• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Ferenc Móra

Věřím v člověka / Vzkříšení Hannibala

„Kdyby to byl film a já na něm byl v kině, tak usnu už někdy po reklamách. Probudím se před vzkříšením Hannibala, šáhnu do batohu pro pivo a při vzkříšení se dobře bavím. Na konci pak nevím, jestli jsem ve spací části o něco přišel. To mi bude muset Feri ještě někdy vysvětlit. Najednou to bylo za mnou a já nevím nic, mimo to, kolik mi v batohu chybí piv. Nebejt vzkříšení, letělo by to asi do kamen.“... celý text
— žlučníkář

---

Věřím v člověka / Vzkříšení Hannibala

„„Vzkříšení Hannibala“ pokládám za jednu z nejlepších novel v literatuře 20. století. Právě jsem ji dočetla potřetí a jsem z ní nadšená stejně jako při prvním čtení. Tehdy mi bylo čtrnáct a mohla jsem chápat nanejvýš několik alegorií, jenže ono je to napsané tak dobře, že vás to baví, i když jste odrostlejším dítětem a jen matně tušíte, o čem čtete. Je to příběh klasického filologa, který se z první světové války vrátí do pozměněného Maďarska, Maďarska vzbitých nacionálních vášní a všudypřítomného antisemitismu. Jako humanista a demokrat, nedůvěřující úřadům ani státu, se pokouší žít v uzavřeném světě, který tvoří jen on sám a jeho ruská novomanželka Dia. Zároveň se snaží prosadit převratnou interpretaci Hannibalovy smrti, k níž ho přivedl objev pergamenů na Krymu. Otázka punského vojevůdce kupodivu působí v horthyovském režimu nesmírně aktuálně, mimo jiné Hannibalovým semitským původem. A tak Móra ukazuje, jak politika zasahuje do vědy a intelektuálního života vůbec; jak funguje autoritativní režim vybudovaný na mytologizované představě národa; jak oportunistický a pokrytecký je lid; jaká nevzdělanost a hrubost leckdy určuje životy lidí mnohem kultivovanějších a vyšších, ale méně mocných; jak je možné neztratit naději, humor ani lásku k lidem, pokud se z nás stanou disidenti a psanci ve vlastní zemi; a v neposlední řadě i jak může vypadat opravdu něžné, láskyplné manželství - to, které uzavřel bezejmenný hlavní hrdina s Diou. Netroufám si odhadnout, nakolik si Móra projevy svých vlasteneckých soukmenovců přibarvil, aby je mohl snáze parodovat, ale výsledek je opravdu tragikomický. A jelikož trochu znám akademické prostředí, umím si představit, že by něco na způsob článků o pomaďaršťování jmen v antickém Římě (!) doopravdy mohlo spatřit světlo světa. „Vzkříšení“ je tak jemně vytepaná satira, že se alegorie nebo ironický vtip skrývá téměř v každé větě. Ani teď moje vzdělání rozhodně nepostačuje na to, abych všechny odkazy na starověk a meziválečná léta dešifrovala. Přitom však novelka není přetížená, čte se sama. Žasnu, kolik poetické krásy i realismu se na těch několik stránek vešlo. Zralé dílo, nádherné dílo. ... Nadějí mě naplňuje jak krásný závěr, tak fakt, že Ferenc Móra znal lidi, a přesto je měl celý život rád.“... celý text
— JulianaH.

---

Septembrová spomienka

„„Odpoví-li dítě [na otázku proč] „jen tak“, je to skoro totéž, jako by to řekla žena. Další otázky nemají smysl.“ Mám za sebou poslední z českých/slovenských překladů Ference Móry. Kvůli dalším knihám už bych se musela naučit maďarsky. A není vyloučeno, že to jednou zkusím, poněvadž autor patří k literárním láskám mého života. :) Poprvé jsem ho četla na základce. Na SŠ jsem o něm psala maturitní práci a vypravila jsem se kvůli tomu po jeho stopách do Maďarska. Od té doby miluji jeho zemi, jeho národ a jeho kulturu. „Septembrová spomienka“ obsahuje jednadvacet povídek, ale z toho pouze devět není zahrnuto v českém výboru („Věřím v člověka“). Slovenské vydání mi také připadá méně vyvážené, pořadatel zřejmě sáhl hlavně po povídkách portrétujících příslušníky nejnižší třídy. To je důležitá součást autorovy tvorby, ale já osobně mám nejraději jeho autobiografické povídky o vlastním dětství, o „učitelování“ a o povolání musejního ředitele a archeologa, jimž tu není dopřáno tolik prostoru. Zato se dočteme o maďarském venkově po první světové válce: jak skutečně vypadala pozemková reforma z pohledu bezzemka nebo jak se rozbujel – slovy jedné z postav – pravěký matriarchát, podmíněný dlouhou nepřítomností mužů. Pět povídek se inspiruje v Mórových zahraničních cestách (Itálie, Španělsko, Francie). I přes exotické kulisy si ale spisovatel všímá téže látky jako v Maďarsku: lidí, hlavně těch chudých, a nanicovatosti společenského, politického a hospodářského řádu. Ve všech textech kritizuje vysokou politiku, válku, byrokracii, národnostní diskriminaci a neschopnost státu (při vší dobré vůli) vyřešit problém chudoby jinak než na papíře. Svými názory na věci veřejné mi neodbytně připomíná Karla Čapka. A nejen jimi: především vírou v člověka, laskavostí a bytostnou dobrotou. Právě proto ho tak miluji, ačkoli témata, o nichž píše, jsou mi často cizí a ačkoli s ním politicky vůbec, ale opravdu vůbec nesouhlasím. Režim Miklóse Horthyho z duše nesnáší, kdežto já bych do tehdejšího Maďarska s potěšením emigrovala, kdyby ovšem šlo emigrovat v čase. Nu, ale proto je důležité naslouchat lidem, kteří mají jiný názor. Některé z povídek mi znovu připomněly, jak nesamozřejmé je smět chodit do školy a mít co jíst (na Mórově i na mém žebříčku hodnot přibližně v tomto pořadí).“... celý text
— JulianaH.

---

---

Čarovný kožuštek

„„Čarovný kožuštek“ se skládá z příběhů, které autor sice stvořil pro děti, ale nevypráví je beze zbytku pohádkově. Realistické prostředí maďarské vesničky z konce XIX. století je zabydlené skutečnými lidmi, prostými a dobrými. I tady zůstává Mórův realismus věrný sociální pravdě, a tak v příběhu často a přirozeně umírají děti i dospělí v důsledku nemocí i neštěstí. V podstatě každého jednotlivého kouzla, které prožije hrdina Gregor, chápe dospělý čtenář právě lidskou dobrotu. Je tomu tak s „čarovným“ kožíškem od tatínka, „vílou“ Malvínkou i s čižmami, které starý příštipkář na oko věnuje „andílkům“, ve skutečnosti však chudým cikánským dětem. * „Život, to je láska.“ * „Tam [v nebi] sa zorad’ujú po dvoch anjeličkovia a chystajúc se na zem, načrú si do dlaní z toho svetla, aby ním potom na zemi osvietili l’udské srdcia." * „Och, drahá vílka moja, nuž a čo ty nevieš, že ja vždy, keď píšem tvoje meno, by som chcel namačať pero do zlatého atramentu? A že tvoj prijatý syn, ktorý už na svojej púti dospel ta, kde začína ríša král’a súmraku, eště ani dnes nikdy nezaspí bez toho, že by ti ako malý žiačik nesklonil hlavu do lona a predtým, ako ho sen zajme, se ťa neopýtal s napoly přižmúreným okom: Vílka, bol som dnes dobrý?" Autor je humanista se vším, co se k tomu pojí, a v jeho knihách se projevuje tolik lásky k člověku a tolik dobroty, že k němu snad ani nelze nepřilnout dětinně, vroucně a bezvýhradně. Myslím, že láska humanisty je jednou z nejpozoruhodnějších věcí, které nám naše civilisace může dát.“... celý text
— JulianaH.

---

Král Pecivál

„Četla jsem všechna díla Fernce Móry, která vyšla v češtině nebo slovenštině, kvůli své maturitní práci zaměřené na maďarskou kulturu přelomu 19. a 20. století. Zamilovala jsem si tohoto spisovatele už na základě Vzkříšení Hannibala, tedy toho prvního, které se mi dostalo do ruky. Ostatní díla a mezi nimi pohádky však prohloubily moji vroucí náklonnost k autorovi v celoživotní lásku. Pohádky Ference Móry jsou neseny autorovým humanismem a stejně jako „Čarovný kožíšek“ často mívají autobiografické prvky, někdy je autor těží celé přímo ze svého života. Zabývá se v nich "dobrým člověkem", což je jeho životní téma. Někdy ho nachází v minulosti, v dobách krále Matyáše Korvína, kam rovněž rád situuje příběhy.“... celý text
— JulianaH.