Nové komentáře u knih Carrie Cariello

Jakou barvu má pondělí? Jakou barvu má pondělí?

Zajímavá knížka o sondě do života početné americké rodiny, v níž je jedno z dětí autista. Osobně mi vadil až přímo čišící optimismus matky, ale americké prostředí i mentalita jsou na hon vzdálené tomu našemu.... celý text
MarNe


Jakou barvu má pondělí? Jakou barvu má pondělí?

Krásná kniha. Hezky vystižený život v rodině, ke které se jednoho dne prostřednictvým jejich druhého syna Jakea, zárověń nastěhuje i porucha autistického spektra. A rodina se s touto novou záhadnou "kamarádkou" musí posupně sžít.... celý text
Bajbojka


Jakou barvu má pondělí? Jakou barvu má pondělí?

Zajímavá sonda do života matky pěti dětí v USA, z nichž jedno má autismus. Kniha je psána poměrně dost pozitivním tónem, je to takové pěkné vyprávění plné rodinných příběhů, takže nehledejte vysoké literární kvality ani vysokou úroveň erudice z lékařské stránky věci. Mně tohle ale na knize nevadilo, dělá jí to přístupnější většímu okruhu lidí a čte se s lehkostí. Beru to jako dobrý příklad toho, že když je v rodině autista, ničemu nepomůže, pokud se z toho budete hroutit, ale musíte to prostě brát jako fakt. Navíc rodina Cariellových mi přišla podle příběhů v knize dost akční - tedy na to, že museli téměř neustále řešit autistického syna a k tomu další 4 děti. Snažili se s autistou Jackem jednat stejně jako s ostatními dětmi a to mu pravděpodobně hodně pomohlo ve vývoji. Knížka mě bavila. Jako vhled do rodiny, která se s autismem uměla dobře vyrovnat a nebrala ho jako prohru, ale jako výzvu bych ji určitě doporučila. Není moc dlouhá a u některých příběhů se i hezky od srdce zasmějete.... celý text
jejda.majda



Jakou barvu má pondělí? Jakou barvu má pondělí?

Čte se dobře, ale neseděl mi ten poamericku pozitivní přístup. Zdejší rodič při něm snadno zvadne a chvílemi sklouzne až do pocitu, že dělá všechno špatně, když je především vyčerpaný a připadá si s problémy dlouhodobě osamocen. Když si nevšiml, že by u nich autismus měnil rodinu k lepšímu, a vnímá přístup autorky jako přehnaně idealizovaný. „Uchopit Jackův autismus je jako uchopit sněhovou vločku špičkou prstu.“ „Má-li se dobře ovládat, cvičení a pohyb jsou pro něj naprosto zásadní. Když si teď všimneme, že na něj jde „bzučení“…“ Bzučení považuji za trefný výraz. „… minimalizovat stav, kdy se nejsou s to ovládat, tím, že se naučí věnovat pozornost svému tělu.“ „… mluvte s Jackem nízko položeným hlasem a pomalu.“ Má ostřejší sluch. Teprve při posledním, pátém, dítěti rodila Carrie bez epidurálu, protože ho nestihla, a byl to – jaké překvapení – její nejtěžší porod.... celý text
Jelitovna


Jakou barvu má pondělí? Jakou barvu má pondělí?

Úžasná kniha. Obdivuji rodiče, kteří se takto starají o pět dětí, z nichž jedno má poruchu autistického spektra. Zároveň obdivuji i Jackovy sourozence, že ho berou takového, jaký je. Tato kniha mi dala mnoho nových poznatků o autismu, například o společenských příbězích (social stories) jsem slyšela poprvé. A co se týče barvy pondělka - také mě hned napadla modrá barva, prostě se k němu hodí nejvíce. Líbilo se mi, jak se autorka zamýšlí nad tím, že u každého člověka by se našly symptomy autistického spektra, ať už se jedná o smyslové vjemy, porucha pozornosti nebo zaujetí konkrétními předměty. Autismus je velice složitý k pochopení. Každý jedinec s touto poruchou je originální, zvláštní a jedinečný.... celý text
vendysantos