Bertrand Russell

britská, 1872 - 1970

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Bertrand Russell

Boj o štěstí

„Knížku jsem si koupil v Harvard Bookstore (tím se nechci chlubit, jenom si to tady píšu, protože bych to jinak zapomněl), protože mne zaujala žlutou obálkou (vyšlo 2013 u Liveright) a tím, že jsem od Russella ještě nic nečetl. Podle mne se jedná o zajímavý pokus zamyslet se nad tím, jak dosáhnout spokojeného či šťastného života v moderní době. Oproti jiným filosofům se Russell nesnaží vytvořit filosofický systém a ani nemá stěžejní argument. Spíše si sepsal seznam věcí, které lidi jeho doby (řada z nich se nezměnila) trápí (prázdnost života, soutěžení, nuda / vzrušení, únava, závist, pocity viny / hříchu, stihomam, strach z veřejného mínění). Poté si sepsal seznam věcí, které lidem přináší radost (radost z života, náklonnost, rodina, práce, záliby a snaha / rezignace). Podle svého seznamu rozdělil knihu na dvě části a jednotlivé části na kapitoly. Na úvod knihy je Whitmanova báseň, tak z Whitmana vyjdu i při svém hodnocení: Do I contradict myself? Very well then I contradict myself, (I am large, I contain multitudes.) Stejně tak Boj o štěstí obsahuje zástupy; kniha je to moudrá, zábavná, překvapivá, emancipační, protináboženská, ale i nudná, zastaralá, rasistická a blahosklonná k ženám. Zejména ale zpochybňuje, co si myslíme, že si ostatní myslí, že je v životě důležité, abychom se pak tomu bezděčně přizpůsobovali. A mne to zpochybnění těší, protože mi to pomáhá vrátit se nohama na zem. I když má kniha lepší a horší pasáže (ty horší občas připomínají komentátory na sociálních sítích / v novinách nadávající na leccos), tak si myslím, že si v knize každý najde něco zajímavého. Věřím, že si v knize každý najde to svoje – jako v jakémkoli jiném self-help booku, ale tady mi přijde, že se autor snaží a přistupuje k problémům se snahou pomoct. Navíc je kniha zajímavá jako ukázka toho, jak lidé dříve žili (psychoanalytické interpretace, rádio a společenské postavení žen). A taky ukazuje, že některé věci se nemění, protože – ruku na srdce – jsme stejně jenom trochu vyvinutější opice, které povětšinou nepotřebují získávat potravu z přírody, tak většinu času tráví snahou o dosažení vyššího statusu, nebo obavami o jeho ztrátu. Já si z knihy odnáším, že radostného života se dá dosáhnout, pokud člověk má postaráno o základní potřeby (jídlo, střechu nad hlavou, zdraví, lásku, úspěšnou práci a respekt okolí) a může si k tomu pomoci tím, že se člověk tolik neřeší a soustředí na věci mimo sebe (zejm. práce, hobby, vztahy), nevěří všelijakým pověrám, má trochu morální odvahy a přistupuje k věcem s odhodláním, ale s vědomím, že to vůbec nemusí dopadnout (což si podle mne Russell vypůjčil z Bhagavadgíty). A také varování, že pokud ostatní kritizujeme za jejich poklesky, tak jim možná jenom závidíme. Na závěr bych řekl, že ve srovnání s jinými filosofy mi sice Russell přijde méně precizní, ale chtěl bych ocenit jeho blahosklonný postoj – oproti přísným asketům, stoikům a podobným filosofům je to příjemná a lidštější změna. „Naučte se cítit, že život by stál za to, i kdybyste nebyli – jakože samozřejmě jste – nesmírně lepší než všichni vaši přátelé, co se týče ctností a inteligence.““... celý text
— Zentao

---

Proč nejsem křesťanem a jiné eseje

„Ačkoliv argumentace a celkový přehled Russella nedosahuje té úžasné úrovně knih Dawkinse nebo Sagana, pořád mají co nabídnout. Russell připomíná "hříchy" církví, některé znáte, některé nejspíš ne, ale i ty, co už znáte neškodí si připomenout. Lid totiž rád zapomíná, proto je třeba připomínat i to zjevné. Název knihy je mírně zavádějící, text se neopírá pouze do křesťanství, ale do náboženství všeobecně, bez ohledu na vyznání. Což je v pořádku, všechna náboženství jsou stejně nesmyslná. Kromě druidství, protože jsem druid :) Z pohledu dnešního člověka jsou některé pasáže poněkud zastaralé, ale je třeba brát v potaz rok vzniku a tak je brát v kontextu té doby. Například co se výchovy dětí týče. Co bych knize vytknul, je přílišné zaměření na rozbor morálky a (oproti zmíněnému Dawkinsovi nebo Saganovi) slabší argumentace kritiky náboženství a církví. Za mě to je velmi jednoduché. Morálka musí vycházet z empatie, nikoliv ze strachu z trestu nebo z touhy po odměně, které náboženství nabízí (ale až po smrti, protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde stežovat..) Ačkoliv kniha nepatří mezi nejlepší v žánru, pořád stojí za pozornost a může nabídnout mnoho materiálu k úvaze. Knih propagující analytické / kritické myšlení není nikdy dost.“... celý text
— vlkodlaq

---

Manželství a mravnost

„To, že něco napsal klasik filozofie, ještě neznamená, že to musí být dobré. Ludwig Wittgenstein se domníval, že pohledy Bertranda Russella na manželství a pohlavní lásku jsou nemravné. V své knize zdůvodňuje Russell polygamickou přírozenost člověka, ospravedlňuje manželskou nevěru a odsuzuje žárlivost. Ve skutečnosti je to propaganda volné lásky, smilstva a zpustlosti.“... celý text
— Solusipse

---

---

Proč nejsem křesťanem a jiné eseje

„Kniha "Proč nejsem křesťanem" je poměrně starého vydání a pokud si ji opravdu chcete přečíst, tak občas nedoporučuji sjíždět pohledem k poznámkám překladatelů věčně elegantně demonizujících Západ a propojujících náboženství s kapitalismem. A to jenom pokud si knihu opravdu CHCETE přečíst, což bych vám příliš nedoporučoval a to z několika důvodů. Prvním důvodem je notorické omývání negativních historických skutečností církve, o kterých již sami ze zkušenosti musíte vědět dost. Druhým není v žádném případě objektivní pohled na věc, ale na druhou stranu ten se ani nedá očekávat, protože hlavním cílem odpovědi na otázku "Proč nejsem křesťanem" jsou jistojistě negativa křesťanství. Dále mi přijde nepochopitelné Russellovo (záměrné?) vyjímání slov z Bible a jejich doslovné rozumění, což s Russellovým nevídaným nadšením pro vědecké poznání, které mimojiné slouží jako zdroj společenského štěstí, plodí nanejvýš pochybná tvrzení, o nichž stále nedokážu s jistotou určit, jestli je bral autor vážně – například: "Kristus nám přikazuje, abychom se stali takovými, jako jsou malé děti, avšak malé děti nemohou pochopit diferenciální počet ani zásady peněžního oběhu ani moderní metody boje s nemocí." Na druhou stranu musím přiznat, že některé pasáže o výchově dětí v náboženském duchu a o špatných vlivech náboženství na společnost měly něco do sebe, ale jelikož texty pocházejí někdy z 20. let minulého století, jsme nyní schopni zpětně říci, že si z nich církev vzala ponaučení a částečně svá dogmata obměnila, či objasnila trochu jiným způsobem. Ani já se ale na to ve většinově ateistické zemi nemůžu dívat nezaujatě, ale vím, že některé pro společnost nepřínosné fundamentalistické názory jsou některými stále zastávány, v některých zemích dokonce většinou společnosti. Myslím tedy, že Russellovy názory částečně pomohly k uvědomění chyb na straně všemožných církví, přitom ale také pomohly rozohnit novou nenávist mezi ateisty a věřícími, které možná někteří ateisti po přečtení této knihy mohou považovat za nevýslovné primitivy, což ale v žádném případě nemusí být pravda. Jsem si ale téměř jist, že Bertrand Russell toto nikdy nechtěl, jeho protiválečné názory, v nichž chtěl najít štěstí společnosti jsou toho důkazem. Poslední část knihy byl rozhovor mezi Russellem a knězem Coplestonem o existenci boží. Nejdříve jsem si myslel (jak je dobrým zvykem všech takovýchto rozhovorů), že jedna strana (ta, která to publikuje - tudíž Russellova) vyšle favorita proti někomu, kdo je buď inteligenčně na velmi nízké úrovni, nebo zrovna po náročném dni odchází z práce a vůbec se mu nechce debatovat s nějakým chlápkem, ať už tvrdí cokoli. Nakonec jsem byl ale touto debatou příjemně překvapen, argumenty na obou stranách byly zajímavé a nevšiml jsem si ani náznaku nějakých urážek. Russell ale stále obhajoval morální principy a dle mého názoru neměl svoji obhajobu tak logicky objasněnou jako jiné části svých teorií. Zajímavé bylo, že Russell obhajoval morální principy velmi podobné křesťanským a nedokázal zcela dobře vysvětlit odkud tyto principy u něho pramení (nechtěl se jak přiklonit na stranu toho, že je získal od svých "tetiček a chův", jimiž často kritizoval vliv trestů na přirozený vývoj dítěte, na druhou stranu argumentace jeho "pocity" mi připadala nedostatečná). Z toho (dle mého názoru plyne) ponaučení, které by se ve slušnější formě dalo zformulovat: "Nejez tam, kde vykonáváš potřebu" Abych vyzdvihl taky nějaké pozitivum, tak je to Russellova úderná kritika církví a jejich nepřiměřené moci. Nakonec se tedy Russellovi snad podařilo spolehlivě odpovědět na otázku, proč není křesťanem ve smyslu členem organizované církve.“... celý text
— Cink262

---

Logika, jazyk a věda

„Úzký výběr statí Bertranda Russella rozdělený na 3 části (Logika a matematika, Jazyk a teorie poznání a Filosofie a věda) pojednává zejména o tom, jak logika zasahuje do takřka všech odvětvích vědy. Myslím, že kniha nejvíce připomíná jakýsi slepenec často na sebe velmi málo navazujících témat, které spojuje jen a pouze již zmíněná logika. Russell jako nefalšovaný logik do všeho, o čem píše, zavádí systém. Bohužel dále už s tím systémem pracuje jen velmi málo, což je asi z velké části dáno charakterem této knihy. „Logika, jazyk a věda“ je totiž jen českými autory uměle vytvořený výběr, který je dle mého názoru nesmyslný (i přestože Russelova jiná díla neznám), už jen proto, že i sám překladatel čtenáři v předmluvě předkládá Russelův život jako život plný zásadních změn v pohledu na svět (dá se očekávat, že texty, z nichž se kniha skládá, Russell nevydal během jednoho názorového období). Russell ale vše, o čem píše, probírá velmi dopodrobna, tudíž ani nevím, zda by se dala vytvořit nějaká středně dlouhá kniha shrnující jeho myšlenky, ať už z jednoho názorového období či z více. Na knize vnímám pozitivně hlavně velké množství příkladů objasňující Russellovy názory a také to, že Russell sám prohlašuje, že si nenárokuje "absolutní pravdu" jeho filosofie (což snad ani kvůli malému množství obsáhlých témat nejde). Část o jazyce byla záživná a jako jediná předčila mé očekávání. Kniha podle mě také dobře naplňuje účel seznámení s Russellovým (způsobem) myšlením, které ale v tomto podání není (alespoň pro mě) nijak zvlášť obohacující.“... celý text
— Cink262

Žánry autora

Literatura naučná Biografie a memoáry Filozofie Psychologie a pedagogika Věda Matematika a logika

Štítky z knih

deníky filozofie manželství filozofové ateismus logika výchova kritika náboženství vývoj a výchova dětí studie

Russell je 15x v oblíbených.