• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Éléonore Devillepoix

Bezvětrné město. Kniha První

„Od tejto knihy som nemala žiadne očakávania a tak ma veľmi príjemne prekvapila. Už samotná Hyperborea je veľmi zaujímavá, veľmi sa mi koncept tohto mesta páčil. Aj to rozdelenie poschodí, cestovanie pomocou korytnačiek... Postavy sú tiež skvelé, Lastyanax, Arkin mentor, je spočiatku možno trošku upätý, ale jeho kapitoly ma bavili. Ale tie Arkine boli o trošku lepšie, čo som úprimne nečakala, keďže má len trinásť rokov. Ale jej povaha bola taká svieža, vtipná, konečne nejaká postava, ktorá sa nechce učiť a nechce v sebe prebudiť nejaké supersily. Aj keď jej mentorom by som veru byť nechcela. A do toho má príbeh ešte aj detektívny podtón, kedy sa obaja snažia prísť na to, kto vraždí ministrov. Ináč je to viac politické, nejaké boje tam nie sú žiadne, ale napriek tomu je to celkom napínavé a príbeh som si naozaj užila. Teším sa na druhú časť, ktorá je zároveň aj posledná a snáď sa do nej čoskoro pustím (skôr ako zabudnem, že čo sa dialo v tejto).“... celý text
— Deia

---

Bezvětrné město. Kniha Druhá

„Druhý díl se mi líbil o dost víc, než první. Zaujalo mě, jak se autorka vracela příběhem do minulosti a rozkryla tím mnohdy netušené informace, které se pospojovaly a propojily se zápletkou z prvního dílu.“... celý text
— jancapen

---

Bezvětrné město. Kniha První

„Nebylo to špatné, ale týden po přečtení, už jsem si skoro nebyla schopná vybavit název knihy (což trochu o něčem vypovídá). Nicméně pozitivně hodnotím krásnou obálku a to, že má série jen dva díly :-D.“... celý text
— jancapen

---

---

Bezvětrné město. Kniha Druhá

„Druhá kniha navazuje přesně na první. Víc se tu dozvídáme o minulosti určitých postav, které se nejvíc zasloužily o momentální dění. Některé informace byly řečené už dříve nebo částečně nakousnuté, ale velká část z nich byla teprve nyní překvapením. O akci rozhodně nebylo nouze, protože se v podstatě neustále něco dělo. Nicméně ne vždy mi to přišlo tolik uvěřitelné a věrohodné. Jakože se někteří lidé pohybují městem, přestože se po nich pátrá a zdržují se na místech, kde by je snadno objevili. Při čtení jsem nikdy neměla pocit, že by město mělo být tak velké, aby se tam dokázali skrýt. Jejich odvetné akce byly rychle naplánované, pocitově zjednodušené a zvládnutelné s minimem účastníků. Což bylo trošku divné. Přes hodně originální svět (plný mixu magie a technologií) a celkovou tématiku jsem občas bojovala s pojmy orichalk, adamant, živazur a dalšími. S jejich využitím a vlastnostmi. Někdy jsem měla pocit, jakoby si některá tvrzení o těchto věcech protiřečila. Ale možná to byl jen můj dojem, protože jsem ve vlastní hlavě tyto předměty nedokázala dostatečně zpracovat. O to víc mě mrzí, že mám pocit, že tomuto světu úplně nerozumím. Ani samotná magie mi nešla do hlavy. Mohou ji používat kdykoli a jakkoli nebo k tomu potřebují ty pečetě, které zmiňují? Mám takový dojem, že asi tak polovinu fungování daného světa prostě nechápu. Nicméně druhá kniha bylo rozhodně lepší, zajímavější, akčnější. Zvratů nebylo málo, celý děj plynul hezky a každý detail hezky zapadl na své místo. Spousta z toho byla neskutečně provázaná. Se závěrem a dokonce i epilogem jsem byla vskutku spokojená a zakončení celého příběhu tak udělalo pěkný dojem celistvosti s nádechem toho, že by přece jen ještě konec být nemusel.“... celý text
— luculi

---

Bezvětrné město. Kniha První

„Nový fantasy příběh, který se odehrává ve městě vystavěném v několika úrovních. Od těch nejchudších až po nejbohatší, nejvyšší úrovni kouzelníků. Toto město je jimi chráněné. Ale jako v každé společnosti i zde žijí lidé bažící po moci a bohatství. A pokud čekáte, že kouzelníci díky své moci budou společenství prospěšní a bude se všem díky nim dobře žít, jste na omylu. Život na spodních liniích je zrovna moc netrápí. Postavy odpovídají svému věku. Tudíž mladí se chovají jako puberťáci. Studují, přátelí se či naopak šikanují ostatní. Jsou impulzivní a pořád se nějak předvádí. O to víc je pak úsměvné, když jim někdo srazí hřebínek. Arka má třináct, něco už zažila, umí se o sebe postarat, ale na druhou stranu je lehce negramotná a trošku línější na učení. Jak se říká, má spíš školu života. Lastyanax má devatenáct. V den ukončení studia zemře jeho mistr. Tudíž se stává mistrem on a navíc musí zastoupit i jeho křeslo v radě kouzelníků. Je příliš mladý na tolik povinností, ale má v hlavě. Jenže politika a intriky nejsou jeho silná stránka. A je tu samozřejmě spousta dalších zajímavých lidí. Nicméně žádní hrdinové, nepřemožitelní, zachránci světa. Prostě jen obyčejní smrtelníci. Fantasy tu připomíná víceméně jen používaná magie (a to ještě minimálně). Po celou dobu neopustíme město. Hlavní slovo má politika, intriky, boje o moc a občasné zmínky o dění za hranicemi města a v nějakých koloniích. Díky tomu si nikdo ani nemůže pořádně udělat představu o tomto světě. Někde daleko probíhají boje a válečné manévry. Občas autorka zmíní Amazonky, Themiscyru a další místa, ale to je tak všechno. Jako dopravní prostředky tady používají želvy, což mi přišlo trochu uhozený. Objeví se třeba i gryf a další neznámé potvory. Do světa magie trochu zasahuje i technologie a vynálezy. Takže to celé působí tak trochu jako mišmaš. Postavy jako takové jsou dost neosobní a ploché, jako čtenáři nemáte pocit sounáležitosti, pochopení, tudíž si nemůžete ani nějakou více oblíbit. Kniha mi přišla taková slabší. Plula hodně po povrchu a působila jako děravý ementál, kterému chybí spousta informací. V mnohém se nešlo do hloubky a občas jsem postrádala i nějakou logiku. První polovina textu dost nudná. Druhá lehce živější. Rozhodně neurazí, ale ani nadmíru nenadchne. Prostě taková obyčejná fantasy. A musím říct, že tentokrát mě zklamalo i množství chyb v textu.“... celý text
— luculi