Nové komentáře u knih Anton A. Bucher
Psychologie štěstí
„Souhrnně a komplexně podané téma "štěstí" v psychologii jako takové. Štěstí se tu rozebírá opravdu detailně, ať už z hlediska pohlaví, osobnostních rysů, zájmů, náboženství, rodičovství, sezdaní verus svobodní, neurobiologie, dopamin, oxytocin, serotonin... a tak dále; zkrátka, pocit štěstí je zde prim, kolem kterého se to všechno točí, kapitoly jsou podpořeny mnoha výzkumy.
Na začátku knihy nechybí ani kapitola, která nám objasňuje např. to, jak se pocit štěstí běžně měří.
Jak už zmiňoval kolega přede mnou, citovaná literatura zabírá skutečně mnoho stránek a bohužel některé kapitoly působí dojmem vyloženě učebnice a jsou třebas přespříliš strohé a zasloužily by si nějaké doplnění. Přesto dávám 5 hvězd, vzhledem k jedinečnosti publikace u nás na trhu.“... celý text
— hu_87
Psychologie štěstí
„Možná trochu zavádějící název. Lepší by bylo něco jako Základní souhrn výzkumů štěstí v psychologii. Primární téma není samotná psychologie štěstí, ale je to hlavně o psychologickém výzkumu štěstí.
Tím pádem je to odborné a úplně seriózní. Žádný návod jak být šťastný. Ten tam sice je, ale jen jako výsledek jednoho výzkumu. Zpracováním je to podle mě dobrá učebnice. Po této stránce je kniha úžasně udělená.
Takže pro studenty psychologie to bude asi dobré. Má to perfektní úpravu a členění textu. Výborně rozvržené kapitoly, které shrnují výzkumy na dané téma. Akorát je od všeho dost málo.
Pokud vás zajímá něco konkrétního, tak hrozí, že o tom bude jen jeden odstavec. Částečně to má encyklopedický charakter a tak je to horší jako naučná literatura. Je to příliš stručné. Samotný text má totiž jenom 240 stran.
Protože kniha shrnuje obrovské množství výzkumů, tak použitá literatura má regulérně 101 stran… Je to tedy hlavně shrnující syntéza, ale co musí každý ocenit, že je to celé podložené současnými vědeckými poznatky.
Začíná to popisem kvalitativních výzkumů a úvodem co je vlastně štěstí. Druhá kapitola je o samotném měření štěstí. Teoretický úvod tak zabírá celou první třetinu. Takže na praktickou část zbývá pouhých 170 stran.
Vzhledem k tomu, že pak se řeší genetika, extroverti, EQ, neurotransmitery, krása, zdraví, pohlaví, dětství a dalších asi 50 věcí, tak nakonec na každé téma zůstanou tak dvě strany. Každopádně je to skvěle vyvážené.
Každému tématu se autor věnuje zhruba stejně. Nejdříve se řeší co přináší štěstí, pak jak štěstí působí a posledních 50 stran je o tom, zda se štěstí dá zvětšit. Pořád je to ale víc o výzkumu štěstí než o dosahování štěstí.
Materialisty to nepotěší. Ne protože autor je teolog a zdá se, že náboženství straní, ale protože se ukázalo, že materiální hodnoty štěstí nepřináší a někdy ho dokonce snižují. Ale to věděli už antičtí filozofové...
Potvrzuje se tisíciletá moudrost lidstva a to jak ta náboženská, duchovní, esoterní, ale i ta obyčejná lidová. Kniha tak nepřináší žádnou revoluci a celou dobu se pohybuje na hraně přílišné samozřejmosti.
Jak být šťastný většinou každý ví, tak jako ví, že krást se nemá. Náboženství tak má většinou pozitivní vliv, ale některá dogmata jsou vyloženě negativní, můžou lidi traumatizovat a štěstí v životě trvale snižovat.
Především nesmysly jako prvotní hřích, negativní přístup k tělu v křesťanství apod. Podobně fungují i východní kolektivistické kultury. Kdo čte hodně duchovní literatury měl by brát v úvahu zaostalost psychologie.
Mě to zklamalo podobně jako Psychologie náboženství a spirituality (2007) od Říčana. Oboje slouží spíš jako cesta k další literatuře. Kapitola týkající se drog a psychedelik byla na dnešní dobu slabá. Jinak rozhodně doporučuju. 85% 4,5*“... celý text
— Eldar80
Psychologie štěstí
„Na první pohled se může zdát, že kniha bude suchá, ale mě bavila. Je opravdu posilující a obšťastňující, a přitom zcela seriózní.“
— ismael
