Populární knihy

Nové komentáře u knih Harris Franck

Bez haléře kolem světa I. Bez haléře kolem světa I.

Velmi zajímavý cestopis z edice Země a lidé. Autor se rozhodl procestovat svět jako vandrák, či vagabund a to s velmi omezenými finančními prostředky. To vše dobrovolně , vybaven jen znalostí několika jazyků a foťákem. Kniha je zkrácená, což je znát především u Evropy, kterou víceméně proběhnete. Pak už je to detailnější a čtivější. V období před 1. světovou válkou je místy šílenost se takto vypravit do mohamedánských oblastí Sýrie a Palestiny. Nebezpečí číhalo snad všude, ale někdy stačilo říci, že jste Američan a byl jste vítán jako celebrita. První díl končí v Egyptě, kde se náš cestovatel setkává s mnoha dalšími vandráky především z Německa. Jen by mě zajímalo, jestli ty fotografie jsou přímo od autora a jestli ten kodak vůbec používal. Také jestli si psal deník, nebo si to vše tak detailně pamatoval ? Uvidíme třeba v dalším díle.... celý text
Antoramix


Bez haléře kolem světa III. Bez haléře kolem světa III.

Asi nejdobrodružnější díl, dá-li se tak nazvat zbytečné hazardování se zdravím a životem, a to zdaleka ne jen proto, že pili "...téměř z každé kaluže, neboť naše útroby byly vyprahlé žízní, o které nemůže míti ponětí ten, kdo neprošel pásmem džunglí. Pili jsme vodu zbarvenou jako čokoláda, vodu hemžící se nejrůznějšími živočichy, z louží, v nichž nescházeli ani jasně zelení hadi. Často, když jsem vstal, visela mi na dolním rtu pijavice." Málokdo z naší prochlorované společnosti si asi dokáže představit, jak se tohle dá bez újmy přežít.... celý text
Jelitovna


Bez haléře kolem světa I. Bez haléře kolem světa I.

Stará kniha nalezená u babičky na půdě. Hned mně zaujala, nejprve dobovými fotografiemi, pak jsem se do ní začetla. V prvé řadě jsem si musela zvyknout na způsob vyjadřování autora, který je samozřejmě dnešnímu na hony vzdálený, ale na to si za chvíli každý zvykne a pak už se můžete vydat s autorem na jeho dobrodružnou cestu, na kterou by si troufl málokdo. Dost často se našemu poutníkovi stávalo, že neměl nejenom kde spát, ale ani co jíst, byl někde v pustině a spal pod širákem. No klobouk dolů :-) ... musím obdivovat jeho vytrvalost, umíněnost s jakou se rozhodl v cestě pokračovat a často velkou dávku odvahy a "drzosti" díky které se dostal tam, kam potřeboval.... celý text
alef