• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Christoph Ransmayr

Děsy mrazu a temnoty

„Když jsem na tuto knihu narazil nedávno na knižním veletrhu, byl jsem jí okouzlen a musel jsem si ji odnést. Očarován nejen obálkou a celkovým grafickým pojetím, nýbrž i tématem - dobývání severních končin, česko-moravská stopa, rakousko-uherská monarchie na poli expedičním. Po zkušenostech s cestami Jamese Cooka nebo Charlese Darwina jsem zatoužil pocítit kousek příběhu dobývání opačné polokoule. Vrhl jsem se na četbu. Výsledné pocity jsou...inu, nechci říct přímo trpké, při nejmenším jsou velmi rozporuplné. Jako čtenář obvykle sahám po "staré" literatuře a přiznávám, že mi moderní literatura činí mnohdy celkem potíže. Trojí linka Christopha Ransmayra byl tvrdým oříškem. Fiktivní putování Josefa Mazziniho bylo snad autorovou berličkou pro lepší pojetí skutečné Payer-Weyprechtovy výpravy do Země Františka Josefa. Pro mě to bylo něčím zhola zbytečným a Ransmayrův autorský styl mi byl vzdálen jako Nová Země, přičemž v úvodu zmíněna teorie zpětné fikce narazila na tvrdou skálu. Roztržité přeskakování mezi jednotlivými linkami kazilo plynulost příběhu a mou snahu nechat se vtáhnout do atmosféry jinak skutečně mrazivé. Členění textu připomínající rozsypaný čaj, kdy se styl písma i řádkování mnohdy vyloženě zbláznilo, čtenářskému zážitku taky věru nevycházelo vstříc. Jenomže pak je tu ona záležitost skutečnosti - Payer-Weyprechtova výprava za dobýváním severního pólu a objevení Země Františka Josefa. Je až překvapující, jak bezvýznamnou roli hrálo Rakousko-Uhersko v dobách objevitelských a kolonizátorských proti jiným monarchiím. Kousek neobjeveného zemského povrchu na Františka Josefa přece jenom zbyl. Téměř nedobytný. Bez života. V sevření mrazu a ledu. Za hranicí lidských možností. Tam se vydala expedice pod velením Payera a Weyprechta, přičemž toho prvního zmíněného lze považovat za obzvlášť důležitou postavu Ransmayrovy knihy. Teplický rodák, fenomenální horolezec, velkolepý umělec, dobyvatel severního pólu, jímž pohrdala soudobá akademická půda a zcela nepochopitelně zapomenut v mateřské zemi. Naprosto nechápu, že ani Payer ani moravský Ota Kříž nejsou u nás zmiňováni jako hrdinové, jako inspirativní osobnosti, na něž by naše kotlina mohla být hrdá. Jako vrchol naprostého bizáru považuji, že v Rakousku jsou dostání zápisy, deníky a knihy obou. Náznakem, proč je to tu tak zlé, může být naprosto stupidní doslov Otto Duška. U nás vyšla pouze jedna z knih Payera. A ta se rázem stala jednou z položek mého wishlistu. Ostatně výňatky z deníků účastníků, lodních deníků a zpráv jsou bohatou součástí Ransmayrovy knihy. A ty jsou tím zásadním jádrem Ransmayrovy knih. Ty vyvolávají ty nejmrazivější pocity a představy o tom, co tahle výprava zažívala a prožívala v honbě za mamonem dobytí nedobytného. Skvostné jsou i odbočky ke konkurentům, třeba Amundsenovi, o němž jsem nevěděl, že lítal vzducholodí. Ano, musím si přiznat, že z knihy u mě převládají nejspíš předně pocity zklamání a rozhořčení. Chaos. Tak na mě působí kniha Děsy mrazu a temnoty. Možná jen nejsem správným cílem. Naprosté ohromení ve mně vyvolala faktografická část zaměřující se na Payer-Weyprechtovo putování. Tam je kniha nejsilnější. Plná odkazů, citací a brutálnosti skutečnosti za hranicí jakékoli představivosti. K tomu se milerád vrátím i podle myšlenky "kdo by považoval plavby peklem za bezcenné cesty?" Stejně tak souhlasím s myšlenkou, že "mýtus nelze zničit bez oběti". Mýtus severního pólu je i dnes přítomný a dodnes přináší svoje oběti. I kdyby v podobě fiktivní postavy Josefa Mazziniho nebo Julia Payera a Carla Weyprechta, jejichž práce téměř propadla v zapomnění jako oběť nejvyšší.“... celý text
— Kozel

---

Děsy mrazu a temnoty

„Výborná knížka, dobře napsaná a taky pěkně graficky udělaná, moc pěkné ilustrace.Chybí pouze tmavě modrá záložka/stužka ... a bylo by to dokonalé.“
— tlapa

---

Poslední svět

„Tak tohle byl omyl. Koupil jsem si knihu na základě anotace, ve které ovšem chybí podstatná informace - jedná se o historické scifi. Maximus Messalinus byl reálná historická osoba. Když jsem se na straně 8 dozvěděl, že do Konstance přijel na škuneru, přečetl jsem si teprve komentáře níže. Mám scifi rád, ale tahle kniha mě vůbec nebavila. Možná má smysl pro ty, kteří rádi čtou Ovidia. Jak píše níže ludek7426, je to pocta jeho Proměnám. Nedočteno.“... celý text
— braunerova

---

---

Morbus kitahara

„Po famózním Posledním Světě tu máme další Ransmayrovu alternativní historii. Příběhy poražených i vítězů, ve světě kde šly dějiny jinou cestou. Město, odříznuté a napůl zapomenuté ve vysokých horách, společnost které jsou upřeny všechny výdobytky techniky , lom kde byl za války koncentrační tábor a především lidé. Ať už opravdoví viníci, nebo jen váleční invalidé, jejich potomci a také ti co zde trpěli a vrátili se. Ti všichni zde zdánlivě nekonečně čekají, až přijde změna. Pod dohledem Psího krále, ve stínu hor, naděje má jméno Brazílie. A tam také všechno dospěje až k hořkému a nevyhnutelnému konci.“... celý text
— ludek7426

---

Poslední svět

„"Nikomu nezůstane jeho podoba." Cesta do exilu posledního světa, který může být stejně dobře světem prvním. Čas i svět se točí ve spirále, lidé se mění v kameny, vlky nebo ozvěnu a to celé je úžasná pocta Ovidiovým Proměnám.“... celý text
— ludek7426