Émile Verhaeren

Přidat do oblíbených Koupit knihy

belgická, 1855 - 1916

Populární knihy

/ všech 14 knih
Víno milencov
Víno milencov
Básně
Básně
Francouzský symbolismus
Francouzský symbolismus
Vzpoura
Vzpoura

Nové komentáře u knih Émile Verhaeren

Svítání Svítání

„Hru Svítání napsal Verhaeren v roce 1898, v češtině poprvé vyšla v roce 1905 v překladu třicetiletého S. K. Neumanna, který byl Verhaerenem okouzlen. Nedokázal ho však z francouzštiny přebásnit v plném rozsahu, takže ve značné části textu pro zachování náboje obsahu opustil rým. Dějově sledujeme osudy tribuna lidu Héréniena, který je ideovým vůdcem probíhající lidové revoluce v korupcí a mocí zkaženém městě Oppidomagnum. Městu navíc hrozí zhouba od vojska cizí mocnosti, které je již před branami. Mocní konzulové proto sliby presvědčí Héréniena, aby v době vnější hrozby zabránil hrozící občanské válce. Hérénien tak učiní, ale nakonec je konzuly zrazen. Lid už je ale s vykořisťovatelskou vládou natolik znechucen, že revoluce stejně proběhne a přidají se k ní i řadoví vojáci unavení z nasazování života a umírání pro mocichtivost svého krále. Nakonec Hérénien v posledním úkladu umírá, ale jeho myšlenka žije dál, přičemž vzbouřené davy svrhnou starý režim (v závěru symbolizováno stržením státního pomníku).“... celý text
— memphisz

Vzpoura Vzpoura

„Není divu, že z Verhaerena byl nadšen radikální S. K. Neumann. Takto bouřící, temná a revoluční témata i forma musela být potvrzením jeho postojů. Není ani divu, že se líbil F. X. Šaldovi a byl ceněn jeho svěží volný rým, kterým maloval své znepokojivé výjevy. Sbírka Vzpoura se věnuje síle davů, městu, které považuje spíše za bojiště, nebo blížícímu se střetnutí utlačovaných vrstev a pyšné třídy elity. V básních jako na obrazech Verhaeren maluje ponuré ulice měst, ve kterých se rudá záře ze zapadajícího slunce míchá s plameny hořících domů a zvony bijí na poplach.“... celý text
— memphisz

Francouzský symbolismus Francouzský symbolismus

„Pro nedělní chvilku poezie jsem vybrala verše mně neznámého Alberta Samaina .... O něžných verších sním, jež chvění nitra zvíří verších, jež o duši zavadí jak chmýří , o plavých verších, v nichž se vláčný smysl lije jako když pod vodou vlá hříva Ofélie, o verších z večera podzimu, uhranutí chvil v ženském obřadu mollových slabik smrti, o něžných verších sním umírajících jako růže .... / úryvek ze sbírky V zahradě infantčině /“... celý text
— intelektuálka

Filip II. Filip II.

„Hra hodná Shakespeara“
— palka452

Francouzský symbolismus Francouzský symbolismus

„Od Rimbauda k symbolistům! Od jasného vidění k póze... "Rimbaudova slova jako kartáče čistila komín mého mozku, takže jsem záhy pod nánosem sazí myšlenek uzřel čiré obrazy věcí, z nichž je složeno skladiště mého vědomí." To napsal Vítězslav Nezval o Rimbaudovi, z kterého vyšli i ostatní symbolisté (tedy především z něho, i když můžeme jmenovat i další předchůdce směru: Verlaina, Baudelaira...). Po přečtení úvodu ke knize se dostanete in medias res a pochopíte dobu, kdy se básníci uchylovali od drsné reality ke snu a stavěli si umělé světy. Možná se vám bude zdát, že to básníci dělali vždy, ale předvedeme si na malých ukázkách, že jejich snahy byly dost odlišné od Rimbaudových výbojů, a jak známo, legraci si z nich dělal už ten starý olezlý bídák Verlaine... Chodil jsem po světě a měl jsem ruce v kapse. Také můj svrchníček už byl jen vidinou. Múzo, tys spolčila se s pěkným hrdinou. A přitom snil jsem jen o samé velké lásce. (Rimbaud - Má bohéma - Fantazie) Z věčného blankytu třpyt ironie drtí, lhostejně krásné jak květiny, básníka, jenž svému géniu bezmocně klne v suti neplodných Bolestí pouště a utíká. (Mallarmé - Blankyt) Ó ty pohledy ubohé a unavené! A vaše a mé! A ty, které už nejsou, a ty, jež přicházejí! A ty, jež nikdy nepřijdou a přece existují! (Maeterlinck - Pohledy) Zdeleka, zdaleka, neví se odkud, z prázdna, jakýsi muž přišel s lyrou a zíral očima jasným,a jak oči blázna a zpíval a zpíval na krátkých strunách lyry lásku žen, touhou marnou a sirou zpíval svou lyrou. (Mockel - Muž s lyrou) Bože, to připomíná dnešní invazi lkavých songů a la Mám chuť řvát jak na lesy, že mám pro tebe postel s nebesy... nebo Zachraňte aspoň kapradí... (bléé!). V knize najdete i lepší kousky a zejména pochopíte další část vývoje básnictví, pakliže vás právě tohle zajímá. A je tu mnoho zajímavých citací z dobových dokumentů a potřebné jsou také medailonky autorů. Rozhodně se o této knize dá říci víc, než že její formát přečuhuje z knihovny!“... celý text
— Pablo70

Přejít na knížky autora