Emmanuelle Pirotte

Nové komentáře u knih Emmanuelle Pirotte

Dneska žijeme

„Dovolím si ještě připojit komentář ke vztahu Mathiase a židovské holčičky. Bylo to velice zvláštní, osudové a až tragicky silné emocionální pouto, opětované z obou stran. Malá si ho vybrala a on to akceptoval a víceméně mu to přišlo vhod. Podle mě byl jeho život osamělý a našel se někdo, na koho se mohl citově vázat a o koho se mohl postarat. Nebylo to ale vyloženě otcovské pouto s dcerou. Bylo tam podvědomě naznačeno něco jiného. Sešly se dvě osoby, které byly obě osamělé a hledali klidný přístav, kde by konečně našly klid. Matthias ho našel právě v René ,znovu objevil city a lidskost. Našel jakoby znovu smysl života, měl pro koho a pro co žít. René našla někoho, o koho se mohla jako o rodinu opřít. Ale kniha celý děj naznačuje, jaký mohl být vývoj po pár letech, až bude větší. Jsem přesvědčená, že by se vztah proměnil s přibývajícími léty v partnerský. Přirozenou cestou. Víceméně tak nějak to mezi řádky každý přečte. Můžeme tedy jen spekulovat, zda se z nich stal pár, když mu vyrostla. Jsem přesvědčená, že ano.“... celý text
— MaryAnne77

Dneska žijeme

„Tuto knihu jsem si chtěla přečíst již velice dlouho. Popis zněl velmi zajímavě až dramaticky. Četla jsem jinou podobnou knihu, nacista a děvčátko, také od italské autorky, která mě emocionálně zcela rozsekala. U některých pasážích jsem bohužel brečela. Toto je ale jiný příběh. Nemůžu říct, že by to bylo napsáno špatně, četlo se to dobře a nebylo to nudné. Děj odsýpal velice rychle, ale byl dosti povrchní. Troufám si říci, že se zde nejedná o vztah otce a dcery. Jedná se sympatie dospělého muže k malé holčičce, která ho z nějakého důvodu od začátku k sobě poutá. Mathias bohužel není žádný kladný hrdina, má za sebou spoustu zmařených životů. Blíží se konec války, probíhá německá ofenzíva v Ardenách s cílem zastavit spojence. Mathias není typický esesák, ale spíše agent, rozkrývá například francouzský odboj. Holčička se schová u francouzských farmářů, ale bohužel do oblasti přicházejí Němci a pán, který ji pomáhá, je nucen svěřit ji faráři. Protože jinak by Němci mohli postřílet celou jeho rodinu. Farář dítě přijme, ale Němci se objeví i tam, Takže spolu utíkají lesem a kněz zahlédne auto s americkými značkami a v něm vojáky. Myslí si, že se jedná o Američany, bohužel tomu není tak, jedná se o Němce. Řekne jim, ať holčičku schovají, že je to Židovka. Bohužel Němci mají s dítětem jiné plány. S džípem dojedou do lesa a chtějí holčičku zastřelit. Ten jeden už natahuje zbraň a míří na hlavu dítěti, jenže se mu klepe ruka. Ten druhý stojí opodál a čeká. Již na korbě auta si holčičky všiml a díval se jí upřeně do očí, vnitřně v něm probíhá jakýsi boj. Druhý voják není schopen dítě zastřelit, tak tento druhý řekne, že to udělá. Holčička má žízeň a jí sníh, to vojáka zaujme. Že je statečná a je schopná čelit smrti přímo. Na poslední chvíli se rozhodne, že jí neublíží a zastřelí druhého vojáka. Pak holčičku vezme s sebou a odjíždí s ní pryč. Auto pak má nehodu a oni musí šlapat sami pěšky. Dojdou do chaty, kde stráví tři dny. Němec jde na lov zajíce a malou bere s sebou, zajistí jídlo a ze zaječí kůže ji ušije rukavice. Holčička se dotýká jeho tváře a celkově mu projevuje emoce. I když je Němec tvrdý, tak to s ním dost cloumá. Holčička si jde k němu lehnout do postele a obejme ho. Citové pouto se tvoří dosti rychle. Němec ale ví, že malou vystavuje riziko a nemůže jí vzít s sebou. Narazí na statek francouzů, v přestrojení za amerického vojáka jim řekne, že má s sebou židovskou holčičku a zda jí tam může u nich nechat. Nejdříve se bojí, ale pak ji k sobě vezmou. Němec pak odchází a nechává holčičku u nich. Odchází do lesa pryč. Na statek pak přicházejí američtí vojáci, kteří se tam ubytují. Uběhnou cca dva dny, Matthias mění rozhodnutí a chce se pro holčičku vrátit, protože se mu stýská. Dorazí na statek zpátky a jelikož žil dlouhou dobu v cizině před válkou, umí výborně anglicky a francouzsky. Pohádku mu ze začátku věří. Je tam celou dobu s holčičkou, působí to minimálně zvláštně. Zaplete se se statkářovou dcerou Jeanne a má s ní krátký flirt. Na ni žárlí americký voják, který se pokusí Jeanne znásilnit, ale je zastaven jejím otcem. Žárlí na Matthiase a při společném tanci s Jeanne Matthiase jako Němce odhalí.Matthias se brání a soka zabije. Pak ho chytí jeho kolegové a zbijí ho do bezvědomí. Vezmou ho na výslech do sklepení, kde jim postupně řekne veškeré informace o německé organizaci, které ví. Malá holčička se proplíží do vězení a přinese mu nůž. Chce mu odřezat pouta, ale on říká, aby nůž schovala jen do jeho kapsy. Ráno Němce berou pryč, jdou lesem, kde se Mathias vysvobodí z pout a zabije všechny tři Američany. Zůstává v lese nějakou chvíli a přemýšlí, jak se dostat k holčičce. Mezitím na statek bohužel dorazily jednotky SS, které použijí statek pro přenocování. Mají podezření, že Renee je Židovka a chtějí ji zastřelit. Mathias se vrací na statek, zlikviduje 2 strážce SS, potkává zde Jeanne ,už se dostal téměř k holčičce, ale prozradí ho hluk. Na statku dojde ke krveprolití, Mathias statečně bojuje, ale nečekaně je spousta esesmanů zabito kuší z nedaleké pozorovatelny francouzského chlapce. Jedná se o chlapce, kterému byl Mathias sympatický a který se ztratil, jakmile Němci přišli na statek a čekal na příležitost. Díky němu se podaří většinu SS zlikvidovat. Bohužel ne všechny, Mathias je střelen do ramene a málem umírá. Tento chlapec jim pomůže osedlat koně a odjíždí s holčičkou pryč. Dojedou do staré chatrče, kde upadne do bezvědomí. Francouzský chlapec přivede léčitelku, která pomůže vyléčit němcova zranění. Stráví v chatě několik měsíců, Renee zůstává na statku a občas ho navštěvuje. Pak dochází k rozkolu ,holčička vycítí, že on už jí vidět nechce. Takže přestane chodit. Němec je rozpolcený. Na jedné straně je mu smutno, na druhé straně si není jistý, aby se dokázal o holčičku postarat. Je konec války a majitel statku zjišťuje informace o Renee. Je sirotkem a její rodiče zahynuli v koncentračním táboře, nemá nikoho, kdo by se o ni postaral, takže hrozí, že skončí v dětském domově. Matthias poprosí Jeana,aby k němu přivedl Renee.Setkání ho zlomí a rozhodne se nakonec zcela jinak.Vyřídí si falešné doklady belgického občana, dítěti falešné doklady, že je její otec a odplouvá z Evropy do Jižní Ameriky. Můj dodatek ke knize: vztah holčičky a Němce nepůsobil jako vztah otce a dcery. Bylo to silné citové pouto, ale nenazvala bych ho otcovským. Spíše zalíbení a silná náklonnost ke konkrétnímu dítěti. Holčička ho také zcela nevnímala jako otce, ale spíš jako někoho, v kom má jistotu a může se na něho citově navázat. Bylo tam naznačeno, že by chtěla být dospělá a být na místě Jeanne. I z jeho strany jsem cítila, že jí vnímá spíš jako bytost, kterou má rád, víc než je zdravo. Konec je nedotažen a není řečeno, jak pokračovaly další roky. Podvědomě se nabízí možnost, že děvče vyrostlo a poté se později stalo jeho přítelkyní a manželkou. To bych tipovala, že autorka chtěla mezi řádky říci. Tak nějak jsem to z toho i vycítila. Ten cit byl velice zvláštní. Silná emocionální vazba mezi dvěma osamělými.“... celý text
— MaryAnne77

Dneska žijeme

„Tak nějak nevím, jak bych měla hodnotit. Nebyla špatná, ale "odvařená" jsem z ní fakt nebyla. Příběh byl celkem zajímavý, ale na můj vkus byla kniha napsaná docela zmateně. Nesedl mi styl psaní a hlavně po dočtení ve mně kniha nic moc nezanechala. Za mě průměr.“... celý text
— Sabina335

Dneska žijeme

„Bylo to.......zvláštní. Něžné pouto mezi německým vojákem a židovskou holčičkou bylo tak trochu jako křehký vlčí mák ná skládce odpadu. Uprostřed rozkladu, zápachu a výkalů vyrostl snadno zranitelný květ, nepatřil tam, ale přesto tam byl. To samé se dá tvrdit i o Mathiasovi, který se neštítil ničeho. Poslali ho zkoušet hlasitost zbraní na živých terčích do koncentračního tábora a on necítil při stisknutí spouště ani záchvěv svědomí. Mrtvoly u zdi prostě padaly jedna na druhou. Jen zastřelená podsvinčata, nic víc. Neváhal zabíjet jakkoliv a kohokoliv, ale od té doby, co poznal Reneé, mu záleželo, aby tu válku přežil, už kvůli ní, která ho navzdory tomu, jakou zrůdou byl, měla ráda jako nikoho. Odplouvají spolu jako otec a jeho holčička na lodi Arcadia a námořník se Mathiase ptá, jak s dcerou přežili válku. Odpovídá: WHAT DIFFERENCE DOES IT MAKE? TODAY WE LIVE!!!“... celý text
— Morana107

Dneska žijeme

„Tuhle knihu jsem zvolila na ukončení čtecí krize. A byla to dobrá volba. Ojedinělý příběh. Válečný příběh 2. světové války, ale zase trochu odjinud. Neřešíme koncentrační tábory, ale obyčejnou malou židovku, která chce žít, a jednoho německého vojáka, který žije. Moc hezky je to napsáno.“... celý text
— snowpinkee

Přejít na knížky autora