Oksalakka komentáře u knih
Nic moc i na prvotinu. O to víc potěší, jak se autorka svými dalšími díly dokázala pronikavě zlepšit. Pomohl by nějaký ten betačtenář, minimálně k vychytání kiksů - například když chcete někoho vyprovokovat, nehodíte mu ručník, ale rukavici. Pro mě je tahle kniha sběratelský počin - abych měl komplet Trpkovou. Jinak vážně slabota.
Přečteno jedním dechem. Příběh, který ve vás bude dlouho rezonovat. Nejlepší Mo Hayder.
Tohle rozhodně není čtení pro zábavu. Hutný psychothriller s atmosférou podobnou Laskavým bohyním. Rušila mne dějová linka Lexie. V kontextu ostatních knih Mo Hayder mírně slabší.
Lehká humoristická detektivka, výborné povyražení psané inteligentním jazykem. Škoda, že BB/art vydal jen 2., 4. a 5. díl.
Četlo se mi to trochu hůř než Šepot z lesa nebo Zvedá se vítr, přece jen těch dějových linií bylo možná maličko moc. Odkazy na předchozí knihy i jiné autory potěšily. Z celé volné trilogie mě nejvíc bavila kniha Zvedá se vítr, ale Tři Sekery pořád velmi slušný nadprůměr.
Jeden z nejlepších českých psychothrillerů za dlouhou dobu. Ano, mohlo to být trochu méně ukecané. Ano, některé motivy mi přišly trochu umělé. Ale i tak to bylo naprosto strhující a ukažte mi někoho, kdo v sedmadvaceti letech vystřihne takhle dobrý thriller. Za mě skvělé počtení a jednoznačné doporučení.
Roste nám tu česká Tana French. Říkal jsem to už u Vesnice a to jsem netušil, že Vetřelec bude mít v sobě celkem dost motivů z Frenchové Ztraceného přístavu. Celá trilogie je dobře nadávkovaný mix příběhu detektivního týmu a příběhu zločinu. A ten konec! TEN KONEC!!! Souhlasím s kolegyní petrarka72 - antická tragédie.
Takhle mizerného Reachera jsem ještě nečetl. Osekaný jazyk, halda motivů naházených na sebe bez ladu a skladu, přijde mi, jako by to napsala nějaká levná umělá inteligence. Ani ta akce mě už moc nebavila. Možná nastal čas, aby se Reacher usadil...
Parádní mnohovrstevnatý příběh, něco jako kdybyste zkřížili některý z románů Donny Tartt se Spolčením hlupců. Leckterá Rudiho promluva by mohla z fleku soutěžit s výrony Ignáciuse Reillyho. Bizarní norské příběhy mi prostě sedí. Škoda jen na Argo docela odbyté redakční práce, v textu je spousta chyb.
Takový mix Dextera, Carla Hiaasena a Míň než nula od Bretta Eastona Ellise, mrazivý a přitom proklatě (až leckdy krutě) zábavný komentář fungování Los Angeles a hollywoodské mašinérie. Dobrá znalost americké popkultury výhodou (a koho neznáte, toho si vygooglíte). Snad jen ty rozhovory před likvidací Goldbergovi nepohodlných lidí byly občas až moc natahované. Rozhodně doporučuji!
(SPOILER) Asi nejslabší Carter z toho, co jsem zatím četl. (Příliš) velkou část knihy tvořily procedurální záležitosti o kompetencích mezi FBI a LAPD a když už se děj rozjel, začali nejspíš Cartera buzerovat, že už by měl odevzdat rukopis, tak to narychlo utnul. Jako kdyby vám v půlce filmu Zachraňte vojína Ryana řekli: hele, tak Ryana najdou, pak je poslední přestřelka, kde kapitán Miller umře, konec, čau. Škoda, postava vraha byla vynikající.
Tohle mělo zůstat v archivech, pro mne jednoznačně nejslabší May. Ještě, že se od té doby naučil psát a konstruovat zápletky.
Po dost hrozném Muži bez tváře jeden z lepších Mayů, s trilogií z ostrova Lewis a Karanténou možná jeden z nejlepších. Mackenzie, Cleland, Ana i Cristina jsou hodně zajímavé postavy, jejich interakce a prostředí přebijí předvídatelnost zápletky. K tomuhle se v budoucnu určitě ještě vrátím.
Tisíc stránek nebyl dobrý nápad. Tenhle rozsah funguje v příbězích typu Kryptonomikonu od Stephensona nebo Toho od Kinga, což jsou obrovská klubka dějových linií, motivů, zvratů, zákrutů a oboje to navíc odsejpá jako film od Ritchieho. Tohle Neklidná krev nemá. Příběh je dimenzován zhruba tak na 500 stran (což je rozsah prvních dvou Galbraithů, Kukačky a Hedvábníka, kde se navíc Rowlingová mohla spolehnout na perfektní znalost prostředí hudebního a vydavatelského průmyslu, čehož hojně využila ke skvělým sarkastickým postřehům) a dvojnásobnou délku prostě neutáhne. Rowlingová je pořád dobrá vypravěčka, ale už by to chtělo změnit prostředí, změnit dynamiku: už pátou knihu se vrací k tématům Cormoranova zranění ve válce, vztahu s otcem, vztahu s matkou, vztahu s Charlotte a moc nového do toho nevnáší, začíná to být ohrané. Cormoran a Robin kolem sebe pořád krouží, pořád a pořád... ať už si konečně proboha zašukají! Ale hlavně: krátit, krátit, krátit!!!
Šestý díl The Ink Black Heart si samozřejmě přečtu, ale nebudu se na něj tak těšit jako třeba na Ve službách zla.
Telenovela ze zločineckého podsvětí. Říkám si, jestli je to tak plytké proto, že autorka chtěla zdůraznit plytkost života gangsterské rodiny nebo prostě proto, že píše plytce. Ať je to jak chce, četlo se mi to blbě. Všichni se neustále královsky baví, jsou to správní chlapi nebo ženské, jeden za druhého by dýchal, nikdo si nenechá nakecat žádné nesmysly a tyhle nebo podobné věty tvoří zhruba 70% knihy. Když se proklestíte tímhle balastem, dostanete nevynalézavou gangsterskou ságu z Londýna. Druhá hvězdička je za to, že se na posledních stranách konečně začne trochu něco dít.
Pečlivě vyrešeršované dílo, napsané mírně bulvárním tónem, který se k provokatérovi a mediálnímu masážistovi Houellebecqovi výborně hodí. Perfektní pro lidi, kteří od něj nic nečetli a rádi by se seznámili.
Čtete rádi o druhé světové? Tohle vám nesmí uniknout. Pro mne skoro na úrovni Laskavých bohyní, určitě v top 10 válečných románů. Strhující mnohovrstevnatý příběh o tom, jaké je válka svinstvo a jaké kořeny může mít někdy odvaha.
Klobouk dolů, takhle jsem se u českého autora naposledy bavil při Stančíkově Mlýnu na mumie. Dobrá, jsou tam skvělé hororové scény a atmosféra správně houstne, Kafka by měl asi radost a Murakami nejspíš taky, ale mě nejvíc dostal humor, který se vine celou knihou, párkrát jsem si pořádně zařval smíchy. Autorka také udržuje čtenářovu pozornost různými fígly, nahodí například nejdřív výsledek nějaké situace a pak se vrací k tomu, co k tomu vedlo... mám rád příběhy, které čtenáře nutí přemýšlet a nevodí ho za ručičku. Tahle kniha nebude pro každého, ale spousta lidí se jí určitě nechá pohltit jako podzemním jezerem mrtvoslizu...
To MonkeyMarty: Knihou poplivala hroby vězňů v Jáchymově?! Kristepane. Doporučuji omývat určité části těla vlažnou vodou...
1040 stran blaha, které rozhodně nedáte na jeden zátah (a kdo jo, tak před ním udeřím třikrát hlavou o zem). Nejde o délku, ale o extrémní hutnost textu, kde je vaty pomálu. Přihoďte několik proplétajících se dějových linií a solidní ukotvení v realitě, které (alespoň mne) nutilo neustále si dohledávat věci a vedlo k dalším objevům, jak třeba film Kód Enigmy o Alanu Turingovi. A neustálá otázka - opravdu se to stalo nebo si to autor vymyslel? Nádhera, nádhera, nádhera. Jdu hned číst dalšího Stephensona.
V podstatě komorní příběh o globální události, navzájem propletené osudy několika lidí, které zásadně ovlivní nevysvětlitelné zmizení členů rodiny nebo přátel. Autor je Američan, takže se hodně akcentuje víra a kulty. Akceptujte tohle, nečekejte akční sci-fi a počtete si. Po všech zombárnách, epidemiích, vyvražďovačkách a hořících lidech je to lázeň pro duši. Několikrát jsem si při čtení vzpomněl na Stehlíka od Donny Tartt.