Oksalakka komentáře u knih
"A tahleta zbraň způsobí, že se ti desettísíckrát zvětší varlata!" (vystřelí do nebe, za chvíli spadne letadlo)
"Co blbnete? Neumíte lítat nebo co?"
"Néé, normálně v pohodě si letíme a najednou se pilotovi strašně zvětšily koule! Asi desettisíckrát! Vůbec nedošáh na knipl!"
Komiksový punk s tak infantilním humorem, že jsem občas pořádně valil oči. A samozřejmě se ukrutně bavil. Několik dílů budete možná znát z prvních čísel časopisu CREW. Skvěle vypravená kniha a výborný překlad. Jediné, co mi úplně nesedělo, proč vlastně překládat název Tank Girl do češtiny ...
Řeknu Vám to asi takhle: začal jsem číst v osm večer a skončil druhý den ve dvě odpoledne. Nešlo přestat a to jsou to povídky. Čtenářský zážitek roku 2020. Nějaké dotazy?
Přijde mi, jako by to byla spíš trochu rozšířená synopse než hotová kniha. Kdyby si s tím Harris dal víc práce a trochu ty kosti obalil masem jako u lecterovských románů, byla by to možná i pecka. Ale zase, třeba naběhli z nakladatelství: "Harrisi, už jsi 12 let nic nevydal, máš tu smlouvu, koukej něco navalit." "No, chtěl jsem si s tím ještě 8 let hrát, ale dobře, no." Taky nesmíme zapomínat, že v rok dokončení knihy bylo Harrisovi 83 a ne každý spisovatel dokáže slušně psát i ve vysokém věku jako třeba Bradbury nebo Pohl. Závěr: číst se to dá, ale nečekejte pecku jako Mlčení jehňátek.
Ona ta kniha asi dobrá bude, ale je to tak strašně blbě přeložený, že jsem nedočetl ani k razítku knihovny na straně 17. Když Vám nedávají smysl celé věty, někdy (ale jen někdy!) smysl chytíte, když si zpětně přeložíte ustálené slovní spojení a v češtině máte zřetelně anglický slovosled, s láskou si vzpomenete na prznitele Kinga, Simmonse a Strauba - překladatele Ivo Reitmeyera, který často ustřelil, ale aspoň mu to dávalo ten smysl. Teda většinou. Hnus fialovej. Fuj!
Jsem fanoušek seriálu Přátelé, v devadesátých letech a na úsvitu milénia jsme je ve videopůjčovně v Čase v Karlových Varech sjížděli všichni (díky, Františku), takže tahle knížka byla víceméně povinnost. Nečekejte ale veselé historky z natáčení (jsou tam, ale není to primárně o nich), je to v podstatě kronika (změn) televizní zábavy od osmdesátých let až po současnost. Autorka sleduje seriál od doby, která předcházela vzniku až po dnešek, vše v dobových souvislostech.
Znamenitě beletristicky zpracovaná situace kolem vzniku Státu Izrael a poměrně klíčové role Československa v tomto dění. Několik dějových linií sleduje: židovské uprchlíky na jejich cestě Evropou od masakru v polských Kielcích až do cíle, Jana Masaryka, Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského a další aktéry neodvratného komunistického puče, české, anglické a americké tajné služby, příslušníky z Palestiny stahujícího se britského vojska a židovské letce při jejich úsilí dostat do Izraele letadla z Československa a bránit se.
I když víme, jak vše dopadlo, napětí je téměř hmatatelné a knihu jen tak neodložíte. Však také Jiří Šulc není žádný debutant, vzpomeňme jeho skvělou knihu o atentátu na Heydricha Dva proti říši, válečné Operace Stonewall a Operace Bruneval nebo předmnichovské Zrádce.
Román se věrně drží historických událostí (a kde se mírně odchyluje, to vám autor prozradí v doslovu) a ve svém žánru patří jednoznačně ke špičce. Čtěte.
Hluboké, vrstevnaté drama nejen o utrpení v japonském zajetí při stavbě železnice v siamské džungli. Dějem se proplétají příběhy několika hlavních postav s motivy nenaplněné lásky, osobních úspěchů i selhání. Velmi silné. Man Booker Prize 2014. Čtěte.
Asi takhle ... debut - zajímavé téma - hodně nastavovaná kaše - neurazí - neřvete blahem. Prostě přečtete, vrátíte do knihovny, brzy zapomenete.
I když většinu motivů znáte z předešlých románů Frenchové (nejvíc asi z Podoby a Místa pro tajnosti), stejně vás to sejme. Věřte mi ;) Pomalý hutný psychologický thriller, jedna z nejlepších věcí, které jsem tenhle rok četl.
Tak jsem si opět ověřil, že bych byl špatným buddhistou, protože jsem ohledně téhle knihy měl očekávání. Čekal jsem hutnou akci nabitou hláškami typu Kopřiva, Kotleta, Kulhánek. A to Lars není. Ovšem pozor, nejsem zklamán. Je to dobře napsané, pointa není špatná, humor tu je, Lars je drsnej, ale férovej sympaťák, myslím, že bysme asi na panáka zašli. Nejvíc ze všeho mi Grisovy dosavadní dvě věci připomínají finkovky od Jaroslava Velinského. Kdybych nevěděl, že tvůrce Oty Finka je bohužel už pár let na pravdě boží, vrtalo by mi hlavou, jestli si náhodou nestřihnul vedlejšák. Pane Grisi, to je lichotka, mimochodem. Jen tak dál, pište, já to budu číst ;)
Dominu se naštěstí nepodařilo zavraždit tenhle skvost tmavou a zájem naprosto nevzbuzující obálkou (téhle knihy si v knihkupectví opravdu nevšimnete), takže mi padla do ruky a díky za to! Skvělý psychothriller s hodně překvapivou pointou. První setkání s autorkou a musím říct, že velmi vydařené, hned si jdu pro její další věci.
Kingovy kratší práce v knižním formátu (Colorado Kid, Gwendy) mne moc nedostávají a Povznesení není úplně výjimka. Líbí se mi to, má to atmosféru, ale povídka středního rozsahu za 230 korun ... no. Hm. Ehm.
SPOILER! Coben je zvláštní autor. Zhruba ve dvou třetinách knížky vám dojde, že to bude zase další standardizovaná zápletka, konec bude jako ve spoustě jiných Cobenů přestřelka na chatě u odlehlého jezera, ale stejně to dočtete a pokud je to možné, okamžitě sáhnete po dalším. Protože Coben umí skvěle vyprávět. Opravdu skvěle. Je to jako když si povídáte s dobrým kamarádem, se kterým si říkáte i tajnosti. Takže si jdu hned sehnat další knihu :)
Coben je v podstatě takový verbální kokain.
Lepší než Misterioso, víc akce i humoru, líp to drží pohromadě. Konec poněkud přestřelený, ale budiž. Začíná se to blížit lepším věcem od Maj Sjöwallové a Perra Wahlöö.
Nebylo to úplně marné, je vidět, že autor se teprve zastřeluje. Dejte mu ještě šanci, další díly jsou lepší. A pusťte si k tomu toho Theloniouse Monka, dochutí to atmosféru ;)
Přečteno po Stehlíkovi. Představte si Jako zabít ptáčka o 50 let později, s dokonale vykreslenou atmosférou, docela solidně akčním závěrem a to celé říznuté Gillian Flynnovou. Jestli tahle paní něco umí, je to zatáhnout Vás do svého světa. A nepustit.
SPOILER! Je to v podstatě čtyřka k sérii s Billem Hodgesem a první půlka je rozjetá dobře, veškerá tragédie obviněného z brutální vraždy je vykreslená mistrně. V druhé půlce King bohužel opět sklouzává do bažiny vnitřních monologů a dialogů, ve které utopil Konec hlídky. Dočetl jsem se zaťatými zuby. Většinu Kingů čtu a budu číst víckrát, ale k tomuhle se už stoprocentně nevrátím.
Tahle kniha je takový zhuštěný Simmons v jednom svazku. Kdo tohohle pána čtete trochu víc, víte, že značná část jeho knih jsou rozvinuté rané povídky, že je mistrem paralelních světů a alternativní historie, že umí do příběhu vplést sci-fi motivy tak přirozeně, takže mu na to skočí i lidé, kteří by se jinak "fantasmagorií" nedotkli ani dva metry dlouhou tyčí. SPOILER! V Pusté duši máte nádhernou hororovou scénu, která jako by vypadla z Hladových her. Postavy a události, které později (to mi nikdo nevymluví) použil ve své detektivní trilogii. Při čtení jsem zavzpomínal na Hyperion, Fázi gravitace, Black Hills, Píseň Kálí a zhruba polovinu jeho povídek. Přes to všechno (nebo možná proto) příběh parádně funguje, je to takový příliv a odliv krutosti a něžného, chladu a vášně, naděje a zoufalství. Litoval jsem, že to nebylo delší. Vyzdvihnout musím také parádní sevřený "T602" design knihy, který dojem ze čtení velmi trefně dotváří. Bravo, Mystery Press, za mne 6 hvězdiček.
PS: A dozvíte se, proč je Vanni Fucci v pekle ;)
Fantastické! Snese srovnání se Svědectvím od Kinga nebo Dnem trifidů od Wyndhama, na rozdíl od uživatele sioux pro mě tam ten idealismus byl plus, neboť zákeřných, krutých a hnusných knih s nálepkou "realistický" mám už totiž opravdu plné zuby ... Deona Meyera mám hodně rád už za detektivní sérii s Bennym Griesselem a Horečkou u mne postoupil na ještě vyšší level ...
Z přebalu knihy: "Jo Nesbø bude závidět!" Chacha. Dobrý vtip. Tuhle příšernost jsem dočetl se zaťatými zuby, přišlo mi, jako kdyby to napsal gymnazista, který ví, že existují detektivky, mají nějakou zápletku a také postavy, které spolu nějakým způsobem reagují - a pokusil se to neobratně napodobit. Výsledek je občas až nechtěně komický. Amatérské chyby typu: "Sundal si sako, odložil jej na postel a navlékl si rukavici. Klekl si před záchod na tvrdé dlaždice a strčil do něj ruku. Zatímco mu voda smáčela sako až k lokti ..." jsou už jen pecičkou na dortu uplácaném z pilin a odpadků. Další díly rozhodně vynechám.