mirka6565
komentáře u knih
Josefové
Miloň Čepelka
Známé neznámé střípky z hlubin reality, fikce a řekněme intuice, již lze někdy nazvat náhodou, bohem, jindy ďáblem či schválností. Moudré, svižné a především k hravému i vážnějšímu zamyšlení vedoucí. Stejně jako působivé obrazy do textu přirozeně vrostlé.
Letorosty samomluv
Pavel Kohout
Výborný nápad pospojovat vzpomínky vlastních roků s roky historie v originálních příbězích, vzpomínkách, povzdechnutí. Letokruhy Kohoutova života, tu hustší, tu řidší podle toho, jak běžely dějiny kolem.
Poselství s druhého břehu
Čestmír Jeřábek
Psychologický román, v němž se tři synové středního věku, různých profesí vyrovnávají s hříchem/zločinem svého, za života váženého otce. O otcově skutku se dozvědí z dopisu, který jim zanechal po své smrti s tím, že ho smějí společně přečíst až deset let po jeho odchodu. Náhle všichni ztratí základ, morální autoritu, vzor, jímž otec vždycky byl. Sledujeme proměnu a uchopení života každého zvlášť, aby se nakonec setkali zdánlivě vyrovnaní, naleznuvší pevnou půdu pod nohama, zároveň však pochopí, že definitivní není nic, že hledat a pochybovat budou celý život. Moudré, čtivé, člověk by tak rád přijal smířlivé řešení, které se nabízí, ale není mu přáno, jen hezky přemýšlej, muč se nikdy nekončícími otázkami.
Chvění je naděje
Karel Hvížďala
Velmi cenný pohled moudrého, chytrého, analytického, citlivě lidského muže na čas, který většina z nás prožila, ale málokdo si v oněch chvílích uvědomoval a formuloval příčiny, důsledky, souvislosti tak přesně jako pan Hvížďala.
O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha
Tereza Brdečková
Úzkost české historie (nátury) v kulisách úžasných, neobyčejně obyčejných lidí. Při všem smutku duchem velmi svobodné čtení.
Život na splátky
Emil Vachek
Psychologicky propracovaný příběh nečernobílé dívky z počátku 20. století. Domnívá se, že svojí krásou a přitažlivostí poblázní a využije celý svět, ten ji nakonec těžkými zkouškami a bolestným poznáváním poučí. Poznáváme "zlatou mládež" i bídu poctivých, zajímavé charaktery, vztahy, souboje, osudy, jejichž splétání a rozplétání je věčné. Děj krásnou češtinou odsýpá.
Pokrývač
Miloň Čepelka
"Pro svatého Lenina..." krásná čeština, svižná, zapomenutá i nová. Ve chvílích, kdy si myslíme, že máme život pevně ve svých rukách, bývá tomu právě naopak. Napínavé, moudré, originální jako v každé páně Čepelkově novele, ovšem pokaždé jinými cestami.
Hodiny bijí půl
Miloň Čepelka
Báseň? Povídka? ve stylu Vladislava Vančury, jak sám autor uvádí a přiznává. Vydáno sice v roce 2008, ale text pochází už z roku 1968. Motivy se prolínají a opakují i v pozdějších dílech, zejména v románu Poklesky rozverné snoubenky. Příběh lásek nešťastných, vášnivých, bolavých v zajímavě složitém pojetí.
"Vlak dohrkal a z bědných vagónů vyronilo se něco cestujících. V pustotě nádraží teď sami nechápou, proč rozhodli se k této pozdní jízdě, jakkoli v pěti z pěti osudů nešlo zde vůbec o rozhodnutí, nýbrž jen o zlou, smutnou nezbytnost. S jedinou výjimkou. A tou se chlubí Petr. Ten ví. Ten volil. Nevadí mu nic a listopad je pro něj měsíc lásky, po němž se máj nestačí ohlížet."
Tunel smrti
Olga Scheinpflugová
Neradostná poezie těžké doby 1938 - 1945, nelehká pro národ, o to těžší pro Olgu Scheinpflugovou.
"Jak je to možné, když lidé milují děti,
ty teplé, nevinné, každý stejně ty svoje,
jichž bezbranná tílka bere do objetí,
za něž se modlí při každém nevinném kašli,
jak možné to je, že tak daleko zašli,
že jsou masakry, války a boje
a bomby, torpéda a válečné plyny.
O Bože, neodpusť nám naše viny!"
Běží ježek alejí
Miloň Čepelka
Krásná poetická miniatura o dobrém zvířátku a dobrém člověku. Dá se říct nadčasová, líbila se i dnešnímu pětiletému klukovi.
Míjím se s měsícem
Miloň Čepelka
Malý výběr velkého množství autorů haiku. Samozřejmě poezii čte každý po svém, různá kvalita, říkala jsem si při prvním čtení, ale i haiku, která se zdála být obyčejná, mají jistou atmosféru, "něco pro každého, nic pro všechny". Za sebe mám ráda vtip, důvtip, překvapení, nápaditost, náladu...např.:
mlha při zemi
chodci ráno v parku
venčí vodítka
(Petr Zákravský)
Už vím, láska je
riskantnější než úprk
po mokrém listí.
(Miloň Čepelka)
rezavé váhy
-na obou miskách
stejně prachu
(Petr Druhý)
Martin Huba
Ľubica Krénová
Osobnost pana Huby je výjimečná ve schopnosti formulovat myšlenku, analyzovat, "cítit", profesní i osobní poctivosti a v neposlední řadě ve vyzrálém herectví i režii. Je lahůdkou se s ním prostřednictvím knihy blíže seznamovat. Dílo je přímo vyšperkované, řekla bych. Autorka dokázala čtivě skloubit odborná fakta s lidským přístupem k člověku a dějinnými událostmi. Knih o osobnostech je hodně, ale málokterá dosáhne této úrovně.
Abeceda lásky
Miloň Čepelka
Láskyplná abeceda něhy, básníkovi se daří obhájit lásku v každém slově od A do Z. Útlé formou, křehké obsahem, hluboké citem.
Jen ještě jednou
Miloň Čepelka
Verše se obecně těžko komentují, musejí se spíše proznít a vepsat do duše. A tady takových je! Nedávají se lacino, ale objevené perly stojí zato, stejně jako neobjevené čekající na zrání čtenářovo. Obohacování češtiny je přítomno v každém autorově textu, tedy i tady.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Asi bych se ke knize nedostala, nebýt audio verze, kterou skvěle načetl Miloň Čepelka, ale nelituji, naopak, příjemné, nadsázkové, sebeshazující vyprávění mladého muže s bonusem poznání a obohacení.
Když se dnes nevrátím
Miloň Čepelka
Nádherné verše tehdy mladého muže, nestačí přečíst jednou nebo dvakrát, možná ani stokrát, aby byly všechny obrazy domalovány a hloubky duše a lásky donořeny.
"...Báječný vítr vál
Až zbořil abecedu
A jestliže jsem chtěl vyslovit splav
Musel jsem k tobě přeplout rukama
Přes mezioční nevěřivou dálku
Leč hned začalo nebe podmračené
Jak by mu někdo tajně půjčil nůž
Kalíšky zrádné hloubit před tvou nohou Na všechny strany déšť se lil jak ze sprch
Kde marně točíš zpátky kohoutkem
A zuby jektají klapotem starých mlýnů
Ty však mi věř
Neboť už kolikrát
Byl jsem až v bludné zemi za slzou
Píšu ti verše stéblem rákosí
Jež miluji pro jeho ptačí hnízda
Píšu ti verše ze všech nových slov
Která jsem nalezl když otevřel jsem skromně
Tobolku pastuší
Tak hříšně pomíjenou"
Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví
Miloň Čepelka
Asi jsem blázen do páně Čepelkových knih :), těší, lákají, zajímají, působí na mě jeho výlety po duši na bázi zdánlivě obyčejných událostí. I tady se mnohé dozvídáme o člověku jako takovém. Napsané opět velmi čtivě s velkým vypravěčským talentem.
