Nové komentáře u knih Enrique Vila-Matas
Bartleby a spol.
„Skvělá kniha o knihách. Při čtení jsem tedy prakticky neustále držel v ruce mobil a na databázi průběžně dohledával autory a díla. Spousta inspirace, co číst dál. Jen mě v průběhu stále napadalo, že by měl autor přidat ještě jednu poznámku pod čarou. Sám jsem se totiž takovým Bartlebym cítil a věřím, že mezi čtenáři nejsem sám. Budu si také muset stvořit svého strýce Celerina, kdyby se mě někdo zeptal, proč nepíšu.“... celý text
— Králíczek
Bartleby a spol.
„Je-li to opravdu román, jak tvrdí zařazení této knihy jak tady na DK, tak autor recenze a jeden z komentujících, pak je jeho protagonistou nepsaní, čili činnost, nikoli postava.
Je to takový rozcestník po literatuře, která z velké části ani není dostupná v českých překladech. Kdyby bral někdo vážně, odhodlaně, poctivě a pracně místní Čtenářskou výzvu, pak by si mohl dát jako úkol na celý zbytek života dohledat jednotlivá zmíněná díla a přečíst je.
#TheHardestReadingChallengeEver
:-)
Je to takové mile subversivní, relativně lehké pohrávání si s příběhy spisovatelů, kteří psali a nepsali z té nejvnitřnější potřeby. Důkaz toho, že žádný žebříček prodejnosti/čtenosti/oblíbenosti nemůže obsáhnout skutečné poklady lidského ducha.
Vůbec není třeba se bát toho, že neznáte-li Melvillovu iniciační povídku, něco vám uteče.
Doporučuju všem, kteří se někdy pokoušeli napsat něco více, než nákupní seznam.
Velmi nadějeplné a odhodlání obnovující "drobné" čtení.“... celý text
— JáJejí
Bartleby a spol.
„Azda najlepšia kniha o knihách. O mojich obľúbených bartlebyovcoch plus mnoho veľkých objavov neznámych autorov.“
— lentolog
Bartleby a spol.
„Jeden z nejlepších španělských románů počátku 21. století. Knihu jsem si koupil spíš náhodně, protože mě zaujala anotace a zklamán jsem rozhodně nebyl, naopak, Vila-Matas patří k nejzábavnějším spisovatelům, i když je to humor, který každému asi nesedne, jedná se totiž o různé posedlosti a vtípky zvláštního druhu spisovatelů, takzvaných "bartlebyů", což jsou autoři podivíni, často autoři, kteří z nějakého důvodu přestali nebo nechtějí psát. Zároveň je to skvělá a zábavná exkurze do dějin této okrajové literatury - děl, která nebyla nikdy napsána a autorů propadlých spisovatelské apatii, nebo naopak autorů nějakým způsobem posedlých - spisovatelů pro které nebylo psaní vším, ale spíš ničím. Doporučuji.
Čtení:
1. březen - duben? 2006
2. srpen 2013
3. srpen - září? 2016
4. březen 2019“... celý text
— puml
