Cyril Massarotto

Nové komentáře u knih Cyril Massarotto

„Tohle bylo... zvláštní. Chtěla jsem nenáročnou romantiku z prostředí online seznamky, abych si mohla odškrtnout položku z výzvy. No tak to se mi úplně nepovedlo. Dopisování tam bylo poměrně málo a zvrat a rozuzlení byly praštěné, překombinované a nereálné.“... celý text
— mekkejla

Láska na jedno kliknutí

„Mně se kniha moc líbila. Mám ráda dopisování dvou lidí. Jakmile se ale oba sešli, tak jsem byla úplně ztracená a říkala si, proč vlastně každý z těch dvou tvrdí, že ho ten druhý v restauraci opustil a byla zvědavá na rozuzlení. Konec byl ale moc povedený. Byla jsem sice naštvaná na Paula, že odešel, ale v zápětí jsem se dozvěděla, že to bylo naoko. Takže za mě super.“... celý text
— Liduka

Láska na jedno kliknutí

„Děj knížky je překombinovaný. Nejsem ale zvyklá nedočíst rozečtenou knihu a samozřejmě jsem chtěla vědět, jak to celé autor vymyslel, tak jsem ten příběh za 2 večery dala (od str.90 už to svištělo).“... celý text
— Unka

Láska na jedno kliknutí

„Když jsem po dočteni přemýšlela, co napsat, prošlo mi hlavou…. sněhová trubička… Bezpochyby vliv všudypřítomného adventu:D Jak ji posvátně zvedám z talířku, kde zůstává poprašek moučkového cukru, předníma zubama opatrně ulamuji první závit a ta křehkost se mi začíná rozpadat v drobných lístcích na jazyku. Pak přijde sníh, nejlépe tak, jak mě ho učila dělat moje kmotřenka - cukrářka, povznesený z přízemní sladké chuti pár kapkami citronové šťávy … Jednou jsem si ji dala v Lošticích v tvarůžkové cukrárně. Trosku mne udivilo, že není pocukrovaná, korpus byl víc slaný a místo sněhu - tvarůžková náplň. :C Nevím, jak člověk vypadá když se mu bouří chuťové pohárky, rozpadá nacvičený Pavlovův reflex a centrum chuti v mozku vyhlašuje revoluci, předpokládám, ze nic moc. Dostala jsem něco úplně jiného, než jsem čekala. Od tohoto veskrze francouzského svazku jsem chtěla dívčí román. Toho se mi dostalo a až na malé nesrovnalosti (kdo věší záclony u otevřeného okna?? Už jste někdy viděli plakat doktora (a ještě kardiochirurga) v nemocnici společně s pozůstalým??…) tak do poloviny příběhu. Pak přišel flashback a jedna nelogická náhoda střídala druhou a muj celkový dojem je dost rozpačitý. Mezi řádky jsem navíc cítila francouzskou afektovanost nebo možná nadměrnou sociální přecitlivělost ( hlavní hrdinku nikdo nepustil sednout v autobuse a to chudinka celou noc uklízela !!!!! nebo největší kamarádky z naprosto odlišných třídních skupin se opakovaně objímaly a jinak zdůrazňovaly jak skvěle souzní…) Knížka mne přiměla upéct na Vánoce kremrole minimálně ze tří dávek! Autor by byl jistě překvapen. Francouzi, kteří dali světu makronky, naše sněhové trubičky oceňují. Ač žádného z nich o svátcích nečekáme, chci podporovat tradiční české kulinářství. Když si budu vánoční sněhovou trubičku užívat, budu spokojena, že nás jako národ spíše charakterizují kremrole místo afektovanosti.“... celý text
— Dámaskloboukem

Láska na jedno kliknutí

„Mně se to líbilo, ten zvláštní nápad, jak dát dohromady své přátele, kteří už na lásku skoro věřit přestali. A ke konci jasně mezi řádky zaznívá, že nejdůležitější ve vztahu je porozuměni a duševní soulad než vnější vzhled. Vtipné, neotřelé a laskavé vyprávění o cestě za láskou v naší počítačové době.“... celý text
— Aneleh

Přejít na knížky autora