• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Attila József

S čistým srdcem

„Proletářské motivy mě příliš neoslovují a zejména na začátku sbírky mi přišlo, že se překlad příliš nepovedl. Líbí se mi spíše Józsefovy obecnější (S čistým srdcem, Chci se státi zahradníkem, Bože, Hrůza), milostné (Óda) a osobní básně (Otevřu dveře, Pozdní nářek, Však). Celkově sbírku hodnotím kladně, ale raději mám Áprilyho. Chci se státi zahradníkem Chci se státi zahradníkem, pěstit strom, keř za keříkem, z jitra vstávat -- beze změny dbát jen o květ zušlechtěný. Ze všech květin na mé půdě každá milenkou mi bude, i kopřivy nedůtklivé, neboť všechny budou živé. Chci pít mléko, z dýmky táhnout, na pověst si nedám sáhnout, zlého nic se nestane mi, zasadím i sebe v zemi. Je to třeba v každém pádě na východě, na západě -- když svět zajde bez odvety, ať má aspoň na hrob květy. *** Bože Před svými starostmi tě skrývám, Bože, moc rád tě mám a vzývám. Kdybys byl třeba kamelotem, křičel bych s tebou, zkropen potem. Kdybys byl oráč v polích s pluhem, dřel bych se s tebou, byl ti druhem. A měl bych rád i tvoje koně a moudře bych se staral o ně. Nebo bych oral, kleče svíral a v šlápějích tvých se ubíral, na slance dobrý pozor dával, abych tam hlouběj zaorával. Kdybys byl hlídač, hlídal lány, zahnal bych sám snad všechny vrány. A každá práce toho druhu šla by nám vesele vždy k duhu. Kdyby ses smál, též bych se smával a po večeři přisedával a ty by sis mé dýmky hleděl a já bych ti vše vypověděl. *** Otevřu dveře Otevřu dveře. Líně hne se zápach vystydlé kapusty. Z kuchyně sporák ušklíbne se, učouzen. Pokoj je pustý, prázdný. Let šestnáct šlo jak ve snu a já už nezapomenu. Na židli s lesklým plátnem sklesnu, chce se mi plakat, nemohu. Vím, že mi matku pochovali, však není již a nemám klid, nechápu to. A dost jsem starý! (Dřez vyleštěn je samý svit.) Pohladit nemohl jsem ani mrtvou a nespatřil ji pak a nezaplakal. Do skonání, říká mi stesk, už bude tak. *** 2 Jako bych sto tisíc let hleděl na to, co náhle se mi zjeví blýskajíc. Čas naráz dozrál měrou vrchovatou a mnou jej zří mých předků sto tisíc. Vidím, co neviděli, neboť sili, vraždili, objímali, a tak dál. A oni zří, když v hmotu sestoupili, co nezřím já -- abych nic nezalhal. Jak strast a radost navzájem se známe. Jim patří dnešek, minulost já mám. Drží mou tužku, když se v báseň dáme, a já je cítím, já si vzpomínám. 3 ... Tak mluví ke mně, protože již mnou se stali; ač sláb, jsem jimi silný, já, jenž z dávna vím, že víc než množství jsem, vždyť v čase, jenž se valí, až do prabuňky jsem já každým předkem svým, tím předkem, jenž se rozkládá, jenž rozmnoží se: a já se šťasten v matku, otce proměním a otec můj i matka sami rozdvojí se a já se rozmnožím, jsa -- Jediným! (U Dunaje) *** tak vidět chci ji, jak dítě mrtvou matku spící, tu krásnou, dávnou ženu, v jase odcházející. (Tu krásnou, dávnou ženu...) *** Ne v slavném boji ani na provaze, v loži, jak doufám, skončím bez nesnáze. Buď jak buď -- inventář je hotov celý, žil jsem -- z čehož i jiní smrt už měli... (Inventář je hotov) *** Však Však si mne mrtvá uchváti, co zrodila mě, kolébala. Zhasne má láska, jež dřív plála. A věrnost též se vytratí. Ustanou písně zpívati, na vesmír vzroste mysl malá. Zví se, že bloudí v těle mém -- jak rub světa prázdná jen -- duše, jež bytí snášet znala. A rozpadnu se jako šála, když moli v prach ji obrátí. Přec však mne přijde sebrati mrtvá, co kdys mě kolébala.“... celý text
— Zelený_Drak