Hildur Knútsdóttir

Nové komentáře u knih Hildur Knútsdóttir

Krvavá zima

„To se nepovedlo. Jak samotný námět (zlá korporace domluví obchod: necháme mimozemšťany sníst všechny Islanďany, oni nám za to dají nějakou technologii), tak styl a děj (klopotná nuda). To snad nemůže bavit ani týnejdžra (jemuž je to nejspíš určené), natož dospělého.“... celý text
— janamaluveckova

Krvavá zima

„Nuda, příšerná nuda.“
— petr8467

Krvavá zima

„Na zabitie nudy je to celkom OK, ale lepšie je nad dejom a konaním postáv príliš nerozmýšľať, pretože často nedáva zmysel. A najviac zo všetkého mi vadí, že sa nevysvetlilo, prečo mimozemšťania triedili a hromadili tie veci (topánky, kabelky, ...) a čo sa potom s týmito vecami stalo.“... celý text
— tootsie

Krvavá zima

„V Tuhé zimě už Hildur Knútsdóttirová popouští uzdu i romantice, takže nám za časů mimozemského útoku začne bujet milostný trojúhelník. Příběh každopádně navazuje přesně v okamžiku, kdy skončily předchozí Podzimní prázdniny, takže bez zbytečných úvodů jsme zase uprostřed akce. Jenže ta se kupodivu nekoná. Postavy odhalí pravdu o mimozemšťanech (která je ještě pitomější, než by mě kdy napadlo) a pak prožívají různorodá dobrodružství, jež jim všelijak komplikují život, v podstatě podle toho, co autorku zrovna napadne. Konec dobrý, všechno dobré a slabomyslná konspirace umírá společně s posledním řádkem téhle edwoodovské historky. Jedno se však knize upřít nedá a to je čtivost. Strhující atmosféra má blízko k filmu Monstrum, což znamená, že pozornost pomyslné kamery je upřena spíše na hrdiny, než na příčiny okolního dění. A kdyby spisovatelka zůstala v téhle rovině a nepouštěla se do pochybných vysvětlovaček a psychologických dramat, fungovala by její zpráva o krvavé „sklizni“ dokonale.“... celý text
— trudoš

Krvavá zima

„První část - Podzimní prázdniny - začíná jako typický horor o mimozemské invazi a v tomhle ohledu funguje naprosto skvěle. Hildur Knútsdóttirová se s tím nemaže a události servíruje čtenářům se zručností vyučeného řezníka. Jenže jak je ústřední motiv báječně morbidní, samotné provedení selhává v žánrové přesvědčivosti. Což znamená, že v okamžiku, kdy má ke slovu přijít nějaká ta zápletka, rozehraná hrůza se začne proměňovat v rodinné drama o třech dějstvích. Celek pak má typicky islandský charakter, chladný a žoviální zároveň, přičemž jednotlivé detaily působí nechtěně uměle. A tak jsem neustále narážel na problém s tím, že mně postavy buď vadily pro svou uřvanost, nebo jsem jim emoce nevěřil vůbec. S tím se pak vážou pochybnosti o dějových zvratech, jež jako by chvílemi postrádaly logiku. Ale tady beru v potaz básnickou licenci, stejně jako věk čtenářů, na které kniha cílí. Naneštěstí závěr přichází v tom nejnapínavějším, takže namísto bombastického finále směle na zteč druhého dílu.“... celý text
— trudoš

Přejít na knížky autora