• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Gustav Aulehla

Gustav Aulehla. Fotografie 1957-1990

„Banálnější verze mnohem bohatší a komplexněji zpracované knihy Sudetská kniha z roku 2002. Tato verze jde spíše po povrchu. Celkem generický text o Aulehlovi od Vladimíra Birguse a výběr těch nejprofláknutějších fotografií. Zpracování tradičně průměrné jak je zvykem v nakladatelství Kant. Za 100,- Kč ale není důvod nekoupit. Kdo to myslí s Aulehlou vážně by ale měl šáhnout po verzi z roku 2020 od nakladatelství Positif.“... celý text
— marcela2530

---

Sudetská kronika

„oproti starší verzi z nakladatelství kant je toto opravdu důstojná a obrazově bohatší publikace tohoto génia z krnova povinnost vlastnit, sběratelská věc! mimochodem koluje více obálek z celkového nákladu!“... celý text
— marcela2530

---

Gustav Aulehla. Fotografie 1957-1990

„Fotografické momentky z dob socialismu. Nenápadná kronika minulého režimu skrze svět obyčejných lidí. Jemná estetika černobílé fotografie s citem pro humor i pro poezii každodenosti.“... celý text
— samuela.gc

---

---

Gustav Aulehla. Fotografie 1957-1990

„Tvorbu Gustava Aulehly jsem pro sebe objevil teprve před pár lety v podstatě náhodou. Ovšem až nedávno jsem si sehnal tuto kvalitně a uměřeně zpracovanou monografii. Vladimír Birgus v solidním doprovodném textu trefně poukazuje na souvislost Aulehlova díla s jinými dvěma severomoravskými/slezskými fotografy, které mám už dlouho rád - sovineckým Jindřichem Štreitem a ostravským Viktorem Kolářem. Aulehla je z nich největším amatérem, ale zároveň se mi jeví jednak nejautentičtější, jednak jako jistá jejich syntéza, arci trochu bokem rostlá. Samozřejmě s tím, že Štreit je více "sociálně" zaměřen, zatímco Kolář je z nich asi "nejumělejší", nejkomponovanější a nejchtěnější (bez urážky), a vlivem toho i recipientsky-laicky nejpřijatelnější. Tím spíš však pro mě jsou Aulehlovy fotografie vzrušujícím a svěžím zjevením, zprostředkováním - navzdory všem křečovitým i rozjařeným úsměvům - temna a smutku republikové periferie (geografické i mentální) za komunistické éry, a to zprostředkováním jaksi nezprostředkovaným: autor totiž dle V. Birguse fotky zásadně nijak nearanžoval ani nekomponoval (u několika z nich se mi to krapet nechce věřit) a plně se spolehl na svůj intuitivní cit pro okamžik. Koneckonců díky tomu, že většinu svého života prakticky nevystavoval, nepublikoval a ani se o to nesnažil, si takový luxus tvůrčí svobody mohl dovolit... No a pak ten u Aulehly (žil tam téměř celý život) bezmála všudypřítomný Krnov: fascinující město, jedno z nejpodivnějších a nejinspirativnějších široko daleko. PS: Jediná drobná vada na kráse této knížky ostatně s Krnovem tak trochu souvisí - nic moc neříkající úvodní slovo tehdejší krnovské starostky Renaty Ramazanové (byť si cením jejích zásluh o vydání publikace i o rozvoj Krnova) patrně nebylo zredigováno, protože v něm snad není věty bez interpunkčních chyb.“... celý text
— V_M