Nové komentáře u knih Denis Demonpion
Houellebecq
„Hned v úvodu autor nastíní situaci jak by to asi vypadlo, kdyby se snažil o "oficiální" životopis Háčka. Nejenže by mu autor většinu seškrtal a prosazoval svou verzi, ale nejspíš by se snažil i vydání zabránit. Po několika desítkách stránek životopisu napsaného snad až příliš žoviálním stylem, jako by autor promlouval ke starému kamarádovi ze studií nad skelničkou docela slušného Chateau La Verriére, jsem nabyl dojmu, že měl autor jít cestou trnitější, to jest snažit se Háčka kontaktovat a snad dokonce se vystavit i nepřízni v podobě autorova nařčení ze zfušované práce a nakonec i zákazu vydání. Kniha by sice světlo světa nejspíš nespatřila (i když ono by to nějak dopadlo), ale za to by jeden nevyhodil víc jak čtyři stovky za tento snad až příliš podbízivý polotovar, který láká především fotografií švihácky kouřícího Háčka na přebalu. Je to tak jen další tuctový životopis známé osobnosti, v tomto případě spisovatele. Těžko říct, jestli z toho mála šlo vytěžit víc. Navíc životopis je určen širší veřejnosti, což je vždy značně limitující co do šíře a hloubky zpracování. Kdo požaduje, řekněme serióznější práci, ten by musel asi zapátrat na francouzských univerzitách, kde se to jistě jen hemží docenty a profesory s nálepkou Háčkolog a disertačními pracemi na téma Ejč.“... celý text
— puml
Houellebecq
„Pečlivě vyrešeršované dílo, napsané mírně bulvárním tónem, který se k provokatérovi a mediálnímu masážistovi Houellebecqovi výborně hodí. Perfektní pro lidi, kteří od něj nic nečetli a rádi by se seznámili.“... celý text
— Oksalakka
Houellebecq
„Dočetla jsem do poloviny, dál už jen listovala (a znovu pro sebe otevřela otázku, proč vlastně některé životopisy čtu). Informací na takové množství stran pramálo a vlastně se pořád opakují - rodiče podle M.H. nemožní a zaslouží si být předčasně literárně pohřbení ("za trochu lásky šel by světa kraj", chudáček...), povolání ajťáka, póza jako základ veřejného vystupování, láska ke psu pro nepejskaře až perverzní a jiné lásky dočasné, vzdělanost v přírodních vědách, sociologii aj. respektuhodná a empatie nula, nakladatelské tanečky zvládnuté, zábavné momenty - změna roku narození, vlastní vražda na stránkách románu, islám jako (ne)téma, neustálé kmitání mezi provokací a mainstreamem, kritické reakce tu a tam nekonzistentní stejně jako M.H. sám... Pro mne je to pořád do jisté míry "wow" autor, i když Podvolení jsem nedočetla a vrcholy zůstávají Platforma a Serotonin... A v nejbližší době se vrátím k Možnosti ostrova, ta mě velmi bavila.“... celý text
— petrarka72
Houellebecq
„Tenhlecten Démon(pion). V originále kniha vyšla s podtitulem: LA BIOGRAPHIE D'UN PHÉNOMÈNE. Asi tak. No, autor nenechá na chudákovi Mišelovi nit suchou. Ale je Houllebecq vlastně takový chudák? Možná Demonpion má pravdu, asi to bude zvíře, asociál a trochu vlastně svině. Kniha postupuje chronologicky podle knih autora a jeho manželství a snaží se vykřesat z minima informací maximum. Co si budeme namlouvat, dalo by se to jistě seškrtat tak na třetinu. Je nicméně zajímavé, že z toho vyšla knížka, kterou by mohl napsat sám autor, pokud by jen chtěl (tak je to čtivé!). Ten si ale raději zapálí a bude se tvářit, že čumí do blba (hlavně aby u toho dobře vypadal). Nahlédnutí do fungovaní francouzského literárního provozu a letmý popis Houllebecqových soudních kauz poukazuje na trochu jiný level, ve kterém se literatura v zemi galského kohouta pohybuje. Houllebecqa mám ale po přečtení tohoto spisku pořád rád, aneb „c'est la vie – co nadělám!““... celý text
— vito_s
