Rozari
komentáře u knih
Surrealisté
Tim Martin
Po přečtení knihy Prchavý čas světla jsem se chtěla seznámit s díly některých surrealistů, o kterých se autorka zmiňuje. V naší místní knihovně byla k dostání pouze tato formátem malá kniha, ale aspoň něco. Nádavkem jsem se dozvěděla i o jménech mně dosud neznámých.
Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
Můj první a zatím jediný Remarque. Knihu jsem vytáhla z kontejneru na papír (jak může někdo vyhodit knihu?), vydání z roku 1975. Škoda, že Němců po 1. světové válce, kteří měli dost rozumu a reflexe a nenaletěli vábení toho pána s knírkem, nebylo víc. Nebo lépe, asi jich bylo i dost, ale slušní lidé jsou vždycky méně slyšet, bohužel. V tom jsme se nepoučili dosud.
Za mě super. Přečtu si i další Remarqueovy knihy, nechápu, proč jsem se mu doteď vyhýbala!
Vřele doporučuji.
K moři
Petra Soukupová
(SPOILER) Kniha se mi dostala do rukou náhodou, začetla jsem se rychle. Obyčejný příběh jedné obyčejné rodiny, respektive dvou.
V okamžiku, kdy Johana ve snaze ranit, řekla Adéle, že je “adaptovaná, mi došlo, že jsem knihu asi už četla. A asi ano, někdy před časem, ale zřejmě na mě tehdy neudělala takový dojem. Forma je neobvyklá, někdy zkratkovitá, jako deníkové záznamy, kdy si člověk poznamenává jen hesla. Jen mi trochu “nevoněl ten styl předjímání budoucnosti a stejně tak odbočky o budoucnosti postav, které se v ději opravdu jen mihnou (k čemu to, když se tam jen mihnou).
Křehké otázky
Zuzana Maléřová
Krásné milé povídání. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že to nebylo delší. Doporučuji.
Všema čtyřma očima
Alena Vostrá
Úplně náhodou jsem knihu vzala z knihobudky pro syna 10 let a že jsem zrovna nemela co číst, začetla jsem se. Jak já jsem se nasmála! Několikrát jsem se neudržela a vybuchla smíchy nahlas :D To bylo boží! Jako bych se vrátila v čase do svého vlastního dětství, jen jsme tedy nedělali takové bejkárny :-D Za mě super, doporučuji!
Prchavý čas světla
Whitney Scharer
Mě tedy kniha nadchla. Ponořila jsem se do příběhu Man Raye a Lee Miller tak, že jsem několikrát přejela svoji stanici a celkově využívala každou chvíli, abych mohla číst. Příběh obou mě zaujal natolik, že jsem o nich chtěla vědět ještě víc, vyhledala jsem na webu jejich fotografie, shlédla jsem na Netflixu film Krev básníka Jeana Cocteaua, ve kterém Lee hrála (pro jehož pochopení by zřejmě bylo třeba spousta vína, whiskey, brandy či jiného alkoholu, ale musím uznat, že Lee byla opravdu krásná).
Paříž konce 20. let byla velmi realisticky vykreslena, dokázala jsem si živě představit všechny ty ateliéry, bulváry, paláce stejně jako dekadentní byty plné podivných osob i podivuhodných osobností. Navrch jsem se dozvěděla spoustu informací o fotografii a fotografování. Knihu vřele doporučuji.
Malá lhářka
Lisa Ballantyne
Knihu jsem přečetla za den, nedala se odložit, potřebovala jsem dočíst do konce, kdo je pachatel - v tom tedy nejsem moc dobrá, skutečně mě to nenapadlo :) Ale teď po přečtení ve mně nějak nejsou žádné emoce, nic. Prostě přečteno a konec. Doporučila bych jako odlehčení mezi náročnější literaturou.
Mami, pocem!
Irena Hejdová
Jsem asi stará konzerva, ale vadí mi nespisovný/hovorový jazyk v knihách pro děti. Ty potřebují čtením ukotvovat spisovnou formu, nikoliv, aby je někdo krmil slovy “mejdlo a “bejt, těch je v reálném životě až až. Za mě ne.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
(SPOILER) Příběh mi je blízký lokalitou, kde se odehrává, moje rodina pochází z místa o kus dál.
Pořád jsem doufala a věřila, že to dopadne dobře, když Lota s Helenkou konečně našly milujícího muže a tatínka, že přece jen… a posledních pár kapitol jsem už věděla, že ne, že to bude špatné, pak už mi jen tekly slzy a nemohla jsem je zadržet. Kolik takových tragických příběhů a konců válka i ten její blbý závěr přinesl, kolik podobných samozvaných soudců se porůznu objevovalo a bralo spravedlnost do svých rukou?
Muselo to být opravdu šílené, když si kvůli tomu Petr sáhl na život, ačkoli měl ženu, kterou miloval, a před sebou společný život i s její dcerou a dosud nenarozeným děťátkem. A nejhorší je, že se to celé skutečně stalo.
Velmi vřele doporučuji a těším se na další díl.
Dobrodružství Toma Sawyera
Mark Twain (p)
Syn 10 let teď přečetl vydání po babičce z roku 1963 a je úplně nadšený, říká, že dává 100% :)
Máme doma i Dobrodružství Huckleberryho Finna, ale bohužel ve slovenštině, tak si jej bude muset půjčit v knihovně. Super kniha!
Mrazivá náruč
Jana Jánská
Já tenhle typ literatury úplně nečtu, ale jako psychothriller mi to teda moc nepřišlo…
Spíš takový okořeněný román pro dívky. Anotace mi po přečtení přijde poněkud zavádějící.
Ale jó, nebylo to zas úplně špatné, četlo se to dobře, sfoukla jsem to za jedno odpoledne. Takový průměr, neurazí, ale ani nenadchne. Byla autorka spíš Valerie nebo Laura?
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
(SPOILER) Další kniha na doplnění vzdělání, zhltla jsem ji za dva dny, asi abych se déle netrápila. Je to fakt hrozné čtení.
Kdyby sem tam nebyly zmínky o válce (samozřejmě konec byl výmluvný až až), tak mi přišlo, že ta krutost a brutalita si nezadala s krutostí středověku. Maně mě při čtení napadalo, zda skutečně v tom zaostalém světě na východě nebylo víc lidí normálních podle našich měřítek? Tedy hodných, laskavých, ochranitelských vůči dětem? No doporučit úplně nemůžu a film jsem neviděla a vidět nechci.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
(SPOILER) Vůbec nechápu, proč jsem to četla.
Že dva docela inteligentní lidi dokážou sobě i společným dětem udělat ze života tohle. Jo, je to asi ze života, ale nic mi to prostě nedalo (a přesto jsem to dočetla do konce, asi jsem pořád čekala na nějakou katarzi). Jinak nejvíc se mi to líbilo od chvíle, kdy na Richarda prasklo, že má jinou.
Rozesmálo mě, jak si Richard stěžoval, když nesl tříletou dceru Lolu z auta do bytu, celých 15 kilo! Můj stejně starý syn má 18 kg a unesu ho bez problémů, to Richard teda moc nevydrží.
A jinak mi přišlo, jakoby jim bylo dávno přes 50 a ne 40, jak Alice si o Richardovi myslí, že je starý, že jsou oba starý. Mně je 42 a fakt si stará nepřijdu :D
Moje poznatky:
Rodiče fakt dost pijou.
Děti fakt dost čumí do mobilů a tabletů.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Včera jsem knihu přečetla na jeden zátah. Nedalo se to odložit, a to přesto, že mi tam pořád něco chybělo. Výsledný dojem pro mě je, že příběh klouže po povrchu a nejde do hloubky tam, kde bych očekávala. Velký potenciál zůstal nevyužit, i tak bych knihu doporučila k přečtení.
Jeden den
David Nicholls
Nerada odkládám nedočtené knihy, tak jsem se tou tlustou bichlí prokousala až do konce. Možná už jsem na podobný typ knih stará, ale mně to přišlo vcelku o ničem. Něco jako trochu jinak podaný Deník Bridget Jones, až na ten závěr (a ten mě teda nebavil už vůbec).
Dexter po většinu života na přesdržku a Emma vlastně taky - pokud si po vysoké škole nebyla schopná najít normální práci (opravdu nepovažuju za normální s VŠ vzděláním pracovat ve fastfoodu, když to není moje volba) a do 35 let partnera a mít rodinu, tak s ní něco nebylo v pořádku. Vlastně nebylo, chtěla Dextera a promrhala mládí, protože pro to nic neudělala.
Dexterova matka umřela dle příběhu ve 49 letech a jeho sestra v té době měla 34, to ji vážně měla v 15?
Slovem nehýtky byly myšleny nehtíky, bylo tam pár dalších podobných specialitek.
Jinak průměrný, místy až špatný překlad a nedostatečná redakce/korektura mě u tohoto nakladatelství, které považuji za záruku kvality, celkem nemile překvapily.
Navrátilka
Donatella di Pietrantonio
Původně jsem si půjčila a rozečetla knihu Návrat do Borga Sud a někdy na straně 30 mi došlo, že mi chybí kus příběhu, který se odehrál předtím. DK rychle poradí, místní knihovna má skladem, do dvou dnů přečteno. Trochu mi vadilo, že důvod, proč byla dívka dána z původní rodiny do jiné a pak vrácena zpět, mi byl vyjeven až v druhé půlce knihy, respektive skoro na konci. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, jestli se to vůbec dozvím. Každopádně takhle šoupat dítě sem a tam jak housky na krámě, to je zločin.
Knihu moc doporučuji.
Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
Chci se vyjádřit k úrovni překladu a redakční práci a asi budu hodně kritická, ale štve mě, když někdo nedělá pořádně svou práci.
Opéras se opravdu nevysloví oupejras, to možná tak anglicky;
Ze Simone de Beauvoir je na str. 21 muž Simon; les chômeurs intellectuals (str. 33) mají být správně intellectuels; ve slově rancote je překlep, správně je raconte a navíc pokud bychom měli zachovat vykání, povídejte, které následuje, pak mělo být racontez… a to jsem byla teprve na straně 64.
Na jediné straně 210: sloveso v infinitivu disparaître opravdu nemůže znamenat adjektivum neviditelný a ve slově letiště l'aéroport chybí slabika ro.
Chybějící accents v různých francouzsky psaných slovech, faktické chyby, např. pan Pryce-Jones se na str.137 stal Price-Jonesem, Janie and Phoebe je Janie a Pheoby… Anglický výčet X, Y and I zní v češtině X, Y a já nepřirozeně, zvlášť když to překladatel přeložil takto otrocky všude. Jestliže (la) Place de la Concorde je v knize náměstím Svornosti (malé písmeno ve Svornosti by mě asi už nemělo překvapit), pak bych očekávala, že (les) Champs-Élysées ve stejné větě budou Elysejská pole. To bych asi chtěla moc.
Je otázkou, zda to bylo špatně už v anglickém originále, nebo originál překladatel nedokázal ani správně převést a fr. slova přepsat, čekala bych však, že tuto opravnou práci pak případně udělá redakce (o dalších četných překlepech a gramatických chybách v češtině se ani nebudu zmiňovat, asi vede slovo “řidítko ve smyslu jedna část řídítek).
V podstatě každých pár stránek nějaký problém.
Toto tedy můj čtenářský zážitek a dojem docela dost snížilo.
Originál bude zřejmě lepší volbou.
“Změna je jednou z mála jistot.“
“Krást knihy je jako znesvěcovat hroby.
Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Přečetla jsem snad celého Zolu, velkou část Huga, ale Dumase, ať staršího nebo mladšího, jsem dosud důsledně míjela. Tak si teď doplňuji vzdělání :-) Hodnocení se ani neodvažuji napsat, už s ohledem na to, v kolika letech a s jakými životními zkušenostmi knihu čtu. Každopádně mě příběh opět navnadil na Paříž, na francouzštinu, na to znovu se jako v pubertě ponořit do mapy Paříže a studovat vše francouzské. Och, to byly časy! Škoda, že už to spíš nepůjde… nikdy se nevrátí pohádka mládí :)
Bez plenky
Ingrid Bauer
Na knihu jsem si teď vzpomněla kvůli kamarádce s miminkem, chtěla jsem jí ji doporučit. Na bezplenkovou metodu jsem narazila krátce před prvním porodem v nějakém článku, knihu mi tehdy půjčila kamarádka a bezplenku jsem začala po narození syna praktikovat. Mám vyzkoušeno na všech třech synech, fungovalo nám to. Hodnotím tedy s odstupem spíš samotnou metodu, než knihu :-)
Pravil párek okurce
Jiří Dědeček
Dost jsem se nasmála :-) Ale 8letý syn často říkal, že tomu nerozumí. Vtipné to je, ale asi ne úplně pro menší děti, u těch starších je zas otázkou, zda by to chtěli číst. Za mě dobrý :)
