JiříŠkorpík komentáře u knih
Skvělé, že popsané bitvy se skutečně odehrály, sedí míst, jména lodí a dokonce i kapitánů. Takže jsem atlas i wikipedie do četby průběžně zapojoval.
V tomto dílu zůstává nevyřešená hlavní zápletka, která se přenáší do dalšího dílu (Válečná štěstěna). Ihned po něm šahám, ať nezapomenu jména a události.
Faktograficky skvělé, na druhou stranu autor mně byl nesympatický a cestu jsem si k němu nenašel. Místy mi připadal jeho nadhled nad civilizaci spíše jen jako póza. Zajímalo by mě co udělal se střepy, které zbyly po televizi, kterou bezdůvodně rozstřílel. Kniha neobsahuje fotografie, na které se musí člověk podívat na netu (autorovi osobní stránky), pár jsem si jich do knihy vytisknul.
Rozhodně lehké čtení na léto. Nicméně mi chybělo to těšení se na další chvíli, kdy si budu moci číst. Kniha se lehce odkládala, lehce četla, ale nic mě k ní nepřitahovalo.
Bylo chybou si tuto knížku vybrat na letní čtení. Při čtení jsem měl soustavně pocit, že by se to dalo napsat na poloviční počet stran. Kdo se zabývá vztahem mezi technikou a člověkem delší dobu, tak už tato kniha nebude pro něj přínosem. Jediná věc, která mě vyloženě překvapila, byla autorova předpověď vzrůstajícího vlivu vědy na politiku v době, kdy se o globálním oteplování ještě nepsalo.
Samozřejmě to není taková pecka jako Lovci kožešin od Ingstada, ale to jsem ani nečekal. Spíše jsme měl obavy, aby to nebylo o pozorování a popisu zvířat v přírodě, což není, jedná se skutečně o velmi zasvěcené popisy cest do divočiny a dobrodružství, které se da přitom zažít. Jde poznat, že autor je přírodovědec a pokud narazí na něco zvláštního, tak popíše proč tomu tak je.
Pěkně napsáno pro vánoční čtení. Jistou atmosféru už má samotná obálka druhého vydání (není zde na databázi), kde se překrývá obrys Vampira i Mosquita. Zní to neuvěřitelně, ale film s Travoltou je snad ještě lepší, viděl jsem hned po přečtení.
Situaci v podpalubí Néréide při její poslední bitvě mně připomínala popis z poslední bitvy Bismarcka. Skvělá série.
Na jednu stranu dobře popsána ponurá atmosféra života v uzavřené komunitě bez naděje na zlepšení, na straně druhé nefungující filozofické řečnění a fantazy nedokončená zápletka.
Skutečně je to pro ty, co rádi vaří a zajímá je podstata toho co dělají. Možná pomocí této knihy dokážou vytvořit i nový recept.
První třetina byla úžasná, úplně jsem začal nenávidět Danglarse aspol., pak následovala Dantesova proměna a už jsem se do čtení jen více a více nutil. Škoda, že chybí popis jeho postupné proměny, mezi záchrannou firmy Morrel a Římem, která měla trvat 8 let, během kterých se z Dantese stal Monte Cristo. Během tohoto období si pořizoval i kompro, což by možná bylo zajímavější než pomsta v Paříži. Na druhou stranu je na konci celkem slušná pointa ve stylu pro jedno kvítí slunce nesvítí.
(SPOILER) Při čtení jsem stále bojoval s pocitem, že čas věnovaný této knize nestojí za to. Tato kniha asi představovala mou nejzazší hranici mezi nebaví mě to číst/baví mě to číst. Jinak souhlasím s příspěvkem od Eldar80. Nejlepší nápad v knize je "uvalit na někoho knihu" a uzavřená komunita vědců a filozofů v klášterech, kvůli tomu jsem do toho šel a těšil se na četbu, žel dopadlo to jinak. Děj mimo klášter jde od desíti k pěti, téměř k béčkovým dobrodružným sci-fi a vyvrcholením knihy je spíše jen konstatování, že existují vesmíry, kde se realizují všechny možnosti včetně naší předčasné smrti a radujme se tedy z toho, že žijeme v tom vesmíru, ve kterém žijeme?! To pro mě není důvod číst 700 stran.
Nejen námět, ale provedení je velmi dobré. Zvlášť oceňuji jak se autorovi povedlo postupně gradovat děj, prostě v událostech stále zrychlujeme a v poslední třetině je kniha těžko odložitelná.
Je poznat, že se jedná už třetí díl série. Příběh je rozvětvenější a bez předchozích dvou dílů by to člověku nedávalo moc smysl.
O vojenském létání píše tak dobře jako Saburo Sakai. Navíc neobvyklý pohled do zákulisí amerického vojenského letectva mezi lety 1945 až 1972.
Taková dobrá reklama na matematiku. Schovám pro syna až bude schopen takové věci pochopit a nadchnout se pro matematiku.
Technicky velmi dobře propracovaný román, autor velmi dobře věděl co che vyprávět.
Anotace odpovídá cca prvním 100 stranám. Kupodivu mě bavily i ty pasáže na pevnině (ty romantické i ty v admiralitě) a řekl bych, že tento díl patřil více Maturinovi. V poslední kapitole vstoupí Maturin na palubu lodi Indefatigable, která se vyskytuje i v románech o Hornblowerovi.
Hlavně jsem se dozvěděl o některých problémech z praxe a jejich řešení. Je moc dobře, že byly sepsány a tyto zkušenosti nebyly odsouzeny k zapomnění.
Jedna z prvních knih v mé knihovně. Pravděpodobně jsem ji dostal někdy na konci 80 let, když mi bylo cca 10-12 let. Vzpomínám si, že v té době mi nesedla, moc jsem ji nerozuměl a úplně jsem na děj povídek zapomněl (akorát setkání s medúzou mi něco říkalo). Nyní jsem si ji přečetl znovu a je mi jasné proč jsem ji jako dítě nerozuměl. Polovina povídek je nadprůměrných, ale je tam i několik, z dnešního pohledu, velmi slabých.