Ed Viesturs

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1959

Nové komentáře u knih Ed Viesturs

Na vrchol žádné zkratky nevedou Na vrchol žádné zkratky nevedou

„Knihy s horolezeckou tematikou a o dobývání vrcholů, zejména těch himálajských, patřily vždy k mé hodně oblíbené literatuře. V mládí to byly knihy Arnošta Černíka, přičemž jeho tenoučká „Hora smrti“ o prvních výstupech na Nanga Parbat je asi mou největší srdcovkou, hltala jsem knihy Josefa Rakoncaje, Reinholda Messnera nebo Maurice Herzoga. K téhle literatuře mám vztah asi i proto, že jsem jako hodně mladá zkoušela trochu lézt (opravdu jen trochu, Černolice, Mšeno), jenže to byly dávné dřevní doby; tenkrát jsme si ještě uvazovali na prsou úvaz pomocí dračí smyčky (ha, ha…), kdepak dnešní sedáky s karabinami… A pak samozřejmě mé milované Vysoké Tatry, tady už jen vysokohorská turistika, ale i tak mi dnes vzpomínky na moje tehdejší túry způsobují závratě. Já mám dneska závrať už na čtvrtém špršlíku žebříku! Dnes už jen pěkně bezpečně po turistických značených cestách, žádné propasti, i když tu a tam nějaké lehčí řetězy přece jen dám... a vždycky si pak řeknu, hmmm, tak to bylo už naposled! Životní příběh Eda Viesturse je obdivuhodný, nejen jeho výkon – slezení všech čtrnácti osmitisícovek, tzv. Koruna Himálaje, bez umělého kyslíku, ale obdivovala jsem jeho životní přístup, jeho cílevědomost, pracovitost, a v horách kamarádství, nekonfliktnost a také určitou opatrnost se zásadou „vylézt na vrchol je možnost, vrátit se povinnost“. A přesvědčení, že i těsně před vrcholem se má člověk otočit a vrátit, když čas (tzv. čas otočky) nebo instinkty velí, že jít dál není bezpečné. Asi nejemotivnější bylo opětovné přiblížení tragédie na Mount Everestu v roce 1996, kde byl Ed přímým účastníkem. Jeho popisy událostí jsem prožívala se zatajeným dechem a husí kůží. Četla jsem Jona Krakauera („Peklo blízko nebe“) i obhajobu Anatolije Bukrejeva („Výstup, aneb ctižádost pohřbená na Everestu“), viděla film Everest z roku 2015. A znovu jsem se teď při čtení neubránila dojetí při popisu posledních chvil Roba Halla, Scotta Fischera a dalších. Když čtete popisy výstupů na osmitisícovky z pera Eda Viesturse, už se nikdy nezeptáte, a to tam někdo nemohl vylézt a zachránit je? Ne, nemohl, takové ve velké většině prostě himálajské vrcholy jsou…“... celý text
— Rade

Na vrchol žádné zkratky nevedou Na vrchol žádné zkratky nevedou

„mám pocit, že jsem koupila manželovi v nějakém výproději. A teda hodnotím jako skvělou investci...už dlouho jsem nečetla knížku, kde bych byla tak spokojená. Jakože fakt. Plnotučné čtení. Ed není neznámější superstar. Působí skromně, jako protipól ke svým výkonům zdůrazňuje bezpečnost jako prioritu. Kromě sportu je pro něj rodina vším. Navzdory tomu ale jasně chápeme, že jde o prfekcionistu :) odhodlaného, cílevědomého. Už od mala. Brigády, snaha o veterinu, opakovaně přijímačky, až dosáhl svého snu. (dokonce jako jeden z nejlepších) Pak touha stát se průvodcem na Mt. Reinier...nevyšlo to jednou ? musí to klapnout. Ed si jde za svým. Jako buldog. Popadne příležitost za paččesy anepustí. A zároveň je pořád milý, slušný, poctivý. Knížka je takovým jeho životopisem, rychle pochopíme příjmení Viesturs - jako většina správných američanů, i Edovi rodiče pocházejí ze starého kontinentu - - Skandinávie a Pobaltí ( otec z Estonska). Pak nás provede dospíváním, mládím a a pk už se hrneme himalájským snem. Ed celý ten cirkus podává opět jiným úhlem pohledu. Nabídne svůj podíl a vzpomínky i na známou Everestskou tragedii v 1996. Potkáme s ním celou plejádu velikánů vysokohorského lezení. Ráda jsem se seznámila s dalšími borci, co kolikrát nestojí v popředí zájmu médií a nejsou hlavími celebritami, i když podávají rovnaké výkony. A s mnohými se i rozloučíme. Líbil se mi jeho pohled na věc, jak se snažil přiblížit i zákulisí celého toho cirkusu. Více čtenářům - laikům objasnit, co to je ta výškoná nemoc, jak se projevuje otok mozku, proč vznikají trombózy a následně embolie. Prakticky objasní, jak je to s dehydratací, pojídáním sněhu. Jak je to s jídlem, že ne jen gely je člověk živ. A pokud jste nevěděli, jak takový horolezec se všemi mnohými vrstvami oděvu vykonává velkou pořebu, nebo si nasazuje mačky v palčákách, tak teď už to víte. I to, že tyčky do rajčat můžou zachraňovat životy. Ed píše tak mile a čtivě, že mu člověk odpustí spoustu věcí. Ano, jeho výkony jsou obdivuhodné. Jednak dostal výborné fyzické predispozice, jednak na své kondici a snu tvrdě makal. Vyydřel si vše, včetně sponzorů svých snů. Ale i když celou dobu zdůrazňuje svůj respekt k horám (heslem svého prvního šéfa : "můžeš milovat hory, ale ony nemusí milovat tebe") přeci jen místy je to masokombinát. Ano, duální výstup - respekt. Chápu, aklimaizace je aklimatizace, tak proč toho nevyužít ? ale ...přeletovat si mezi kopečky vrtulníkem...trochu snižuje tu hodnotu. Sousta lidí na to nemá ( i když Ed tvrdí, že je to levnější než se tahat s karavanou nosičů :)) a pro mě, jako laika, má pořád věší cenu takové to klasické šlapání po nožičkách... Jak jsem ale zmínila před chvílí, stylem psaní to Ed narafičí tak, že to čtenáři ani nepřijde nepřirozené. Jasan, no proč by to tak neudělal ? 2 kopečky za 14 dní, a pak ještě odletět domů. (hmmm, a když je to tak skvělé a levné, proč to teda tak nedělají všichni ?) Ale..je to jeho volba. Dost výtek, za mě výborná knížka a všem milovníkům lezeckého sportu a Himalájí obzvlášť doporučuji.“... celý text
— haki34

Na vrchol žádné zkratky nevedou Na vrchol žádné zkratky nevedou

„Výborná kniha! Eda by snad chtěl mít doma každý :D. Vřele doporučuji k přečtení i těm, kteří nelezou. Kniha je hlavně o životní touze a těžké cestě k jejímu naplnění - je to pohled tak poctivého dříče, vysoce morálního člověka, který nic neošidí, lidský život je mu nadevše a pro jeho záchranu nikdy nezaváhá ani vteřinu, milujícího manžela a otce, parťáka, kterého je výhra mít po ruce! Člověk hodně věcí pochopí. Přínosný náhled nejen do světa zóny smrti a také vysvětlení řady tragédií, které si hory vyžádaly“... celý text
— Ada0004

Na vrchol žádné zkratky nevedou Na vrchol žádné zkratky nevedou

„Knihy z horolezecké oblasti mám ráda. Většinou jsou opravdu výborné!!! A těší mě, že Ed se zabýval např. i tím, jak se člověk cítí v různých nadmořských výškách :-)“... celý text
— Netopyr07

Na vrchol žádné zkratky nevedou Na vrchol žádné zkratky nevedou

„Kniha je příjemně napsaná, už jsem četla Bukrejeva a Krakauera, tak už se s pár lidmi i prožitými událostmi znám, a zde byli zase z jiného úhlu pohledu. A ačkoliv má Ed nejvyšší předpoklady být mým nejsympatičtější hrdinou (už jen to, že se stal veterinářem, jeho pokora k horám a v horách, a k ostatním kolegům), jaksi se nestalo. Něco mi na něm prostě vadí. Možná kdyby ho člověk znal osobně... Ale tady ty sympatie prostě nějak nepadly. Každopádně kniha je zajímavá a jeho styl života mě fascinuje (ne že bych po něm toužila:), už jen to jak tito lidé v klidu cestují sem a tam. Nějaký lehký trek v Nepálu bych si přála zažít, ale vzhledem k tomu, že nedokáži cestovat s takovýmto nadhledem a lehkostí, tak tyto cesty pravděpodobně budu zažívat jen na stránkách knih... Kdo má rád hory, bude s knihou spokojen.“... celý text
— Nevr

Přejít na knížky autora