jejda.majda komentáře u knih

Skvělá kniha s neotřelým a zajímavým tématem. Vzhledem k tématu genetiky, která se v knize řeší poměrně dost do hloubky, se nejedná o žádnou oddychovku. Tohle hutné čtení si ale užijete! Vědecké pasáže výborně vyvažuje sarkasmus a cynismus hlavního hrdiny. V jednu chvíli se smějete tomu, jak si umí sám ze sebe udělat legraci, ale za chvilku vás až zamrazí, jak ošklivě se k němu dokáže zachovat jeho okolí, protože svým malým vzrůstem je pro něj prvoplánově méněcenný.

Od Mawera jsem četla už spoustu knih a Mendelův trpaslík je za mě rozhodně jedna z těch nejlepších. Doporučuji!

1 30.01.2025

Za mě nejslabší díl série, který ale i přes to udržel laťku klasicky dost vysoko. Tentokrát byl děj dost rozvláčný, připadalo mi, že autorka chce za každou cenu posunout hranice příběhu co nejvýš, a nakonec to bylo až překombinované.

Nicméně nesmírná čtivost knihy a sympatie k hlavním hrdinům obrovskou měrou převažují nad překombinovaností děje, a proto bych tuto vynikající detektivní sérii rozhodně doporučila všem milovníkům detektivek. Trochu mě mrzí, že už to skončilo.

28.01.2025

Nedočteno. Tohle mě vůbec nechytlo. Čekala jsem zábavu, vtip a satiru a místo toho jsem dostala příběh ženy, která se pořád musí někomu podřizovat, ale nevadí jí to. Mně docela jo. Dala jsem asi 60 stran a pak jsem knihu odložila. Tohle bohužel není můj šálek kávy.

Velmi velmi příjemné překvapení. Moc pěkná oddechovka, kterou řadím k těm opravdu zdařilým. Příběh krásně plyne, moc dobře se čte. Není nijak plytký a i když si myslíte, že víte, jak dopadne, stane se tam tolik věcí, že zakončení vlastně vůbec není jednoznačné.

Opravdu jsem v knize nečekala takovou hloubku a tak skvěle vykreslené charaktery postav a zajímavě promyšlené jejich životní osudy. Jiří Mádl je bezpochyby talentovaný i jako spisovatel a tahle knížka rozhodně stojí za přečtení.

A kladné body navíc přidávám i za lokace v mých rodných Budějovicích a gymnáziu, kam jsem také chodila jen a pár tříd níž než Jirka. Příběh vlastně působí dost autobiograficky, ale asi půjde jen o inspiraci. I když, kdo ví…?

3 11.01.2025

Příjemné čtení o přátelství, ale především o tom, co se dělo od konce třicátých let až do doby po revoluci. Nejzajímavější pro mě bylo číst si o tom, jak sami umělci prožívali období komunismu, zákazů a jak na ně doléhaly všechny tyto restrikce. Kniha je v tomto ohledu velmi cenná, protože se tam hned z první ruky dozvíte, jak okolnosti své doby vnímali lidé v této době žijící.

05.01.2025

City, město, kde je každá postava tak trochu zvláštní. Ústřední dvojku, Goulda a Shatzy si zamilujete. Gould je malý dvanáctiletý génius, Shatzy Shellová, která nemá nic společného s tím od benzínu, je holka jejímž snem je napsat western. V knize se tak trochu zvláštních příběhů prolíná několik, každý je úplně jiný a zároveň spolu všechny tvoří celek a jeden bez druhého by nemohly existovat. Budou vám chybět. Stejně jako mně.

Tuhle knihu jsem poprvé četla v roce 2008 a tehdy jsem se do ní úplně zamilovala. Učarovala mi. Miluju, jak jsou všechny postavy divné a zároveň svoje.

Tehdy jsem se rozhodla, že ji musím mít v knihovně, ale bohužel už se nedala nikde sehnat. Dokonce jsem pravidelně každé dva roky psala do nakladatelství, jestli nemají nějaké poslední kusy a nebo neplánují dotisk. Štěstí se na mě usmálo až v roce 2020. Tehdy jsem ji konečně sehnala přes bazar na Databázi knih a slavnostně si ji přivezla do knihovničky z Prahy. A teď, v roce 2024, jsem si ji znovu přečetla.

City nejsou mojí první knihou od Alessandra Baricca, četla jsem od něj už spoustu knih a většinu jich mám i ve své knihovně. Jeho styl psaní je mi moc blízký a vždy si ho opravdu užívám. Jeho postavy jsou pokaždé nějak zvláštní ale zároveň hrozně lidské. Ke konci je mi často moc smutno, že ten příběh už končí.

Jestli jste ještě nečetli nic od Baricca, měli byste to co nejdřív napravit!

03.01.2025

Opravdu velmi čtivá detektivka, od které jsem se zase nemohla odtrhnout. Tentokrát je tu mnohem více lásky a romantiky, což mi vyloženě nevadilo, ale už to prostě nebyl takový ten echt akční trhák.

Tohle je hodně svébytná detektivní série. Odehrává se ve Vitorii, hlavním městě Baskicka, je tam spoustu místních reálií a příběh je propojen s historií města a okolí. Neokoukané prostředí a sympatický detektivní tým - co víc si člověk může přát!

Svou neotřelostí tato série hodně vyčnívá a mezi spoustou jiných detektivek, které jsem kdy četla, ji řadím k tem nejlepším.

25.12.2024

Josef Karika začal svůj příběh psát v roce 1928 a ukončil po téměř 700 stranách v roce 1945. Z válečného období už jsem četla opravdu hodně knih, ale ještě jsem nečetla žádnou, která by se tak detailně zabývala událostmi před válkou - především co se týká americké mafie.

Literárně pro mě osobně Karikův román Na smrt tolik hodnotný nebyl, ale s takovou syrovostí a surovostí, ke které v této knize dochází, jsem se ještě nesetkala. Atmosféra je vykreslena výborně, ani jeden z hlavních hrdinů není vyloženě kladný a do popředí se dostává i boj s vlastním svědomím.

Na poli knih s tematikou druhé světové války je tohle rozhodně unikát, který se vyplatí si přečíst. Masakry americké mafie či gestapa jsou popsány velmi detailně a opravdu syrově. Tempo knihy je trochu pomalejší, ale i tak je čtenář udržován v neustálém napětí.

Pokud máte náladu přečíst si něco pořádně akčního, sáhněte po téhle knize.

7 21.12.2024

Po 100 stranách jsem ji odložila. Atmosféra sice super, ale přijde mi, že se tam vůbec nic neděje. Vždycky, když jsem čekala na nějaký zvrat, tak nic… Navíc 19. století nepatří mezi má oblíbená období. Takže odkládám jako nedočtenou a jdu se vrhnout na nějakou dobrou detektivku, ať si trochu spravím chuť.

Druhý díl se mi četl mnohem lépe než první. Asi proto, že tady bylo pro mě trochu víc známých témat. Knihu jsem využívala jako předěl mezi beletrií a četla jsem ji po částech vždycky, než jsem se vrhla na další román.

Číst ji celou na jeden zátah by pro mě bylo trochu vysilující, ale takhle po částech to bylo bezva. Bavilo mě to!

1 26.11.2024

Nádherná kniha. Pro každého, kdo byl někdy na dlouhé túře v horách, přespával venku ve spacáku, lezl po skalách, obdivoval monumentálnost hor a krásu horských jezer prostě knižní must read.

Knížka má jenom 232 stan, a přesto vás ten poetický příběh dokáže tak moc vtáhnout a chytit za srdce. A není to jenom o horách, ale především o rodině, hlubokém přátelství a hledání sebe sama.

Podle hodnocení jsem čekala, že kniha bude dobrá, ale nečekala jsem, že až tak moc. Po dost dlouhé době jsem si u knihy i ze srdce pobrečela a ještě teď, několik týdnů po přečtení, na ni často myslím. Tohle je jedna z těch knih, které se vám zaryjí hluboko pod kůži. Tohle je jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Děkuji.

8 19.11.2024

Konečně jsem se k této knize dostala. Za mě nejlepší ze všech knih od Mornštajnové. Má to spád, dobře se čte, je to napínavé, zároveň lidské a uvěřitelné a nakonec i hodně hrozivé.

Líbilo se mi, že příběh není úplně prvoplánový, takový závěr jsem nečekala. Dívka, která příběh vypravuje, navíc není úplně spolehlivá vypravěčka, není to tedy stoprocentně kladná postava a rozumím tomu, že mnoho čtenářů poměrně štvala…

Za sebe rozhodně doporučuji k přečtení, ať už je pozadí vzniku či inspirace skutečností pro tento příběh jakákoliv. O tomhle by se mělo mluvit.

19 16.11.2024

Tak tenhle thriller se hodně povedl. Byla jsem doslova přikovaná ke knížce od začátku až do konce. Příběh byl skvěle vystavěný, autorka mě několikrát málem přesvědčila o tom, že vrah je někdo úplně jiný, než ve skutečnosti byl.

Mimo samotnou detektivní zápletku mě hodně bavil i na pozadí se odehrávající soukromý život vyšetřovatelů. Mám ráda, když příběh nemá jenom jednu dějovou linku, ale ideálně aspoň dvě.

Tohle byl můj šálek kávy a moc se těším na další díly série!

6 12.11.2024

Tohle pro mě bylo hodně těžké čtení. Moc pozitivního v tomhle příběhu není, autorka se hodně utápí ve svých bolestech a nemožnosti změnit chod věcí a povahy svých synů, jejich geny.

Já nemám ráda knihy, kde si postavy pořád jen na něco stěžují, a nesnaží se s tím něco dělat. Vážně jsem přemýšlela nad tím, že knihu odložím a nechám ji nedočtenou. A pak mi to došlo: autorka s manželem se opravdu snažili, vychovávali kluky, jak nejlíp uměli, ale jejich geny prostě změnit nešlo. A i když se jim teď snažili sebevíc vysvětlovat, jaké bude mít jejich jednání následky, stejně to ničemu nepomohlo. Ta snaha probíhala především před tím, než se autorka uchýlila k psaní deníku, který ji měl pomoci z jejích úzkostí spojených s neustálým stresem a strachem o to, co se stane tentokrát. Tahle kniha vznikla pro ni v tom nejhorším období, kdy už prostě nevěděla, jak dál.

Nejvíc mi při čtení pomohlo povznést se nad tu všeobjímající depresi a víc si užívat samotný styl psaní a vnímat v něm jedinečnost tohoto literárního díla. Za tohle těch 332 stran stálo.

1 28.10.2024

Film Mlčení jehňátek miluju, viděla jsem ho snad desetkrát. Bude se mi tedy líbit i kniha? Nezklame mě, když je laťka filmu tak vysoko? Hohohoho, v žádném případě!

Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Svižné tempo, autentické dialogy, žádné velké odbočky a hned k věci. A přitom je mimo vyšetřování i spoustu místa na příběhy v pozadí, na osobní životy a problémy vyšetřovatelů. Tak to mám ráda.

Nemůžu se rozhodnout, jestli byl lepší film nebo kniha. Takhle rozpolcená v rozhodování jsem snad ještě nikdy nebyla. Obojí má něco do sebe a tentokrát tedy musím konstatovat, že je to nerozhodně.

7 26.10.2024

Rozpůlený dům je románová kronika v pravém slova smyslu: seznámíte se se dvěma rozvětvenými rodinami a postupně sledujete osudy všech jejích členů. V množství současné české literatury na toto téma, je Rozpůlený dům rozhodně tím lepším, co si můžete přečíst.

Kniha je hodně čtivá a osudy hlavních protagonistů, které jsou převážně založeny na skutečných zážitcích členů rodiny autorky, jsou zajímavé. Čtení mě bavilo, moc se mi líbil styl, nářečí, němčina… opravdu to působilo autenticky. Ale bohužel jsem si neoblíbila žádnou z postav. Nejzajímavější příběh měla rozhodně Zdenka, ale nijak jsem k ní nepřilnula. Pro to bych potřebovala trochu víc hloubky a jejího vnitřního světa.

U takhle tlusté knihy bych očekávala, že se mi bude líbit ještě o něco víc, přála bych si, aby byla nezapomenutelná, ale to bohužel nebude, i když byla hodně dobrá.

PS: Škoda, že k fotkám v knize nejsou popisky se jmény vyfocených členů rodiny a názvy míst. Takhle se člověk může jen dohadovat, jestli si tipnul správně, kdo na něj zrovna z té dané fotografie kouká.

1 20.10.2024

Kamarádka mi půjčila tuhle knihu s tím, že si ji určitě musím přečíst. Vlastně se mi do ní ani moc nechtělo, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena.

V knize jsem pro sebe nenašla nějaké veliké novinky, ale vyhovovalo mi, že je tam od všeho trochu. Začneme miminky a pomalu pokračujeme až do puberty. Hodně myšlenek už jsem znala, protože se jako matka teď už roční holčičky snažím v otázkách výchovy alespoň trochu vzdělávat, ale informace jsme měla z několika různých kanálů. Tady je všechno na jednom místě a hezky přehledně a přístupně sepsané.

Největší přínos knihy vidím v otázkách komunikace v posledních kapitolách. Kvůli tomu bych si knihu přála mít doma, protože si myslím, že může pomoc nejen v komunikaci mezi dítětem a dospělým, ale i mezi dospělými všeobecně. A začátek knihy týkající se malých miminek bych zase určitě dala přečíst prarodičům (pro jistotu).

Na sto procent nesouhlasím úplně se vším, co pan Studnička píše, ale ve velkém množství názorů se s ním shoduji. Než jsem knihu četla, nesledovala jsem ho. Po přečtení knihy jsem si pustila několik videí a zjistila jsem, že naživo je mi tenhle člověk absolutně nesympatický. Sledovat ho tedy nejspíš nezačnu, ale jeho knihu bych s chutí doporučila všem (nastávajícím) rodičům.

1 18.10.2024

Tahle kniha mi neuvěřitelně sedla. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, protože na samém začátku bylo až moc postav a nemohla jsem se pořádně zorientovat. Ale trvalo to jen chvilku. Nakonec jsem si plnými doušky užívala autentický styl vyprávění, který se mnohdy přeléval z reality do bezprostředních myšlenek protagonistů.

Ač se může zdát, že postavy chaoticky mění své názory jak na běžícím páse, mně tohle jednání naopak přišlo velmi realistické. Tohle nebyly žádné černobílé postavy, ale opravdoví lidé, kteří se snaží nějak řešit svoji situaci a někdy prostě selžou, nerozhodnou se „správně nebo prostě tak, jak by jejich okolí očekávalo. Pro své rozhodnutí mají vždycky nějaký důvod. A to mě zas utvrdilo v tom, ze když v té dané situaci nejsme sami, nemůžeme soudit někoho druhého, že se rozhodl špatně. Určitě pro to měl nějaký důvod.

Dita Táborská rozhodně patří k autorkám, které byste neměli minout. Pokud máte děti, bude pro vás příběh Malinky ještě mnohem silnější. Její syrový a velmi autentický popis porodu snad na 15 stran ve mě bude ještě hodně dlouho rezonovat.

Těším se, až si přečtu knihu Běsa, která je po Malince vlastně takovým neoficiálním druhým dílem. Tenhle se týká toho, co se dělo předtím, než se Malinka narodila.

15.10.2024

Je krásné vnímat literární dílo jako symfonii, líbí se mi Kunderovy postřehy a myšlenky, které by mě samotnou asi jentak nenapadly. Vážnou hudbu znám a poslouchám, Kundera mi pomohl ještě víc prohloubit mé vlastní vnímání hudebních děl oblíbených skladatelů. Díky za pěkné zamyšlení.

1 11.10.2024

Poprvé jsem se setkala se známým, úspěšným a uznávaným autorem detektivek. Čekala jsem hodně a nakonec jsem tedy moc ohromená nebyla.

Než jsem knihu otevřela, přemýšlela, jestli Carter opravdu zvládne vymyslet šokující a zároveň poutavý příběh s nečekanou zápletkou jen na něco málo přes 300 stran. Příběh byl opravdu zajímavý, ale já jsem čekala víc hloubky a víc napětí. Pak jsem si uvědomila, že vlastně nečtu thriller, ale detektivku. Jenže já jsem prostě od toho skvělého Cartera čekala opravdu víc.

Ocenila bych k samotné detektivní zápletce navíc ještě nějaký zajímavý vedlejší příběh týkající se soukromí detektivů, protože jinak byl děj dost předvídatelný: mrtvola - vyšetřování - vyslýchání - další mrtvola - přemýšlení - odhalení vraha. Zápletka byla šokující, ale vlastně očekávaná. Vůbec mi nevadilo, že mi zbývá dočíst posledních 30 stran, na kterých by na mě mělo čekat strhující finále. Prostě jsem si to nechala na druhý den, i když u jiných, poutavějších detektivek, bych se prostě hecla a četla až do noci.

A pak ještě ta jeho „brutalita“. Ano, chování vraha a jeho vraždy byly brutální, ale po ohlasech, které jsem na knihu četla, jsem čekala mnohem víc detailů při vraždách a nebo alespoň při ohledání místa činu. Pár vět popisu v jednom odstavci mě opravdu o nějaké extrémní brutalitě nepřesvědčilo. Severští autoři jsou v tomhle mnohem lepší.

A nezlobte se na mě, ale ten překlad tedy taky za moc nestál! Na „kotníky prstů“ v překladech z angličtiny už jsem fakt alergická, a anglický slovosled v českých větách tomu ještě přidal korunku. Nakonec jsem si zvykla, ale zpočátku jsem se kvůli tomu do čtení musela opravdu nutit.

Strohé plynutí příběhu mi v mnohém připomínalo českou autorku Michaelu Klevisovou, kterou si ráda přečtu, ale beru ji jako oddechové čtení mezi hutnějšími romány. Práce na knize byla odvedena dobře, ale pro mě je celkové hodnocení: neurazí-nenadchne. Určitě si od Cartera ještě něco přečtu, ale tentokrát nebudu mít žádná velká očekávání a budu ho brát spíš jen jako oddychovou literaturu. Na tu má člověk taky čas od času chuť.

4 06.10.2024