Populární knihy
/ všech 15 knihNové komentáře u knih Anna Lauermannová-Mikschová
V hradbách
„Neurazilo. Ovšem tak do půlky knihy jsem si říkala, kam se děj vlastně ubírá? Takové trošku ospalé, zdlouhavé. Ale tak se prostě psávalo. Chápu, že tohle už mladým nic moc neřekne a troufám si tvrdit, že některým slovům už ani nebudou rozumět.“... celý text
— Bublinka78
V hradbách
„Jako cenný dárek si ji hodnotím, neboť jde o dobové vyprávění z časů minulých.
Život v pravdě tak, jak se žil.
K tradici rodiny, majetku, postavení a úcty patřily vždy psané i nepsané zákonitosti. Překlenout okovy protivenství dokáže jen silná vůle a odvaha ke změně.
Citace:" ...kumšt má jiná pravidla a jiný čas. (Umělecké pojetí řemesla- zdobné kovotepectví). Že se to takhle ve světě nikdy nedělo, povídáš, a přece muselo se dít, kdepak by si to jinak lidský mozek mohl vymyslit ! -
Nebylo by muzikantů, kdyby ptáci v lese nezpívali a voda nehučela a vítr nesvištěl a hrom neburácel, nebylo by malířů, kdyby nebylo denního světla, sluneční záře, barev země i oblohy, a nebylo by spisovatelů, kdyby nebylo lidských citů, náruživostí a myšlenek."
"Věřit znamená nevědět, co jistě vím, tomu není nutno věřit. Bernard Bolzano snaží se však ve své Athanasii důmyslně, aby dokázal nesmrtelnost duše, dával svým žákům otázku:" Věříte v Boha?" Odpověděl-li žák " věřím" řekl mu:"Jděte, propadl jste!" V průběhu svých přednášek objasňoval jsoucnost Boha, žák měl odpověděti:" Nevěřím, jsem o jsoucnosti Boží přesvědčen."
Mám podobný obrázek z titulní strany z těch starých časů.
Je na něm koňský povoz plný slámy s pobíhajícím psem a kočím s bičem před vjezdem k Prašné bráně v Praze.
Nostalgie starých časů.
Pro libozvučné repliky se k dílu budu vracet. Zanechal stopu a to se cení.“... celý text
— Jaruš7
Lidé minulých dob - kniha lidských a básnických osudů
„Bylo zase zajímavé zopáknout staropražské slovíčka, ale kniha mě zaujala jedině vzpomínkou na jednoho spisovatele, který se narodil v mém městě a jenž je zapomenut. Ale jinak se tam objevila ještě spousta známých osobností, které poté vstoupili do světa 20. století.“... celý text
— maryzka
V hradbách
„Zajímavý román o počátku 2. poloviny 19. století v Praze. Nabízí se srovnání s Němcovou či Světlou, ty ale v této době žily, kdežto pro autorku V hradbách jde již o téma víceméně historické. Víceméně se drží obrozeneckých mýtů, takže v některých okamžicích člověku vyskočí pobavený úsměv nad naivitou našich předků, ale popisovanou dobu vystihuje poměrně dobře. I když se v některých okamžicích objeví romantické náznaky, celkově jde spíš o Balzacovský román a občas člověku vytane na mysli Zolův naturalismus.
Pro někoho může jít o nudné dílo, ale občas neuškodí, když se člověk oddá pomalému tempu vyprávění. Je ale pravda, že dnes už archaický jazyk čtivosti nepřidá a i poměrně velký počet korektorských přehlédnutí četbu ztěžuje.
Ale jinak docela příjemné překvapení a rozšíření čtenářských obzorů.
3,5*“... celý text
— vlkcz
Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové
„Jak jsem očekával, je to opravdu zajímavé počtení. Samotné deníky ovšem zabírají téměř o sto stran menší rozsah, než je počet stran knihy a ty stránky ještě krátí obsáhlý poznámkový aparát, umístěný ovšem vhodně pod textem, takže ho čtenář může používat, aniž by byl neustále nucen listovat na konec knihy. Co ovšem tuto publikaci hodně sráží, je jmenný rejstřík. Poku naivně očekáváte, že naleznete klasický jmenný rejstřík se jmény a stránkami, na nichž se vyskytují, tak se velice pletete. Ač je to k neuvěření, jedná se o pouhý seznam jmen, se kterými se v knize setkáte !! Tedy záležitost zcela nepotřebná, ba zbytečná.“... celý text
— Daydreamer
Anna Lauermannová-Mikschová knihy
1918 | Bílá a rudá - a jiná prosa |
2010 | V hradbách |
1927 | Černý Lohengrin |
1940 | Lidé minulých dob - kniha lidských a básnických osudů |
2011 | Děti |
2014 | Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové |
1932 | Prapodivná historie |
1919 | U božího oka |
1894 | Povídky |
1910 | Pan básník |
Lauermannová-Mikschová je 1x v oblíbených.