Claus-Peter Lieckfeld

Nové komentáře u knih Claus-Peter Lieckfeld

Kniha Haithabu

„Ze začátku trvalo než jsem se do knihy začetl a i jsem chtěl několikrát vzdát pokračovat v tom ale něco mě v tom příběhu furt táhlo svým způsobem to bylo psáno čtivě a někdy v pasážích jsem chtěl z knihou praštit. Mnich jel ve dvou časových linkách v minulosti a současnosti. Možná mi trvalo déle než jsem si zvykl na současnou linku která mě moc nebrala ale přitom konec byl výborný v současnosti. Proste jak píšu hrozně zvláštně psaná kniha ale přitom hrozně krásně psaná …,,,“... celý text
— Rolada88

Kniha Haithabu

„Moje oblíbená.“
— Egertová

Kniha Haithabu

„Souhlasím, že kniha je napsána pěkným jazykem, ale příběh mě nezaujal a jeho kulisy mi přišly na tu dobu dost nereálné.“
— JiříŠkorpík

Kniha Haithabu

„Knížku jsem náhodně otevřela při lelkování v knihovně, když jsem čekala na dceru. A nadchla mě! Líčí osudy ne úplně vzorného mnicha (všechna přikázání dodržuje, jen to „nesesmilníš“ mu nějak nejde), který je vyslán na misi do pohanského kraje. Knížka je to báječná - jak jazykem, tak přiblížením atmosféry té doby; zaujala mě konfrontace názorů křesťanského mnicha s pohanstvím. Ač zarytý křesťan a misionář, chtě nechtě musel uznat, že někdy je pohanská víra mnohem smysluplnější a hlubší než ta jeho (ač nahlas by to nikdy nepřiznal). Třeba když kázal o bibli a hlavní pohanský hrdina mu na to odpověděl, že nemůže věřit bohovi, který jen šustí papírem - to jeho bohové, když mu chtějí něco sdělit, používají hrom, blesk, déšť, apod. Nebo když se ptal Vikingů, proč jsou tak krutí při svých nájezdech a dostal odpověď, že pak nemají tolik práce - nejlepší je, když nepřítel před nimi uteče, oni si v prázdných vesnicích vezmou, co chtějí a nemusejí bojovat. Nebo když čekali na smrt předhozením medvědům, nabídl pohanovi, zda se mu nechce před smrtí vyzpovídat - že by mu zprostředkoval setkání s Bohem. A dostal nechápavou odpověď, že není třeba, neboť: „Já s ním za chvíli budu mluvit sám.““... celý text
— meluzena

Kniha Haithabu

„Nebylo to špatné. Sinuhet to sice není, ani Zrzavý Orm, ale číst se to rozhodně dá. A člověk se zas dozvěděl další střípky z evropské minulosti. Za tři dávám proto, že žádná z hlavních postav mi k srdci prostě nepřirostla. A já rád někomu fandím. Jinak skoro čtyři.“... celý text
— Ladys

Přejít na knížky autora