• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u knih Čestmír Jeřábek

V zajetí stalinismu

„Knihu jsem také objevil prostřednictvím citací ze seriálu Rudí prezidenti. A také ji sehnal jen z knihovny. Bonusem byly připsané komentáře propiskou od jakéhosi nespokojeného příznivce minulého režimu na mnoha stránkách. Na závěr dodal, že autor knihy tedy moc netrpěl a komentující se měl daleko hůře. Zpět ke knize. Jako deník funguje skvěle. Události světové i lokální jsou prokládány pasážemi o životě obyčejných lidí a nedostatku základních věcí. Je znát, jak rychle se životní úroveň zhoršila a ne válkou, nastalo to až po ní s uchopením moci komunisty. Jediná smutná pasáž je ke konci, kdy asi kolem roku 1957-58 pan spisovatel komentuje jakýsi návrh na menší autonomii Slovenska. V celé knize je asi nejčastější slovo "svoboda", kterou nám stalinismus upírá. Ovšem Slováků se nějaká svoboda asi netýká. Autor se nad tímto návrhem úplně rozohnil a jasnozřivě usoudil, že jakmile by Slováci mohli, opět se odtrhnou! Takže žádná autonomie nesmí být. (Pro neznalé, tehdy bylo Československo unitárním státem řízeným z Prahy, slovenské orgány měly minimální pravomoce.). Ale pěkně tato část ukazuje tehdejší vztah Čechů ke Slovensku... Československo jako unitární stát chtěl jeden můj učitel na ZŠ ještě začátkem 90. let.“... celý text
— petr.houzar

---

V paměti a v srdci

„Čestmír Jeřábek nepatří sice k nejznámějším osobnostem české literatury, ale myslím, že i kdyby nic jiného nenapsal (a že napsal celou řadu románů, některé reflektují zážitky vojáka první světové války, jiné jsou generační výpovědí apod.), že si zaslouží úctu. Podle těchto vzpomínek to byl člověk zapálený pro literaturu a její kultivaci, na všech frontách (zejména jako divadelní recenzent mj. do Lidových novin) estetických, organizačních se snažil, aby se jeho generace měla jak vyjádřit ke světu. Spoluzaložil Literární skupinu, což byl "protispolek" konzervativně smýšlejících a starších Kola moravských spisovatelů, a podílel se mj. na založení časopisu Host. To jsou zrovna moc pěkné kapitoly, v nichž líčí, jak se skupina dávala dohromady, jak se hledal název pro časopis, jak se snažili semknout pod jedním názorovým manifestem, ale jak se to vlastně dařilo těžko. Cenné na jeho vzpomínkách je, že byl skutečně u všeho podstatného, co se během první republice v Brně na poli kultury dělo. Vzpomíná na pokusy E. F. Buriana zřídit experimentální divadlo také v Brně (nevyšlo to pro nezájem diváků a příliš avantgardní pojetí), na Jindřicha Honzla, který po odchodu z Osvobozeného divadla pozvedl úroveň Národního divadla v Brně, na všechny spolubásníky a literáty (Chaloupka, Chalupa, Blatný, Arne Novák, Jiří Mahen apod.), na kavárny, v nichž se všichni potkávali a kde to kvasilo. nezapomíná přiblížit ani rodinné a soukromé poměry, cesty do zahraničí a pokračující společenské problémy, až do obsazení republiky nacisty. (Vzácně) sebekritický je i ke svému vlastnímu dílu, které se s velkým ohlasem příliš nesetkávalo. Jeho vzpomínky jsou hojně citovány literárními historiky a vědci, protože málokdo takto vylíčil pozadí literárního života a provozu první republiky, je to na úrovni nakladatelů Firta nebo Pilze, kteří také odhalují zákulisí tehdejší kultury. Zážitek z četby se mi propojuje se zážitky ze Seifertových Všech krás světa, je tam řada společných momentů (Wolker, vzpomínka na Teigea, Paříž, Osvobozené divadlo apod.), i když Jeřábek není tak lyrický. Za velmi cenné považuji jeho konkrétní vzpomínky přímo z bojů ve slavné bitvě první světové války na Piavě. Nedávám úplně pět hvězdiček, protože sice se to četlo pěkně, ale v druhé půli už to začalo sklouzávat spíše k takovým výčtům a ztratilo to určitý vypravěčský švih, jaký to mělo na začátku. Ale je pravda, že poslední kapitola, literární sen přímo z piavského bojiště, to zase vrátil na koleje. Doporučuji každému zájemci o literaturu a nejen moravskou.“... celý text
— Apo73

---

Odcházím, přijdu

„Bolestné čtení, smutné. Božena Němcová v něm vystupuje jako stará (40!), nemocná, unavená žena. Některé situace jí na chvíli vrátí jiskru a chuť do života. O to horší je následné uvědomění si skutečného stavu.“... celý text
— Borntobike

---

---

Poselství s druhého břehu

„Psychologický román, v němž se tři synové středního věku, různých profesí vyrovnávají s hříchem/zločinem svého, za života váženého otce. O otcově skutku se dozvědí z dopisu, který jim zanechal po své smrti s tím, že ho smějí společně přečíst až deset let po jeho odchodu. Náhle všichni ztratí základ, morální autoritu, vzor, jímž otec vždycky byl. Sledujeme proměnu a uchopení života každého zvlášť, aby se nakonec setkali zdánlivě vyrovnaní, naleznuvší pevnou půdu pod nohama, zároveň však pochopí, že definitivní není nic, že hledat a pochybovat budou celý život. Moudré, čtivé, člověk by tak rád přijal smířlivé řešení, které se nabízí, ale není mu přáno, jen hezky přemýšlej, muč se nikdy nekončícími otázkami.“... celý text
— mirka6565

---

Cizinec na ostrově

„Přečetla jsem knihu za večer. Jedním dechem. A teď je mi z toho příběhu smutno. Rozhodně kniha stojí za přečtení.“
— hankamol