• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Helena Malířová

Právo na štěstí

„Velice zajímavá kniha, která se zabývá osudy žen v okruhu jedné rodiny. Autorka Helena Malířová byla politicky uvažující inteletuálka a do této knihy skrytě vložila mnohé pokrokové názory na práva žen. Děj je situován do prvního desetiletí 20. století, kdy se ženy hlásí o slovo, v podobě volebního práva a třeba práva na předmanželský pohlavní život. Hrdinky této knihy ještě vězí v pohodlnosti biedermayeru 19. století, ale už cítí, že svoboda čeká a nebude zadarmo. Všemi osudy prochází jako červená nit osoba neodolatelného muže Marcela, který je záporný element a hrozba sexuálního zmatení mysli. Děj knihy je jakoby roztříštěn, přesto však se čtenář dočká jakéhosi spravedlivého finále. Tato kniha je úžasná a stále aktuální.“... celý text
— TipsyChipsy

---

Deset životů

„Osobní, téměř deníkový román. Eva Nygrynová, hlavní postava, je zcela jistě téměř ze 100% autorka – vyplývá to nejen z porovnání s životem Heleny Malířové, ale také z intimity, ve které je román „naložen“. Je to ženské vidění vztahů, manželství, politiky a práce, které tu je líčeno velmi detailně, se všemu nuancemi a valéry, které jsou právě velmi intimní. Sledujeme myšlenkové pochody hlavní postavy, je to svým způsobem zjevený vnitřní dialog. Eva je horlivě cítící sociální demokratka a kromě manželství/partnerství s Pavlem Dobešem (což je Ivan Olbracht) se tato linie sociálního aspektu, nespravedlností a možné přestavby světa je velmi dominantní. Když je pak založena KSČ, Eva s Pavlem jsou velmi aktivní, schůzují, řeční, agitují, dávají tomu všechno…všechno, včetně svého vztahu. Kniha je koncipována jako deset kapitol, jakýchsi deset životů, které žena za svůj život prožije. Protože Eva (resp. Malířová) neměla děti, jakoby jedna z velkých kapitol života tam prostě chybí, nicméně nahrazují ji jiné – například celá Evina anabáze jako ošetřovatelky v první válce na Balkáně. Za nejzajímavější považuji kapitolu o nadšené návštěvě Sovětského Ruska v roce 1920, kam Eva odjíždí za svým mužem. Dnes, se znalostí historie, by se její nekritické postřehy prodchnuté opojením mohly zdát směšné, přesto z nich cítím silnou autenticitu (navíc román je teprve ze 30. let), a dokonce bych řekl, že jsem skrze tuto část věcí pochopil. Snažil jsem se vcítit do člověka, pro nějž je revoluční myšlenka, strana a uskutečnění společenského ideálu (nade)vše, kdy pozitivně cítí celým srdcem a tělem – jak to asi měli skutečně ti první prvorepublikoví komunisté. Snažím se to pochopit, sociální realita „kapitalismu“, „první republiky“, „hospodářské krize“, „estetika práce“ apod. se přeci odráží napříč všemi tehdejšími umění. A když už se na to napojím, uvědomuju si zřetelně, jak je jednoduché podlehnout dogmatismu, ideologii, nevidět, co vidět nechci a co se mi do obrazu šťastné budoucnosti nehodí. V tom to bylo pro mne poučné. Za všechny uvedu dialog dvou mladých lidí (Evy a Pavla), kteří si plánují svoje manželství a kladou si různé podmínky společného soužití: „Strana, Evo, je a vždycky zůstane v mém životě na prvním místě. Strana – a teprve pak žena. To mi nebudeš smět nikdy vyčítat.“ A ona odpovídá: „Ovšemže ne, můj nejdražší. Cožpak bych si tě mohla vážit?“ Obávám se, že toto byla realita a výchozí bod všech stranických nadšenců a aparátčíků. Jinak bych rád řekl, že román je napsán značně inovativním postupem, dobře se čte. Na druhou stranu nemá tah, jako mělo Víno. Takže proto ne všechny hvězdičky.“... celý text
— Apo73

---

Víno

„Nevím, jak moc je spravedlivé porovnávat tento román s vrcholnými díly české psychologické prózy. Je to solidní český román, který nemá ani tak uměleckých, jako spíš osvětových ambicí. Jeho název je impotentní a textu ubližující, i když víno či alkoholismus je průvodním jevem osudů mladé hrdinky Ady. Přes tento "osvětově-abstinenční" prvek je to zralý ženský pohled do ženské duše, která dýchá svět a s ním českou společnost přelomu na 19. a 20. století. "Konzervativní" svět na vsi a "pokrokový" svět v prostředí pražské přetvářky, pseudo-intelektuálů, ale také mladých lidí, zapálených ať už pro směr abstinentismu, nebo volné myšlenky či volné lásky, tak realismu, protimonarchismu-republikanismu či sociálnímu demokratismu lnoucímu až k bolševické revoluci. Skutečně nejvíce bych vystihl smysl pro ženskou psychologii, až intimitu, kterou jako muž mohu posoudit jen zvenčí, nicméně zdála se mi věrohodná. V jednu chvíli se román stáčí i k politické agitaci, která patrně umožnila jeho další vydání v 50. letech (však autorka byla zakládající členkou KSČ, i když podepsala "manifest sedmi" a byla z KSČ vyloučena), a jistě je možné jej jako určitý typ agitace vykládat. Nicméně bylo by to ploché a nemyslím, že to byl hlavní autorčin cíl, jakkoliv byla ovlivněna svými zkušenostmi ze Sovětského svazu a dlouholetým partnerstvím s Ivanem Olbrachtem. První verze románu vznikla v roce 1911, kdy k těmto sociálně-komunistickým myšlenkám mohla maximálně jen inklinovat. Jinak román je plný zahrad, sadů, zeleniny, dívčího smíchu, zamilovanosti, ale také sanatoria pro choromyslné, zklamání, životních ran a nenaplněných přání. A plastického vylíčení pražské společenské atmosféry té doby, kdy všechno kvasilo a směřovalo bezstarostně Velké válce. Dočetl jsem se, že nejlepším románem H. Malířové je Deset životů, podle této knihy myslím, že to bude stát za přečtení. Jdu si ji sehnat. Malířová je poctivá spisovatelka, která bere literaturu jako potěchu a službu zároveň. Proti tomu ničeho nemám.“... celý text
— Apo73

---

---

Barva krve, dědictví

„Tak jsem si po mnoha letech přečetla tuto knihu. A myslím si to, že autorka to napsala trochu biografickou formou. V postavě Karolíny zachycuje námluvy její maminky( pokud mohu věřit knize od její sestry herečky Růženy Naskové) tak její maminka zažila něco podobného, ale se šťastným životem, v postavě její dcery Pavlíny je trochu pokroková a bouří se proti tradicím a morálce měšťanského života, který bohužel končí katastrofou a v postavě Márinky je myslím autorka ovlivněna částečně svým životním partnerem spisovatelem Ivanem Olbrachtem, kde popisuje počátky dělnického hnutí.“... celý text
— maryzka

---

První polibky

„Hezká dobová kniha“
— palka452