David Vaughan

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1966

Populární knihy

Slyšte můj hlas
Slyšte můj hlas
Sancta Familia
Sancta Familia
Bitva o vlny
Bitva o vlny

Nové komentáře u knih David Vaughan

Sancta Familia Sancta Familia

„Doslov a fotografie šťastné rodiny v předvečer zkázy zasáhnou mnohem více než čtení vlastní knihy, která není ničím víc, než multilingvním cvičením na téma běžné rodinné konverzace. Edice je nádherná, vpravdě kulturní počin.“... celý text
— jitrnic

Sancta Familia Sancta Familia

„Pamatujete si ještě na film Amélie z Montmartru? Na tu scénu, kdy Amélie najde v koupelně tajnou skrýš, v ní krabičku s poklady a v ní upomínky na dávno zmizelé dětství cizího člověka, který ale právě tímto nečekaným setkáním (skrze pohled na zdánlivě obyčejné předměty, které ale získávají hodnotu tím, že pro někoho kdysi dávno byli mimořádně cenné) přestává být cizí? Podobně pohnut a okouzlen jsem se cítil, když jsem obracel stránky knihy Sancta Familia. Samotný obsah knihy jistě není bezchybným literárním velevýkonem, je to prostě home-made knížka dospívajících kluků (byť velmi povedená!), kteří si pro pobavení své a svých blízkých hrají na spisovatele. Ale obrovskou emoční sílu má právě tím, že se nám takhle zpřístupňuje něco velmi intimního, a to právě svojí přirozenou nedokonalostí, právě tím, že se nejedná o knihu, která by byla tvořena s myšlenkou na veřejné publikování. Jako bychom sedli do pomyslného stroje času a cestovali v něm do už dávno zaniklých dob, abychom tam mohli zakusit atmosféru světa, který se po zkušenostech se šoa už nikdy nevrátí. Při čtení jsem ale nedokázal pouze rozjímat a dojímat se. Naopak. Často mi i běhal mráz po zádech při vědomí, že Welsovi sice vědí, že žijí v těžkých časech a že ještě těžší časy přijdou (nejsou to žádné bezstarostné „děti hrající si pod sopkou“), ale budoucnost v celé své hrůze si nedokážou představit – jak by taky mohli? Měl jsem zvláštní radost z toho, že jsem takhle navštívil právě rodinu Welsů. Loni jsem totiž četl paměti Šimona Welse, a mezi mnoha dalšími zajímavými větami četl i o naději, že „jeden každý člen každé následující generace bude pokračovat s psaním, s napsáním toho, co zažil, co vytrpěl a kdy se radoval.“ No, a právě kluci Welsovi jsou jeho vnuci! Takže svým počinem vlastně záměr svého dědečka splnili, nevědomky. Další předávání literární štafety přerušila nacistická brutalita. A možná i proto jsem rád, že jsem díky Maruščiným doporučením obě knížky (Šimonovu i kluků) četl, mám totiž pocit, že tím tak nějak (sice nedokonale, protože jen symbolicky) pomáhám splnit přání Šimona Welse, aby jeho svědectví nezůstalo uzavřeno ve své době, ale aby bylo mostem do jiných časů. A tohle jsou poslední věty celé knihy, které žádný další komentář opravdu nepotřebují: „Je to rodina, která se směje a moc dobře si rozumí, a která by se mohla navzájem sežrat, když se rozzlobí. Je to rodina, jak má být. Z budoucnosti nemusí mít strach, doufejme však, že záhy změní bydliště a bude nerušeně dále hrát tenhle divadelní kus.““... celý text
— mirektrubak

Slyšte můj hlas Slyšte můj hlas

„Po pozvolném začátku nečekaně působivé vyprávění o době, kdy sudetští Němci řešili svou národnostní otázku a naši zahraniční spojenci nevěděli co s námi, aby měli klid.“... celý text
— Riccia

Slyšte můj hlas Slyšte můj hlas

„Poslechnuto v podobě audioknihy a musím říci, že to byla opravdu skvělá volba! Výborně namluvená kniha, kdy atmosféru příběhu skvěle dokresluje a umocňuje to, že si v audioknize posluchač poslechne celou i řadu originálních rádiových projevů z úst rozvášněného Hitlera, Henleina či skleslého armádního generála Jana Syrového či samotný projev prezidenta E. Beneše. Ve mně to vyvolávalo opravdu silné emoce, které, troufám si tvrdit, kniha tak výrazně nenabídne. Místy jsem skutečně skoro nedýchal a vnitřně se hrozně pral s tím předem známým osudem naší země, kdy nás naši "spojenci" v podobě Británie a Francie doslova hodili přes palubu Hitlerovi, aby se o rok později sami přesvedčili, jak si Hitler vykládal a představoval mír v Evropě.“... celý text
— Bolomsson

Slyšte můj hlas Slyšte můj hlas

„Útlé, ale to nic neubírá na kvalitě tohoto textu. Kdo se chce přenést o téměř 80 let zpět a "nasát dobovou atmosféru" neváhejte a přečtěte. Nebude Vás to stát moc času, ale tu atmosféru pocítíte. O předválečném napětí na hranicích s Německem bylo napsáno spoustu děl. I tato kniha Vám jí přiblíží. Samotný příběh hlavního hrdiny je sice fikce, ale vykreslení mnichovského napětí je velmi, velmi povedené.“... celý text
— dalimoni

Přejít na knížky autora