Domenico Starnone

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Tkaničky

Důvěrnosti

Via Gemito

Nové komentáře u knih Domenico Starnone

Tkaničky

„Velmi ale opravdu velmi depresivní čtení. Teda, alespoň pro mě. Kniha je psaná z pohledu matky, otce a dětí. Otec Alda, nevěrník, který se nebojí ztratit manželku, děti a svůj život, pro pár chvil sobecké touhy. Ten mi byl tak nesympatický, stejně tak jako ostatní členové rodiny. Máme tu jen 128 stran a velmi poutavý styl psaní, takže vám kniha doslova uteče pod rukama. Příběh je plný bolesti, úvah a nostalgie. Já sama jsem se nad ním zamýšlela ještě několik dní po přečtení. Autor vykreslil krásný obrázek mezilidských vztahů a jaký dopad má naše chování na děti. Kniha je krutá realita, kterou vídám dost často kolem sebe a možná proto jsem po jejím dočtení, byla tak vyždímaná. Takže jestli hledáte nějaký krátký příběh k zamyšlení, který se vám bude hezky a svižně číst, sáhněte po této knize“... celý text
— kniznisvetsjiri

Tkaničky

„No to byl depresivní poslech knihy. Být mužem, nechtěla bych mít doma ženu, jakou byla hádavá Vanda. A chudáci děti, doplatily na rozvrácené manželství. Dcera byla celá matka. Naštěstí to nebyla dlouhá kniha. Překvapivý konec.“... celý text
— janina66

Střepy na via Gemito

„Lépe než Kareninaka bych to nenapsala. Pro mě to ale bohužel bylo to první rande a s velkou pravděpodobností už druhá schůzka neproběhne. Mám radost, že už jsem to dočetla.“... celý text
— EL.ZA

Střepy na via Gemito

„“Mimí vzpomíná na své dětství. Na jednotlivé čtvrti Neapole, bydlení, ale také na rodinné příslušníky. Hodnou a pracovitou matku Rusiné, ale také sebestředného autoritativního otce Federího, kterému nebylo nic dobré, vlastně jen on sám, protože on přeci ví a umí vše nejlíp. Jedná se o sondu do italské rodiny, částečně založenou na skutečných událostech. Zcela určitě jsem se do této štafety přihlásila poté, co jsem u jedné knihomolky viděla velmi nadšenou recenzi. Čekala jsem tedy i já nadšení, ale to se bohužel vůbec nedostavilo. U této knihy mohu s jistotou říct, že mi opravdu nesedla. Nemohla jsem se začíst, autorův styl psaní je velmi zvláštní, zabíhavý, dlouhé popisy, málo přímé řeči, spousta italských jmen - ulic, absence kapitol. Věnuje se hlavně rodinným vztahům, ale také popisu italské Neapole a umění. Rodinné vztahy OK, to mám ráda. Život s téměř diktátorským otcem nebyl nic moc, spíš k pláči. Musela jsem jen kroutit hlavou a Federího proklínat. Popisu Neapole tam bylo až moc, popis jednotlivých ulic a domů mi nic moc neříkal. A umění? Tomu nerozumím vůbec, a že ho tam bylo. A to je vlastně všechno. Kniha neustále omílala to samé dokola. To, že Federí je, jaký je, jsme pochopili už z prvních pár stránek. A vlastně takový byl celý svůj život, žádná změna. Oceňuji biografické prvky, lituji všechny, kdo toto museli zažít, ale zároveň si myslím, že se vše dalo napsat s polovinou obsahu. Takto to působilo velmi zdlouhavě a nezáživně. Za mě bohužel doporučit nemohu.“... celý text
— lucisa.n

Tkaničky

„Tkaničky nejsou odpočinková četba. Je to velmi podrobná sonda do rodiny rozvrácené nevěrou. Když jsem se pročítala těmi úvahami a vzpomínkami hlavních aktérů, padala na mne úzkost ze všech těch ztroskotaných rodin kolem mne. A na konci stojím před otázkou: jaký pro mne měla význam? Nevím.“... celý text
— kopeceli

Přejít na knížky autora