zádech. (1837) A když mu zemřel otec, napsal: "Dne 11. dubna zemřel můj milý otec Jozef Dlask. Byl starý 78 let. Hospodařil v tomto příbytku 30 let bohabojně, chvalitebně, opatrně, a opatrně, a tak mnoho při té živnosti zvelebil, stavení, maštele, chlív a světnici a studnici, vrata hoření a štatiji a zvonek na vratech s věžičkou, břehy opravil kamením, zahradu dolení stavěl, 1802 mostek první přes potok a lávku první přes Jizeru roku 1809." (1824) To mě až dojímá, musím říct, protože to je to, co po člověku zbyde. A toho věru není málo. A po jeho synovi zůstaly sice kusé, ale roztomilé vzpomínky na to, jak život rozhodně nebyl lehký.“... celý text
— Apo73

---

Zápisky sedláka Josefa Dlaska. Měl jsem nestálé štěstí

„Své kouzlo mají naučné výpisky i samotné Dlaskovy zápisy o událostech, které v daném roce považoval za nejdůležitější. K nim patří samozřejmě hlavně záznamy o sklizních, překvapivá je částá likvidace úrody hlemýždi. Množství zápisů se týká také požárů či povodní a jejich obětí. Jen o vlastní rodině se hospodář zmiňuje velice sporadicky. Je dobře, že se editorka snažila ponechat zápisům původní jazykovou podobu.“... celý text
— Lenka4

---