Nové komentáře u knih Ethan Gutmann
Jatka
„U čtení jsem si vzpomněla na svůj komentář k Oprátce za osm mrtvých , protože spousta toho, o čem Gutmann v Jatkách psal, bylo tak neuvěřitelný, že kdyby vám to někdo předložil jako beletrii, jen si ťukáte na čelo, že to s tím fantazírováním fakt přehnal.
Jenže ona to bohužel není fikce a i když už jsem četla ledacos třeba o nacistických pokusech na lidech, tohle mě asi znechucovalo a děsilo víc než cokoliv jinýho. Protože čínské pracovní tábory, mučení, násilné odebírání orgánů vězňů svědomí a jejich prodávání i zahraničním pacientům není nějaká sto let stará záležitost, ale děje se to právě teď.
Nějak jsem čekala, že knížka bude rovnou o odebírání orgánů, ale relativně velká část je věnována historii hnutí Falun Gong (což je právě hnutí, jehož činnost se čínská vláda snaží potírat a jehož členy vraždí kvůli orgánům), svědectvím vězňů propuštěných z pracovních táborů atd. Šlo mi kvůli tomu čtení nejdřív dost pomalu, ale jsem ráda, že mě konečně něco donutilo se o Falun Gongu dozvědět více informací.
Rozhovory v DVTV na téma Falun Gong a odebírání orgánů (řazeno chronologicky):
Ředitel Epoch Times Zbyněk Zahálka
Miss World Canada 2015 Anastasia Lin
Čínský chirurg Enver Tohti
Investigativní novinář a autor knihy Ethan Gutmann
-------------
,,I když počet praktikujících Falun Gongu dosahoval do roku 1995 jen pár milionů, podle hrubého propočtu vycházejícího z exponenciálního růstu by počet praktikujících mohl do konce desetiletí přesáhnout 65 milionů (což byl přibližný počet členů strany) a otázka, kterou si někteří ve straně kladli, byla, zda by měli zakročit hned, anebo se za pět let probudit se studeným potem po těle."
,,Crystal vytočila nemocnici v Shenyangu a k telefonu přišla sestřička. Crystal se zeptala, zda nemocnice provádí transplantace ledvin. Sestřička, snad proto, že vycítila naléhavost v hlase na druhém konci telefonu, okamžitě nabyla dojmu, že Crystal potřebuje transplantaci.
,Ano, máme ledviny. Všechny jsou od živých mladých lidí. Měla byste rychle přijít. Čekací lhůta je jenom jeden nebo dva dny.'
,Kde ty lidi sháníte?'
,Jsou to zločinci odsouzení k smrti.'
,Odkud tihle zločinci odsouzení k smrti jsou?'
Nastala zřetelná pauza a pak sestřička zdvořile odpověděla: ,Prosím, na takové otázky se neptejte.'"
,,Čína je jiná než ostatní země. V jiných zemích pacienti čekají na orgány. V Číně čekají orgány na pacienty."
,,Doktor Francis Navarro, ředitel transplantačního programu v nemocnici ve francouzském Montpelier, byl pozván v roce 2006 do Číny, aby tam na Univerzitě Chengdu demonstroval svou techniku transplantace jater. Čínští organizátoři ho vlídně informovali, že pro něj budou mít játra připravena v den příjezdu. Pokud bylo tohle znamení, že jde o zabití na objednávku, Navarrovo podezření ještě utvrdil ředitel jedné vojenské nemocnice, který se zmínil, že má naspěch, aby dokončil všechny popravy před čínským Novým rokem. Navarro tento incident řádně nahlásil, avšak francouzská vláda vykázala mizivý zájem o potírání či omezení transplantační turistiky svých občanů do Číny."
,,Doktor Franz Immer, předseda Švýcarské národní nadace pro dárcovství orgánů a transplantace, rovněž uvedl podobný zážitek: ,Během mé návštěvy v Pekingu v roce 2007 nás jedna nemocnice pozvala, abychom zhlédli transplantaci srdce. Pořadatel se nás zeptal, zda bychom si přáli operaci ráno, nebo odpoledne. To znamená, že dárce zemře nebo bude zabit ve stanovený čas, kvůli pohodlí návštěvníků. Odmítl jsem se zúčastnit.'"
,,Doktor Jacob Lavee je kardiochirurg a ředitel oddělení transplantace srdce na Zdravotní klinice Sheba v Izraeli. V roce 2005 ho jeden pacient s vážnou chorobou srdce informoval, že mu jeho zdravotní pojišťovna nabídla možnost získání transplantátu v Číně - za dva týdny. Nejenom, že to pojišťovna měla uhradit, ale k Laveeho překvapení dokonce určila konkrétní datum transplantace, což jasně vyloučilo oběť dopravní nehody. Lavee už několik let slýchal, že Izraelci si do Číny jezdí pro ledviny, ale domníval se, že jde o něco podobného jako v Indii - nějaký nuzný člověk prodá jednu ze svých ledvin, aby si vydělal trochu peněz. Jenže tohle byla objednaná vražda."
,,Játra transplantovaná do nových příjemců, ať už těch ze zahraničí, nebo Číňanů, mohou stát až 115 tisíc amerických dolarů, přičemž srdce, plíce a rohovky se mohly u čehosi, co by se dalo nazvat sezonní cenou, vyšplhat až na dvojnásobek této částky.
,,Pro zkušeného policistu, vidět, jak někoho popravují, a během několika minut vidět tu přeměnu, během níž se život této osoby přenese do těl několika dalších lidí - bylo to strhující."“... celý text
— ZuzaP
Jatka
„Je dobře, že se zvěrstva zaznamenávají objektivně. Fandím všem, kteří se proti zlu dokáží postavit.
Pro toho, kdo nezná čínskou problematiku, je těžké do knihy proniknout.“... celý text
— pige
Jatka
„Zajímavé, až děsivé,hodně politických informací,ale bez nich by se člověk nedozvěděl,jak to přesně bylo. Jsem ráda za přečtení.“
— Lenka8418
Jatka
„Na jednu stranu je skvělé, že i takové knihy vychází pro českého čtenáře, na straně druhé jsem měl možná až příliš veliká očekávání. Knihu jsem bral jako studijní materiál pro jednu moji povídku, ale nakonec jsem poněkud zklamaný, protože o nelegálním trhu s orgány se toho člověk až tak moc nedozví. Na začátku sice autor naťukne právě ono jádro, aby se následně pak vychýlil k disidentům a praktikujícím Falun Gongu, což je hnutí o kterém se v knize dozvíte téměř všechno. Jatka jsou tedy nakonec spíše průměr. Nečekejte od toho kdo ví co. Je to spíše o politice Číny, než jako sonda do trhu s orgány. To už je lepší vyhledat na internetu video od DVTV, kde otevřeně vypovídá bývalý onkologický chirurg ze severozápadní Číny Enver Tohti.“... celý text
— LordSnape
Jatka
„Po krátkém brutálním úvodu do čínských praktik obchodování s orgány (mimo jiné se dozvíte, že čínská vláda upřednostňuje odebírání vitálních orgánů dosud žijícím „dárcům“, protože se pak lépe uchycují v těle příjemce) následuje podrobné vylíčení hnutí Falun Kung, které v zásadě tvoří gró knihy. Dozvíte se mnohé o vzniku a vývoji Falun Kung, ale snahy posoudit, co je toto hnutí vlastně zač, se autor vzdává. Líbil se mi jeho nesmírně upřímný styl, kdy přiznává vlastní pochyby, pochybení a nedůvěru, způsob, jakým se s potřebou věrohodnosti vyrovnává, mi vyhovoval už méně a místy jsem s ním zápasila. Ethan Gutmann (jak příhodné jméno!), místo aby na rovinu řekl: „Tehdy a tehdy se stalo to a to, dosvědčit to může XY a AB i CD“, na čtenáře raději vychrlí směs dílků skládačky typu: „Onoho dne byl XY v místě A a netušil, co se chystá. AB se tou dobou nacházel nedaleko místa A a mohl sledovat, jak jednotka čínské armády obsazuje bod B. CD, velitel jednotky, neměl na vybranou.“ Já ho chápu, sám to dále v textu mnohokrát potvrzuje: psát o současných událostech či nedávných čínských dějinách je jako snažit se prohlédnout hustou mlhou. Dezinformace hrozí se stran čínských úřadů i čínských uprchlíků, Jsou tu tajní agenti. Je tu mezinárodní nedůvěra. Je tu autorova nedůvěra. Je asi bezpečnější nechat čtenáře, ať si to poskládá nějak sám. Alespoň tak na mě kniha působila ve své prostřední části, prostě řada svědectví za svědectvím bez dostatečně jednotícího rámce. Nicméně autor svou opatrnost nakonec odhodil a sděluje nám řadu tvrdých dat i vlastních hodnocení.
Ne, nečetlo se mi to snadno. Pokaždé, když si o „lidově-demokratické“ Číně přečtu něco nového, zažívám, patrně díky své naivitě a optimismu, opětovně šok – COŽE? Tohle se v Číně skutečně děje? A všichni o tom vědí a stejně se to pořád děje dál?
Budete mít asi problém tomu uvěřit. Nebo si to vůbec představit. Odhadem 65 000 zdravých mladých lidí, jejichž jediné provinění spočívalo v následování Falun Kung, bylo ještě zaživa rozříznuto, byly jim odebrány orgány a následně tím či oním způsobem zemřeli. Řadu těchto orgánů si koupili zájemci z celého světa, z Ameriky, Evropy, Austrálie, z CIVILIZOVANÉHO světa. Čínská zařízení jsou schopna dodat vhodný orgán v řádu dní, což značí, že jejich rezervoár „dárců“ je bezbřehý.
Knize s touto tématikou je podle mě třeba udělit pět hvězd, i kdyby ji nadrásal Hotentot v Pidgin English na hliněnou destičku. Gutmann píše někdy méně stravitelně, ale celkově z toho nakonec vychází víc než dobře, dokáže se vysvětlit a v potřebných chvílích dodat šťávu. Za zmínku rovněž stojí kapitola věnovaná výstavám plastinovaných těl.
A vůbec. Přečtěte si to sami.“... celý text
— vandalka
