Rozari komentáře u knih
První díl jsme poslouchali se syny 8 a 10 let jako audioknihu a za nás super! Dobrodružné, vzhledem k hlavním hrdinům pro kluky i pro holky. A perfektní přednes Jana Maxiána. Hned jsme si půjčili druhy díl. Doporučuji.
Strhávám 2 hvězdy za gramatické chyby a nesprávnou interpunkci. To v knihách zvlášť pro děti nemá co dělat!
Snažím se číst knihy, které si skoro 10letý syn půjčuje sám v knihovně, tohle mi přišlo takový průměr, závěr pozitivní a některé vtipy vtipné :)
Spíš pro rodiče :-D
(SPOILER) Syn (necelých 10let) si knihu půjčil sám v knihovně, v takových případech raději sonduju, co že to chce číst.
Přečetla jsem prvních pár kapitol a nechtělo se mi věřit, že to autor myslí vážně. Jakože když je dítě obětí šikany, tak má začít pracovat na tom, aby se jí stal někdo jiný? Ale ono to nebylo tak úplně černobílé.
Kniha je rozdělena na deníkové záznamy šesťáka Erika a mezi nimi se objevuje text později zmiňované Knihy šikany - to si myslím není zprvu zřejmé. Na konci se vyjeví, že původní knihu šikany doplnil Erik svými zápisky, aby odradil všechny další šikanátory od šikanování. To určitě.
Mám výhrady k překladu - jednou mají hodinu angličtiny, podruhé češtiny, přičemž všechna ta jména jsou původní, tedy anglická, to bije do očí, že se asi těžko učí češtinu; “dej mi čtyři ~ give me (high) five v “kdybychom neměli palce, na basketbalu bychom museli skandovat dej mi čtyři; byly tam nějaké neopravené překlepy.
Pár podivností typu účet na Facebooku od 9 let (je jim 11 a založili si ho před 2 lety), o půlnoci šel na návštěvu ke kámošovi, rodiče obou jsou s tím v pohodě, no dobrá.
Závěr, že si za to může oběť vlastně sama, když tuto roli přijme, můj původní rozhořčený dojem moc nevylepšil, knihu synovi přečíst nedám. Dle mého názoru není pro děti. Šikanátor si ji nepřečte, pošukovi nepomůže, těm ostatním nic nedá.
Přinesla jsem knihu synovi (9,5 let) z knihovny, protože čte rád komiksy. Přečetl za chvíli, příběh je krátký a řekl: “Divný a skončilo to tak naráz uprostřed.
Tak jsem si jej taky přečetla a bohužel mu musím dat trochu za pravdu. Pomalý rozjezd, konec zničehonic. Graficky je to lahůdka. Myslím, že příběh měl větší potenciál, ten za kresbami pokulhává, slušel by mu větší, delší prostor, aby se mohl více rozvinout.
Bomba! Zařazuji se do skupiny nadšených čtenářů, úplně mě to nadchlo! Ilustrace jsem důkladně studovala, taky pecka :-)
Původně půjčeno v knihovně pro skoro 10letého syna, ale už jsem nám knihu objednala domů a rovnou i s Písečníky pro mladšího syna (o těch zatím jen čtu pochvalné komentáře).
Ze začátku mi to tedy přišlo hodně temné, jakoby příběh nebyl vůbec pro děti, i s ohledem na celkem drsné popisy. Po přečtení to asi synovi s klidným srdcem dám přečíst, myslím, že poselství příběhu je jinak silné v tom pozitivní smyslu, že ty násilné popisy to překryje ;)
Líbilo se mi, že se autor neuchýlil k hovorové či nespisovné řeči a dokázal, že se i takový příběh s mladými hrdiny dá napsat krásnou češtinou :-)
Půjčila jsem naslepo v knihovně pro mého 9letého syna, jenž se hned začetl natolik, že si knihu vzal ráno do školy a odpoledne měl přečteno :-) Moc se mu dobrodružný příběh líbil.
Večer jsem si ji pak taky přečetla a dávám mu za pravdu, doporučuji.
Jednoduchý příběh o nenadálém přesunu chlapce Henryho v čase ze současného Surrey do starověkého Egypta, v němž se děti celkem hezky, i když s žádnými velkými podrobnostmi seznámí s tím, jak se tam žilo, jak fungovala společnost (He-ne-ri měl štěstí, že se dostal do paláce a ne mezi otroky), jaké bohy a zvířata uctívali, co si mysleli, že přijde po smrti a také např. jak se orientovali podle hvězd.
Občas je pro zdůraznění použit jiný font písma, ale je to tak nějak v umírněném objemu (v některých dětských knihách už je toho tolik, až mi to vadí). Tu mumii v názvu ani v příběhu jsem tedy moc nepochopila, ale jinak celkově fajn čtení :-)
(SPOILER) “Starej se o to, co máš rád, jinak si nezasloužíš mít rád nic.
Četla jsem synům (8 a 9,5 let) po večerech, moc se jim to líbilo (a mně víceméně taky). Návrat dětí do civilizace jsem oplakala dojetím, ale jinak mi ten konec připadal takový zkratkovitý (těšila jsem se na popis letu, přistání, co se dělo potom) a pak už byl jen epilog.
Ale kluci to “žrali. Krásné ilustrace. Doporučuji!
(SPOILER) Za začátku mi vadil ten nespisovný jazyk, který v psané formě nemám ráda, ale zvykla jsem si celkem brzy a pak jsem se nemohla od čtení odpoutat, to jsem opravdu nečekala!
Moc zajímavý byl vhled do japonských reálií, kultury, literatury, zajímavý byl i návrat do vlastních studentských let v Celetné, zajímavý je námět “myšlenky”, která se nevrátila spolu s fyzickým tělem.
I japonské knihy v knize mě pohltily, asi si zkusím nějakou sehnat :-)
Jestliže se jedná o prvotinu, pak je excelentní.
Trochu, ale opravdu jen trochu mě zklamal konec, že jsem se nedozvěděla, jestli se Jana a Jana nakonec zase sloučily. Doporučuji!
Posloucháme se syny (8 a 9,5 let) v autě jako audioknihu a dost nás to s manželem zaujalo :-) Syny tedy samozřejmě taky :)))
Přednes Miroslava Táborského je na jedničku.
Příběh je dobrodružný, tajemný, místy až temný. Jsme zhruba v půlce, celí netrpěliví, jak to celé dopadne.
Situace se šikanou jsou někdy na naše hochy až moc, ale zase jsem ráda, že posloucháme společně a můžeme to s nimi hned probrat.
První půlku jsem četla v letadle při 4h letu a okolosedící se na mě celou dobu dívali, jak se otřásám smíchy.
Druhá půlka celkem zvážněla, ale i tak hodnotím kladně a doporučuji.
V druhé půlce jsem si ale všímala častějších překlepů a také nedostatečné korektury (polka je na dvě doby, dokonce i ta Vyvalte sudy).
Četla jsem v angličtině. Hlavní hrdinka mi byla spíš nesympatická, jedna z těch žen, které neví co by a nedají pokoj, dokud to nedostanou. Zápletku s otcem jsem nečekala. Za mě oddechovka, nad kterou si opravdu odpočinete. Ale že byste se popadali smíchy za břicho, to asi ne. Sophie Kinsella to umí i lépe ;-)
Syn si to dneska půjčil v knihovně a předčítal mi vtipy už cestou. Já je prolítla po večeři, zasmála jsem se dost i od srdce :)
Je pěkné, jak každé věkové kategorii přijdou vtipné jiné věci :-D
Našeho nejmladšího tříleťáka to bavilo. S tatínkem pak např. zkoumal skutečný kufřík s nářadím. Zároveň se dá procvičovat počítání. Pěkné.
Za nás super! Půjčila jsem v knihovně pro našeho nejmladšího (necelé 3 roky), ale zabavily se všechny děti, co se ke knize dostaly - od 2 do 10 let. Skoro až se o knihu přetahovali, kdo bude hledat dřív.
Kéž by je to aspoň trochu inspirovalo uklízet si pokojíčky :-D
Dnešní večerní čtení. Našim klukům 8 a 9 let se básně líbily. Mně taky! Zasmála jsem se například u Straky a Travičky, krásné lingvistické hříčky jsou v básni Pavo-uk nedo-uk.
Z humra může být jedině humrlec :D
U nás to mělo úspěch. Doporučuji.
Knihu jsme četli po večerech se syny 9,5 a 8 let kvůli celotáborovce, aby byli v obraze. Ze začátku říkali, že už to číst nechtějí, předpokládám kvůli všemu tomu zabíjení, umírání, ale přitom čtení dál vyžadovali, tak se jim asi líbila :)
Poslouchali jsme na dlouhé cestě autem se syny (9,5 a 8 let) jako audioknihu, respektive spíš než audiokniha to je rozhlasová hra, s hudebním doprovodem, různými zvuky dokreslujícími děj, kdy každou postavu mluví někdo jiný. Ta dramatizace je opravdu na vysoké úrovni.
Mně i synům se ten příběh líbil, z mého dospělého pohledu je sice poněkud černobílý, ti zlí jsou opravdu odporní a hnusní až na půdu, ti dobří laskaví a milí, ale proč ne. V pohádkách, a toto je pohádka, to tak přece bývá.
Konec mi přišel poněkud uspěchaný, ale celkově se nám to líbilo.
Jak píše někdo níže, čtení těchto povídek jde pomalu, ale přitom lehce (já sama jsem knihu četla na pokračování několik týdnů); až se zdá, jako by dříve (a ne tak dávno) čas plynul pomaleji.
Člověk se vrátí ve svém životě do dob nedávných, jako by četl svůj starý deník nebo si povídal s babičkou a strýcem, co a jak bylo v té naší rodině dřív.
Moc příjemné počteníčko.
Další emocionálně náročná kniha. Brečela jsem u ní ještě víc než u Vran.
Jako život není peříčko, ale jeden jím proplouvá jakoby nic a na jiného toho naloží tolik.. Štěpán je machr, takového kluka i jen potkat by bylo super.
Doufám, že moji synové nikdy nebudou muset řešit to, co on, přesto bych si přála, aby byli právě takoví. Děkuji za tuto knihu.