Rozari Rozari přečtené 548

Zaslíbená země

Zaslíbená země 2015, Erich Paul Remark
ekniha 4 z 5

Člověk potřebuje silné srdce, aby dokázal žít bez kořenů. Čtu Zaslíbenou zemi hned po Vítězném oblouku a přijde mi skoro vtipné, že se některé postavy či místa objevují i zde. Mihne se opakovaně Ravic, mluví se o hotelu International v Paříži, kde bydlel nejen on, ale i další emigranti, hlavní hrdina vzpomíná na Sibylu, stejně jako Ravic, jeho milovaná byla také Sibyla. Kniha je to smutná, až depresivní a četla jsem ji relativně dlouho. Hlavní hrdina unikl svým mučitelům, podařilo se mu odjet do Ameriky, ale utéct sám před sebou, před svými vzpomínkami nedokáže, ať bude jakkoli daleko. Když se setká s někdejším spoluvězněm, o kterém si myslel, že je dávno mrtvý, v rozhovoru s ním konstatuje krutou pravdu o tom, jak to nejen s nimi bude dál. Lágry - to byla čistá krutost, zloba, masové vraždění a rozkoš z mučení a zabíjení. Tahle vzpomínka nikdy nezeslábne - i kdybychom se dožili stovky. Naše milovaná otčina je vlastí dobrého svědomí. Němečtí vrazi a mučitelé dělají svou práci jen z idealismu a s prvotřídním, dobrým svědomím. To je na nich tak odporné. Mají pro všechno dobrý důvod. - Myslíš, že jednou přece jen dokážeme zapomenout, co se s námi dělo? - Přál by sis to? - Někdy ano, když ležím v létě u Pacifiku. Myslíš, že se nám to může podařit? - Nám ne. Ale vrahům a mučitelům ano. Dokonce velice snadno.... celý text


Vítězný oblouk

Vítězný oblouk 2007, Erich Maria Remarque (p)
5 z 5

Pro mě zatím nejlepší Remarque.


Harry Potter a Fénixův řád

Harry Potter a Fénixův řád 2004, J. K. Rowling (p)
4 z 5

Sérii o Harrym čtu ve svém ehm, ehm dospělém věku poprvé, filmy mě taky minuly. Nijak mi to ale nevadí :) Za mě i tenhle díl dobrý, ač poněkud zdlouhavý. Některé nejasnosti z dřívějších dílů byly vysvětleny, některé věci si bohužel nepamatuju :D Harry byl dost často na průplesk, ale to asi měl být coby 15letý (i když u ostatních, jeho vrstevníků, jsem to tak nevnímala). Umbridgeová ještě víc, to by mě zabilo potkat nějakou takovou jedubabu. Jinak mě velmi zajímají původní anglické názvy a jména, přemýšlím o čtení v angličtině. Těším se na další díl.... celý text


Nebe nezná vyvolených

Nebe nezná vyvolených 2016, Erich Maria Remarque (p)

Čtu teď na střídačku různého Remarqua a Harryho Pottera, oboje poprvé v životě, celkem zajímavá kombinace. Nebe nezná vyvolených vůbec nevím, jak hodnotit, celou dobu jsem váhala, jestli mám k některé z hlavních postav nějaké sympatie. Clerfayt, už asi spíš středního věku, automobilový závodník, za války, nebo i před ní však prý dělal ledacos; co vede člověka k tomu, že si pak vybere k vydělávání peněz zrovna tohle? Snadné a rychlé? Ale riskovat kvůli tomu život, když jsem si ho i přes válku zachoval? Nebo už na životě nelpí, protože válka mu vzala mu vzala někoho, koho měl rád? V knize se nepíše, jak a kde válku prožili, jsou tam jen náznaky. Clerfayt byl v zajateckém táboře: “Taky jsem byl takový. Před tisíci lety. Důkladně jsem se změnil. Musel jsem. Jenže co zbylo? Kromě cynismu, ironie a falešné povýšenosti? U Lillian víme, že jí je 24 let, v sanatoriu je 4 roky a předtím byla 6 let válka. “Co znám ze života? Zkázu, útěk z Belgie, slzy, strach, smrt rodičů, hlad a pak nemoc z hladu a útěku. Předtím jsem byla dítě… Znám jen zatemnění a déšť bomb z temného nebe a pak okupaci, strach, skrývání a zimu. Stačí toto k vysvětlení jejich počínání? Smutná kniha.... celý text


Černý obelisk

Černý obelisk 2002, Erich Maria Remarque (p)
5 z 5

Můj první a zatím jediný Remarque. Knihu jsem vytáhla z kontejneru na papír (jak může někdo vyhodit knihu?), vydání z roku 1975. Škoda, že Němců po 1. světové válce, kteří měli dost rozumu a reflexe a nenaletěli vábení toho pána s knírkem, nebylo víc. Nebo lépe, asi jich bylo i dost, ale slušní lidé jsou vždycky méně slyšet, bohužel. V tom jsme se nepoučili dosud. Za mě super. Přečtu si i další Remarqueovy knihy, nechápu, proč jsem se mu doteď vyhýbala! Vřele doporučuji.... celý text


Všema čtyřma očima

Všema čtyřma očima 1982, Alena Vostrá
5 z 5

Úplně náhodou jsem knihu vzala z knihobudky pro syna 10 let a že jsem zrovna nemela co číst, začetla jsem se. Jak já jsem se nasmála! Několikrát jsem se neudržela a vybuchla smíchy nahlas :D To bylo boží! Jako bych se vrátila v čase do svého vlastního dětství, jen jsme tedy nedělali takové bejkárny :-D Za mě super, doporučuji!... celý text