JiříŠkorpík
komentáře u knih

(SPOILER) Při čtení jsem stále bojoval s pocitem, že čas věnovaný této knize nestojí za to. Tato kniha asi představovala mou nejzazší hranici mezi nebaví mě to číst/baví mě to číst. Jinak souhlasím s příspěvkem od Eldar80. Nejlepší nápad v knize je "uvalit na někoho knihu" a uzavřená komunita vědců a filozofů v klášterech, kvůli tomu jsem do toho šel a těšil se na četbu, žel dopadlo to jinak. Děj mimo klášter jde od desíti k pěti, téměř k béčkovým dobrodružným sci-fi a vyvrcholením knihy je spíše jen konstatování, že existují vesmíry, kde se realizují všechny možnosti včetně naší předčasné smrti a radujme se tedy z toho, že žijeme v tom vesmíru, ve kterém žijeme?! To pro mě není důvod číst 700 stran.


Nejen námět, ale provedení je velmi dobré. Zvlášť oceňuji jak se autorovi povedlo postupně gradovat děj, prostě v událostech stále zrychlujeme a v poslední třetině je kniha těžko odložitelná.


Je poznat, že se jedná už třetí díl série. Příběh je rozvětvenější a bez předchozích dvou dílů by to člověku nedávalo moc smysl.


O vojenském létání píše tak dobře jako Saburo Sakai. Navíc neobvyklý pohled do zákulisí amerického vojenského letectva mezi lety 1945 až 1972.


Taková dobrá reklama na matematiku. Schovám pro syna až bude schopen takové věci pochopit a nadchnout se pro matematiku.


Technicky velmi dobře propracovaný román, autor velmi dobře věděl co che vyprávět.


Anotace odpovídá cca prvním 100 stranám. Kupodivu mě bavily i ty pasáže na pevnině (ty romantické i ty v admiralitě) a řekl bych, že tento díl patřil více Maturinovi. V poslední kapitole vstoupí Maturin na palubu lodi Indefatigable, která se vyskytuje i v románech o Hornblowerovi.


Hlavně jsem se dozvěděl o některých problémech z praxe a jejich řešení. Je moc dobře, že byly sepsány a tyto zkušenosti nebyly odsouzeny k zapomnění.


Jedna z prvních knih v mé knihovně. Pravděpodobně jsem ji dostal někdy na konci 80 let, když mi bylo cca 10-12 let. Vzpomínám si, že v té době mi nesedla, moc jsem ji nerozuměl a úplně jsem na děj povídek zapomněl (akorát setkání s medúzou mi něco říkalo). Nyní jsem si ji přečetl znovu a je mi jasné proč jsem ji jako dítě nerozuměl. Polovina povídek je nadprůměrných, ale je tam i několik, z dnešního pohledu, velmi slabých.


Klobouk dolů před autorovou schopností vysvětlit srozumitelně, na první pohled, něco tak složitého jako je šifrování a dešifrování bez složitých matematických zápisů.


Už jsem přečetl několik sovětských knih, u kterých byl problém s autocenzurou, takže jsem s tou knihou nějak neměl problém co se týká překrucování faktů a mohl jsem se soustředit jen na příběh. V knize jsou krásné ilustrace.


Knihu jsem nečetl samozřejmě celou, je to spíše učebnice, ve které jsem něco hledal. Nicméně na první pohled se jedná o dobrou učebnici včetně řešených úloh, které do VŠ učebnic vkládají skutečně jen autoři, kteří ví o čem píší. Těším se na Pohledy do minulosti elektrotechniky od stejného autora.


Tento román nemusel být vůbec sci-fi. Jeho ústředním tématem je totiž vyloženě americký spor o právu nosit zbraň. Místo sci-fi prvků, tam mohl být boj o schvalování nějaké zákona, který by vkládal do zbraní pojistku nebo tak něco. Každopádně jsem čekal něco ve stylu umíme vytvořit pole, které znehodnotí munici a sledujeme jak se bude měnit válčení. Místo toho se skutečně jedná jen o americké právo nosit zbraň. Nejcennější na tomto románu jsou dialogy zastánců práva nosit zbraň a jejich odpůrců, ty jsou velmi propracované a inspirativní.


Ve všech bodech souhlasím s Tomas@S a předmluvou recenzenta. Nejlepší jsou poznámky pod čarou doplněné až vydavatelem.


Hornblower se mi četl ždibec líp, navíc mi kapitán Aubrey připadal více jako sólista než týmový hráč. Každopádně pořád stále kvalitní námořní dobrodružství.


Vypadá jako sympatická učebnice. Na konci každé kapitoly je shrnutí toho, co byste si z ní měli odnést pomocí pojmů definovaných v kapitole. Obsahuje i vysvětlivky a rejstřík. Ty části co jsem četl byly napsány poutavě a neztrácel jsem pozornost.


Neřekl bych, že je příběh hlavně o Almayrovi, v příběhu je více hlavních postav, zejména těch s malajskými kořeny. Almayer je zde vykreslen jako prosťáček, který si během čtení nevyslouží žádnou čtenářovu sympatii. Zápletka je neočekávaně dobrodružná až se nedá věřit, že román byl napsán koncem 19. stol. Trochu mi to připomínalo J. Clavella, který psal o padesát let později.


Nemyslím si, že lze většinu mouder z této knihy, jak je mnohdy publikováno, přenést i na jiné lidské činnosti v současné době. Největší přínos myšlenek vidím v tom, jakým způsobem, prakticky vědeckým, jsou složité postupy a zásady převedeny do jasných pouček. V té době byly takové vědecké popisy známé pouze v antickém Řecku.

Jsem spokojen s množství informací, které mi tato kniha poskytla. Možná mohlo být míň politiky a více stavby a více mapek.


Bavilo mě to číst a určitě vyhledám i jiné autorovy knihy. Co se týká děje, tak kniha myslím dobře vystihuje životy lidí v soc. Československu - v románu jsou lidé takoví, jaký si je režim přál.
