Nové komentáře u knih Ennio Morricone
Chyť ten zvuk
„Povědomí o legendě filmové hudby jsem si rozšířil potud, co jsem byl schopen z dlouhého komponovaného rozhovoru o teorii a praxi komponování porozumět. Mnoho toho nebylo, spíše jen dojem z pregnantního vyjadřování. Souběžně jsem i znovu poslechl všechno, co od skladatele schraňuji, a vtom jsem poznenáhlu redukoval, redukoval až na hutné jádro titulů, které podle mě jeho styl vystihují nejlépe a hlavně které se mi líbí a budu se k nim rád vracet. To o knize neplatí, jednou stačilo.“... celý text
— ber-tram
Chyť ten zvuk
„Nedočteno, nehodnotím, ale ne proto, že by byla kniha špatná. Je na mě prostě moc. Neustále jsem si dohledávala zmíněné osobnosti nebo i filmy. Jsem hudební analfabet, který sotva pozná notu celou od noty půlové a tak jsou pro mě nějaké výrazy příliš odborné. Pana Morriconeho obdivuji, a věřím, že kniha je dobrá. Já bych se ale u ní trápila dlouho.“... celý text
— Kackac77
Chyť ten zvuk
„Jsem moc ráda, že tuto knihu mám ve své knihovně.
Co napsat, je to takový krásný životopis hudebního génia. Doporučuji tuto knihu všem, kdo milují hudbu a také všem co jméno Ennio Morricone možná ani v dnešní době neznají. Dozvíte se mnoho zajímavostí nejen o hudbě, ale hlavně o tomto jedinečném hudebním skladateli.“... celý text
— Janizoun
Chyť ten zvuk
„..., co rozplývá se v uších. Grande Ennio. "Eňo ňůňo." Delikatesní. Ale dnes dirigentský pultík osaměl, smuteční flóra zdobí jej. Na Maestrovu taktovku černý flór, ikonická slza padá.“... celý text
— andrii24
Chyť ten zvuk
„Není to rozhovor ve stylu otázka - odpověď - otázka - odpověď, je to spíše dialog. Samozřejmě, Alexandro De Rossa se Ennia Morriconeho ptá, ovšem protože je sám skladatelem a navíc jeho obdivovatelem (Aby ne!), zároveň s vyptáváním se také on sám zamýšlí, svými názory Morriconeho postrkuje k jeho názorům... Pro představu nejdelší De Rossova "otázka" zabírá celé dvě strany a Morriconeho odpovědi bývají i delší :) Chyť ten zvuk nás ale díky tomu a díky opravdu štědrému rozsahu s Morriconem seznámí velmi důkladně. Na něco bohužel nedojde, zdálo se mi například, že De Rossa, Morricone nebo oba dva se bránili kritice současných skladatelů (mistr ji jen naťukne), ale jinak s tím fascinujícím člověkem, který vyprodává stadiony a arény jako největší rocková hvězda, opravdu ujdeme pěkný kus cesty. Pro většinu čtenářů je určitě nejzajímavější to, co se věnuje Morriconeho soundtrackům, ale ani zbytek věnovaný jeho absolutní hudbě, jeho postupům, jeho učitelům, jeho úvahám o víře, o práci, o tom jak každé ráno cvičí... Já to všechno hltal i když jsem se v odborných termínech zrovna úplně neorientoval. Pomáhaly mi poznámky, pomáhal mi internet a takřka jsem srostl s YouTube, kde jsem si co chvíli něco pouštěl. Třeba ke mši pro papeže Františka bych se asi jinak nedostal - a byla by to škoda!____P.S. A teď musím ještě pochválit Omegu. Ano, je to tak. Tuhle knihu nezkazili! Překlad je přímo super, krásně se to čte, chybka se objeví jen sem tam... Vida, že to jde :)“... celý text
— DennisMoore
