Carel Theodorus Scharten

Přidat do oblíbených Koupit knihy

1878 - 1950

Nové komentáře u knih Carel Theodorus Scharten

Spící Venuše: Život Giorgionův Spící Venuše: Život Giorgionův

„Giorgione patřil k velkým malířům, kteří hledali nové cesty v umění a svými díly inspirovali velké množství následovníků. O jeho životě nemáme příliš mnoho informací, určitě ne tolik, aby jen na jejich základě šlo udělat poutavé a zcela pravdivé vyprávění. Autoři knížky prostudovali v té době dostupné materiály a vytvořili živoucí příběh sledující život a dílo tohoto velikána malířského umění (ne vše je ovšem podložené písemnými prameny, části si vymysleli, jak to asi mohlo být). Určitě není na škodu už v průběhu čtení zalistovat do poznámek na konci knihy, kde se můžeme dozvědět více doplňujících informací. V knize se nachází i reprodukce jeho děl, ale nejsem si jistý, zda to byl správný krok, nedá se říci, že by byly příliš kvalitní (celkově je jich 40). Barevných je navíc pouze část. Každopádně představu o jeho obrazech si díky tomu čtenář udělá.“... celý text
— xulij01

Spící Venuše: Život Giorgionův Spící Venuše: Život Giorgionův

„Giorgione neboli Zorzi patří do generace malířů, kteří se snažili o svobodu uměleckého projevu. Nabízela jim to nová doba : renesance. Člověk jako entita v centru dění, pozorování a zkoumání a vidění světa bez nánosu středověké strnulosti. Knížka také zprostředkovala kus dějin, které jsou spjaty s krásnými, bohatými Benátkami, kde Giorgione žil. Jeho život byl krátký, mor byl silnější než jeho touha žít. Je na škodu, že své obrazy nepodepisoval, takže u mnoha z nich není prokázáno jeho autorství. Čtení je dost náročné, ale „vzpomínkové“, které vyvolává četné skloňování Canalu Grande, mostu Rialto, ostrova Murano, Dóžecího paláce a krásných lagun...“... celý text
— esma

Spící Venuše: Život Giorgionův Spící Venuše: Život Giorgionův

„Po přečtení několika stránek jsem si vzpomněla na naši paní knihovnici, která nás zdárně provedla přijímacími zkouškami na střední školu, tak posléze maturitou. Vyprávěla nám, že když se jí konečně splnil sen a mohla se podívat do Věčného města, do Říma, vystačila si se svou milovanou knihou Quo vadis. Stejný pocit mám já po přečtení Spící Venuše. Román je nejenom průvodcem životem a dílem malíře Giorgioneho, Zorziho, ale i renesančními Benátkami, jejich historií. Prostřednictvím obrazové přílohy, dokonale zpracovanými poznámkami, ke kterým připsala vysvětlivky a upřesnění, autorka doslovu Giorgionovské záhady, V. Laudová, je také průvodcem po světových galériích a pinotékách. Zbývá už jen vyrazit... "...Venku šeptal v révovém listí noční vítr. Viděl černého pěvce, který se ohlíží po štěstí...Prsty na spinetu ještě nejsou dokončeny...Tizian je asi dodělá... Ležel se zvrácenou hlavou a cítil, jako by se nad ním otvírala záplava světla. Slyšel zpěv vlámského pěvce; potom ještě výše a ještě vzdáleněji zpěv Ceciliin a znovu mu přejel úsměv po tuhnoucí tváři... Tak zemřel velký Zorzi, tak odešel vstříc věčnému životu, v němž se všechny velké sny vracejí k svému počátku. ..."“... celý text
— siena

Přejít na knížky autora