• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Uhrwerk - Bogdan Trojak

Nechce se věřit, že Bogdan Trojak (nar. 1975), česko-polský básník a překladatel, vydal svou poslední sbírku Strýc Kaich se žení, již před bezmála dvěma dekádam... detail knihy

Nové komentáře u knih Bogdan Trojak

Safíroví ledňáčci a Glutaman

„Dobrodružství, nonsens, boj dobra se zlem, napětí. Kniha to všechno nabízí, nabízí i celkem zajímavé až surrealistické obrazy, ale něco mi v ní chybí. Závěr je rozhodně moc protahovaný a moc moralistní, ale jinak docela dobré.“... celý text
— Ladis777

---

Nok a knedlíček: Básně o baštění

„Mně se to nějak moc nelíbilo. Některé básničky byly vtipné, ale jiné hrozně na sílu. Oceňuji závěr s pointou. Ale jinak průměrná knížka, o které za chvíli budu jen matně tušit, že jsem ji četla. Ani Bambulka z knihy nebyla nadšená.“... celý text
— muchomurka

---

Uhrwerk

„Tahle sbírka mě naprosto okouzlila, četla jsem ji několikrát a stále nacházela mezi řádky další sdělení. Naprosto fantastické, jemné a strhující zároveň.“... celý text
— KarolVoda

---

---

Nok a knedlíček: Básně o baštění

„Četli jsme s dcerami před spaním. Četlo se rychle a s vtipem. Rýmy byly komické a pobavily. Dcera se snažila rýmovat také. Vše je doplněno pěknými ilustracemi.“... celý text
— 1v8na

---

Uhrwerk

„Nová Trojakova sbírka je poněkud jiná. Jakoby v ní bylo méně slov, zato vyslovovaných s větším nadhledem. V doslovu ke Kumštkabinetu říká Jan Štolba, že Trojak je dětsky zaujat detailem, vtáhnut a ponořen do něj. V tom Trojaka poznávám v prvník oddíle (Tik). Pak přichází úplně nový styl v oddíle Pauza: je v něm cítit podobné zaujetí, ale zabarvené jakoby cynismem, černým humorem (a ten je zpravidla doménou dospělých). Přibylo městské scenérie a chladu (u dřívějších sbírek bylo podnebí spíš letní). A najednou (po Pauze příslovečné - a s úlevou zaznělé - Tak) jsme opět v lese, obklopeni dřevem, z něhož se staví loď, nad námi měsíc jako květ hrachoru, člověk se stává stromem... A lyrický subjekt najednou z plna touží, bije se se vzteklými psy, vyznává se z lásky. Básně jsou náhle delší, naléhavé, bez nadsázky nebo cynismu. Je to doslova smršť až pohanského érotu. A je to tak působivé právě pro ten šev. Pro prostřední oddíl, kde je řeč o stáří, únavě, procházení městem abychom najednou byli vrženi do živlu mladé lásky, v níž se miluje a nebo dokonce teprve touží po milování. Jako by odpovědí na malátnost a únavu ze života byl nespoutaný živel přírody, obnovy, touhy, plození. Mimochodem, ani poslední třetina sbírky není zaměřená na detail (oním dětským způsobem). Je pubertálně živočišná, lačnící, scénu obsahuje celou rychle a naráz. Jako mladý člověk, který je zdánlivě se vším rychle hotov. A zároveň zůstává melancholická, upřímná až mezi řádky patetická. To, co se snaží vystihnout, vystihuje přesně a efektně.“... celý text
— matej.kulistak