Nové komentáře u knih Eric Kahn Gale
Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou
„Syn (necelých 10let) si knihu půjčil sám v knihovně, v takových případech raději sonduju, co že to chce číst.
Přečetla jsem prvních pár kapitol a nechtělo se mi věřit, že to autor myslí vážně. Jakože když je dítě obětí šikany, tak má začít pracovat na tom, aby se jí stal někdo jiný? Ale ono to nebylo tak úplně černobílé.
Kniha je rozdělena na deníkové záznamy šesťáka Erika a mezi nimi se objevuje text později zmiňované Knihy šikany - to si myslím není zprvu zřejmé. Na konci se vyjeví, že původní knihu šikany doplnil Erik svými zápisky, aby odradil všechny další šikanátory od šikanování. To určitě.
Mám výhrady k překladu - jednou mají hodinu angličtiny, podruhé češtiny, přičemž všechna ta jména jsou původní, tedy anglická, to bije do očí, že se asi těžko učí češtinu; “dej mi čtyři ~ give me (high) five v “kdybychom neměli palce, na basketbalu bychom museli skandovat dej mi čtyři; byly tam nějaké neopravené překlepy.
Pár podivností typu účet na Facebooku od 9 let (je jim 11 a založili si ho před 2 lety), o půlnoci šel na návštěvu ke kámošovi, rodiče obou jsou s tím v pohodě, no dobrá.
Závěr, že si za to může oběť vlastně sama, když tuto roli přijme, můj původní rozhořčený dojem moc nevylepšil, knihu synovi přečíst nedám. Dle mého názoru není pro děti. Šikanátor si ji nepřečte, pošukovi nepomůže, těm ostatním nic nedá.“... celý text
— Rozari
Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou
„Nikomu neberu jeho názor, ale mně tohle přišlo jenom jako divná kniha podivně poslepovaná do neumělého celku, v němž jsem vlastně ani moc nechápala pointu.“
— PhoebePollard
Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou
„Dojmy ze 2/3 knihy: "Odpad" je na tuhle knihu dost málo. Je to jedním slovem (teda vlastně dvěma) sadistická (cenzorováno) a já jednak lituji, že jsem ji dceři vytáhla z regálu v knihovně a tudíž v podstatě doporučila číst, jednak mi to pořádně degradovalo nakl. JOTA. Naučit děti jak nebýt obětí šikany tím, že se samy stanou tím, kdo ve třídě/škole šikaně velí. Jako fakt?! Tak na tohle je dobrý už v 11 ti letech facebook? (Mimochodem, je vůbec veřejnosti mladé i starší známo, že podle vlastních podmínek FB je dovolený až od 13ti let a podle práva ČR do 15ti jedině se souhlasem rodičů?)
Jestli mám věřit že je kniha inspirována skutečnými zážitky autora, je americká mládež silně zvrácená (mučení veverek jako náplň tělocviku, i když ne všemi, někteří přece musí šikanovat spolužáky a zbytek posedává po lavičkách a houpačkách, tupě čumí do země a asi čeká, kdy na ně přijde řada na činnost 1 nebo 2). Ačkoli možná to bude opravdu nadsázka, protože se mi prostě nechce věřit, že by některá matka mohla být tak tupá, že bude po rozvodu znovu trvat na oslovení "slečno" synovým spolužákem, nebo že by to na ředitele školy dotáhl psychopat, ti mají, předpokládám, vyšší cíle. Snad jen odstavci s hrdostí na otce zakladatele jsem věřila, patos přímo odkapává...
V závěru nevidím nic světoborného - vyzrát na šikanu tím, že si uvědomím, že šikanován budu jen když přijmu roli oběti? Zčásti možná, ale neměla jsem dojem, že by šlo jen o převahu psychickou. Takže ten odpad nechám jak je.“... celý text
— reader.007
Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou
„Kniha byla napínavá i pro mě coby dospěláka, jen jsem se celou dobu bála, že bude jen rádcem, jak nebýt šikanován a naopak šikanovat. Naštěstí je vyznění v závěru jiné.“... celý text
— Edeltruda
Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou
„Jednu hvězdu strhávám, protože se domnívám, že šikanovaným nikdy není nikdo neutrální, ale vždy někdo, kdo nějakým způsobem vyčnívá z kolektivu.“
— LenkaVrbatova
Eric Kahn Gale knihy
| 2013 |
 Deník třídního otloukánka aneb Jak jsem zvítězil nad šikanou |
Gale je 2x v oblíbených.
Osobní web autora